Tak na tenhle koncert jsem se opravdu moc těšil. Jednak jsem ještě neměl možnost Aleše Brichtu živě vidět a slyšet a navíc jeho poslední studiová deska, která se opravdu povedla, dávala předzvěst povedeného koncertu. Když jsem před osmou hodinou vstoupil do sálu tlumačovského kulturáku, nevěděl jsem, zda jsem tu správně. Lidí opravdu poskrovnu, i když většina se jich už občerstvovala u blízkého výčepu. Jak už se na podobných koncertech stává zvykem, předkapela začla svůj set o něco déle, než byl plánovaný začátek.
Po 9. hodině se na podiu objevila kapela DARK ANGELS. Během úvodních dvou songů se věrní fans seřadili u podia a většina jich tam setrvala až do konce. Bylo znát, že zvukař ještě ladil sound pro AB Band, takže si člověk u repráků občas připadal jako na houpačce. Celou dobu však byly kytary zatlačené někam dozadu a bicí s basou naopak až příliš nahlas. Jinak kluci (a dáma) si koncert myslím užívali. Venca pobíhal a házel hřívou, Lucka přecházela s mikrofonem podél kláves a basák se celkem rozpačitě snažil o všelijaké silácké pózy. Během třičtvrtě hodiny zazněly téměř všechny skladby z debutu „See You In Hell“ a navíc přidali dvě úplně nové písně. Celkově myslím zanechali velice příjemný dojem, ale to už se vše připravovalo na vystoupení AB Bandu.
Během krátké pauzy na výměnu aparatur se sál již celkem zaplnil. Čekal jsem sice mnohem více lidí, ale na druhou stranu se nikdo nemusel s nikým přetlačovat o každý kousek místa a mohl se nerušeně věnovat dění před ním. Kdo čekal nějaký pomalý úvod, tak se šeredně mýlil. Kapela začala pěkně zostra. „Já jsem“ je už na albu pěkně tvrdý song, ale v živém podání je ještě lepší. Chvíli jsem měl pocit, že jsem se nějakým nedopatřením ocitl na koncertu RAMMSTEIN. Většinu místa na playlistu zabíraly věci z nového alba „Divadlo Snů“. Zazněly pecky jako „Horal“, „Lovci Lebek“ nebo „Mesiáš“. Prvním větším překvapením bylo zařazení úžasné věci „Ztráty a Nálezy“. Nezapomnělo se ani na krátké období skupiny GRIZZLY. Je dobře, že Aleš se vrátil také ke svým minulým deskám a zazpíval i „V Uniformě Lokaje“ nebo stadiónovou „Nechte Vlajky Vlát“, která se perfektně hodí k právě probíhajícímu mistrovství. K Alešově tvorbě teď už neodmyslitelně patří i balady a pomalé skladby vůbec. Z nového alba to byly „Máš Šaty bílý“ a především „Svoboda“ s perfektním textem. Po necelých dvou hodinách se kapela odporoučela do zákulisí, ale všem bylo myslím jasné, že to ještě není konec. Přídavku jsme se nakonec dočkali a skládal se především z „Rozdávej“ původně od MOTÖRHEAD, „Jsem Prý Blázen Jen“ a dnes už povinné „Dívka S Perlami Ve Vlasech“ Všichni muzikanti podávali velice sebejistý výkon a Aleš v pohodě komunikoval s publikem. A tady narážím na jediný zádrhel. Právě publikum mi většinou přišlo velice chladné. Možná jsem jen v první řadě špatně slyšel, ale čekal jsem mnohem bouřlivější reakce. Jinak myslím není co vytknout, jen mě trochu mrzelo, že na „Slečnu Závist“ se nějak nedostalo. Snad příště. Hodně lidí po vydání „Divadla Snů“ srovnávalo tuhle desku s tvorbou ARAKAINU, a musím říct, že pokud srovnám poslední koncert „nového“ ARAKAINU s AB Bandem, tak příště půjdu mnohem radši opět na AB Band, jehož hudba sice není tak agresivní, ale myslím, že jaksi mnohem „opravdovější“. Stačí srovnat třeba jen textovou stránku obou kapel.
Na závěr jen jedna perlička. Když se kytarista Petr Roškaňuk zmínil, že při nedávném vystoupení přiletěly na podium dámské kalhotky, rozhodl se jeden nejmenovaný bubeník z řad diváků, že také přiloží ruku k dílu. Zanedlouho se vzduchem nesly modré trenýrky, které ladně přistály přímo před odposlechem…
  |
