CLAYMOREAN - Unbroken
Parta Claymorean (dříve Claymore) letos zaútočila na powermetalové kolbiště se svým třetím zápisem „Unbroken“. Tito Srbové jsou mi sympatičtí, a to zejména přístupem ke své tvorbě i k její propagaci, z obojího je cítit upřímnost a dnes ne úplně běžná pokora. O to víc mě mrzí, že obdobně pochvalnými slůvky nemohu ocejchovat i náplň hudební. Z pod každého tónu sice vykukují velkolepé plány, ty se ale začasté nedaří podpořit dostatečně atraktivním obsahem. Nejdál se v tomto ohledu snaží zajít hned úvodní a časově nejrozsáhlejší song „Heldenhammer“. Ten načíná bojovně laděný zvuk „mordorských“ trub, jenž vítá k rozmanité skladbě s postupnou gradací, epickými prvky ala Nightwish nebo sborovými zpěvy, přesto je výsledek jenom rozporuplný a polovičatý. Chybí silný nápad, melodie, zkrátka jakákoli přidaná hodnota, která by celou jízdu povýšila o level výše. Tak to jde píseň za písní, až do sedmičky „Dreamer On A Path Of Light“, což je naopak skvostně náladotvorná a vkusná balada. Špatně nedopadla ani folkově šlapavá osmička „Silent Guardians“, a už vůbec ne závěrečný flák „We Fight Like Lions“, který míchá svižný powermetalový rytmus se srbsky znějícími popěvky. Právě tento kus dokazuje, že když muzikanti zrychlí, přitvrdí a přidají kus vášně, jsou náhle o třídu lepší. Nutno zmínit i vokální partie, kterým dominuje Dejana Garčevič, vynikající ve vysokých (až ječících) polohách, kdy evokuje takové hvězdy, jako je Frederica De Boni (White Skull) nebo Nitte Valo (Burning Point, ex-Battle Beast). Na druhou stranu je o něco slabší v polohách nižších, ve kterých ji to dokonce párkrát falešně ujede. I to je nutné započíst do konečného, ve výsledku jen lehce nadprůměrného hodnocení.
5,5/10
YouTube ukázka - We Fight Like Lions
ZANDELLE - Perseverance
Od tzv. US power metalu toho moc nečekám, a nejinak tomu bylo i s novinkou newyorských Zandelle, kteří na předešlých čtyřech fošnách předváděli typicky dřevnatý zámořský styl. Občas ale dokázali překvapit a vnést do své hudby nečekaně melodické prvky (např. song „Dragon´s Hoard“ z desky „Vengeance Rising“). Novinka „Perseverance“ jde v tomto ohledu dost možná nejdál, neb podobných skladeb přináší několik. Příkladem jsou hned první dva kusy. Jak „Unending Fortitude“, tak „Lycanthrope“ zaujmou sborovými zpěvy, spídovým tempem i chytlavě klenutými sóly. Škoda, že poté vše na chvíli upadne do kostnatější a méně zábavné linie, z nichž se vyjede až v atmosférické a několika sólovými party okořeněné sedmičce „Innocence Lost“. Ještě lépe bude v titulní devítce, jíž zdobí atraktivně načechrané slokové melodie, i proto je těžko pochopitelné progově zapeklité sólo, v němž (na albu nikoli poprvé) uslyšíme sedmdesátkami podbarvené klávesy, které chvílemi znějí, jako by tvůrci frčeli na LSD. Desítku „Avenger Of The Fallen“ oproti tomu nabejčí silný thrashmetalový riff, vrcholem se pak stává závěrečný a patřičně gradující opus „Revengeance (From The Ashes)“ s neoklasickými vyhrávkami i spídově akcelerujícím sólem. Z toho plyne, že rozmanitost není problémem této americké party, k čemuž dopomáhá i (zejména ve výškách) dickinsenovsky zabarevný vokál zpěváka George Tsalikise. Slabinou je menší chytlavost některých skladeb a také zvuk, který je odosobněný a lehce přebasovaný. Celkově jde však o životaschopné dílo, jež evropského fanouška může snadnou zaujmout, pro příznivce US power metalu je pak přímou povinností.
6/10
YouTube ukázka - Revengeance (From the Ashes)
ARKTIDA - Помни
Zcela nečekaně ke mně přišla zpráva o tom, že ruská Arktida vydala už na počátku tohoto roku novou, v pořadí třetí studiovku. V její hudbě jsem vždy nalézal dostatek atraktivních nápadů i motivů. Deska „Помни“ (ano, zpěv je v rodném jazyce) na zdařilou linii předešlých dvou fošen plynule navazuje, a to rovnou ve velkém stylu. Bohaté a spektakulární symfonické aranžmá, pro Arktidu zcela typické, plně vzplane hned v úvodní titulní položce. Epika, sbory, chytlavé sólo a bombastičnost ala Nightwish, toho všeho se zde dočkáme, včetně královsky dokonalého ozvučení. S druhým kusem "Город Солнца" se kvalita ještě zvýší, a to dokonce k bodu nejvyššímu, neboť zde máme čest s nejlepším songem desky. Neoklasické trylky zabalené ve spídovém tempu, dynamika, švih, zkrátka subžánrová chuťovka par excellence. Trojka se vrátí k haló náladě první písně, čtyřka "Память" zase v rychlosti naváže na kus druhý. Poté hudební variabilita ještě zesílí, a tak si vyslechneme dvě balady ("Мама" a "Прости"), přičemž zejména první jmenovaná přetéká dojemnými tóny a svůdným pianinovým podkladem. Sedmička "Гудьба" zase nabídne ruský folk s tradičním kozáčkem. Ke kladům Arktidy ale vždy kromě přitažlivé výbušnosti patřily i vypjaté a sentimentální melodie. Vrchol v této kategorii znamená závěrečná perla "Без комментариев", v níž některé klávesové motivy zní, jako by je psal Jaroslav Uhlíř. Album "Помни" (Pamatuj) se tedy opět povedlo a pokud nic nemáte proti rusky zpívanému power metalu, není proč váhat.
7/10
YouTube ukázka - celé album
Související články
|
