Need for speed? Může být! Náš snový příběh začíná v jedné z nejzásadnějších melody destinací na světě a v jednom z nejplodnějších období power-speedmetalového žánru vůbec. Konkrétně ve Finsku, roku 1999. Tehdy vydávají debutový zápis brilantní spolky jako Sonata Arctica, Freedom Call, Insania Stockholm, nebo třeba jistý Tobias Sammet tvoří se svojí smečkou Edguy legendární album „Theater Of Salvation“, které zaseje nejdůležitější semínko jejich budoucí slávy. Je to požehnaný čas, jenž v mimořádně nadaných jedincích zázračně probouzí tvůrčí talent a každý, kdo tuto vnitřní vibraci pocítí, nemůže zůstat pozadu. A tak se do této party přidá i jistý Rami Keränen, jenž na konci uplynulého milénia založí kapelu Dreamtale. Kapelu, která se sice nikdy oficiálně neprobojuje do první ligy, v srdcích mnoha fanoušků melodického power-speedu má však navždy vystlanou speciální a velmi hýčkanou komůrku.
Rok 1999 byl ovšem teprve počátkem, na debutový zápis „Beyond Reality“ si musela metalová obec ještě tři léta počkat. 2. prosince roku 2002 vše klaplo a už při slyšení prvních pár písní desky bylo jasné, že zde máme čest s něčím výjimečným a mimořádným. Byl to krásný vánoční dárek pro všechny, kterým voní rychlé tempo, jež je v každém momentu dopováno nadýchaným a vysoce zpěvným optimismem. Není proto divu, že všeobecná radost zavládla zejména v Japonsku, kde fandové hltavě skoupili už většinu kopií druhého dema „Refuge From Reality“ (první neslo název „Shadow Of The Frozen Sun“), díky čemuž se po něm zakouřilo v ten samý den, kdy bylo vydáno. Taková reakce nemohla zůstat bez odezvy nahrávajících firem, výhercem v boji o tušený finský klenot se v roce 2001 stal label Spinefarm Records. Cesta k melodickým výšinám tak byla definitivně otevřená.
Desku „Beyond Reality“ budeme v podstatě jenom chválit, nicméně menší rýpnutí si nemohu odpustit hned při posuzování úvodního intra. To využívá velmi libý motiv z kultovního Bayova akčňáku „The Rock“, činí tak ovšem zbytečně dlouho (čtyři minuty pořád dokola), navíc to není originální, něco podobného spáchali třeba Children Of Bodom na svém debutu „Something Wild“ (rok 1997). Intro se nicméně plynule vlije do první krasojízdy „Memories Of Time“, s níž už nastanou pravé melodické hody. Speedmetalové tempo s nezbytným klávesovým přátelstvím, bridge a vysoce líbivý refrén, kde všechno musí být „higher and higher“. K tomu pikantní vyhrávka, doprovázející chorusový part a samozřejmě ultra příjemné sólo. Stavba písní je klasická, pointa je v chytlavosti, jejíž autorské podchycení má Rami Keränen evidentně zakódované ve své DNA a naštěstí se o něj nebojí velmi empaticky podělit s podobně vnímajícími jedinci. Jakkoli však Rami moc rád používá nejrychlejší melodický kvalt, neznamená to, že tento hudební šinkanzen nikdy nezpomalí, naopak téměř každá skladba přijde dříve či později s klidnějším rytmem, což dodá celé kompozici svůdnou dynamiku i členitost.
Nemělo by valného smyslu rozebírat píseň za písní, podobně zdařilé jsou všechny, vypíchnu proto pouze největší a nejlahodnější špeky. Na tento zlatý podnos jednoznačně patří čtyřka „Heart´s Desire“ s valčíkovým houpáním i cembalovým klávesovým efektem, začátek následné „Where The Rainbow Ends“, jíž načíná v té době (i dnes) výjimečně využívaný – a proto velmi osvěžující - techno rytmus, nejvyšším vrcholem se pak stává svatá trojice songů „Dreamland“, „Call Of The Wild“ (s další elektronickou vložkou) a „Refuge From Reality“. Ve všech je melodií, co hladové posluchačovo hrdlo ráčí, se zenitem v blahodárně působivých refrénech. Mikrofon v té době ještě držel sám zakladatel Rami (hraje zároveň na kytaru), který není vyloženě špatný, ale mezi pěveckou elitu nepatří, proto je moc dobře, že mu alespoň občas vypomohla skvělá Sanna Natunen (hostovala na prvních pěti albech kapely). Další pozvání k vokální spoluúčasti přijal i Marco Hietala, známý ze skupin Tarot a hlavně Nightwish. Zvučilo se ve známém Finnvoxu pod doslechem Miko Jussily, a ačkoli bychom mohli najít nějaké mušky, o žádný průšvih nejde a kvalita díla naštěstí není významně snížena zvukovou minelou. Debutový zápis „Beyond Reality“ je zkrátka nádherným žánrovým zážitkem, jenž by neměl uniknout žádnému posluchači, který to myslí s melodickým power-speed metalem alespoň trochu vážně.
|
