Pokud patříte mezi ty fanoušky, co jsou ochotní za koncerty cestovat, určitě jste si všimli, jak se popularita kapel a potažmo pak návštěvnost jejich koncertů v různých zemích liší. Vzhledem k tomu, že mojí současnou rezidencí je právě Londýn, vydala jsem se tu na koncert německých happy metalistů Freedom Call, kteří se u nás v Čechách těší vytrvalé popularitě. Nevyprodávají sice haly, ale kluby zaplnit dokáží. V Anglii už ale takovou fanouškovskou základnu nemají. Do karet jim ani nepřihrával fakt, že londýnský koncert připadl na neděli a tak ani maličký klub The Borderline, který by se plochou pod pódiem dal u nás přirovnat možná k o kousíček většímu Kainu, není zcela zaplněn.
Publikum se trousilo jen pozvolna a tvořila jej především generace okolo čtyřiceti plus. Najde se i pár skupinek fanoušků okolo dvaceti, ale o variabilitě, jakou vídáme u nás nebo v Německu, nemůže být řeč. Ve chvíli, kdy se na pódiu okolo půl osmé objevila na poslední chvíli ohlášená lokální předkapela Avenford, je v klubu sotva hrstka lidí. Kapela si s tím ale těžkou hlavu nedělá. Čtveřice hrající sympatický pohodový, power metalem šmrncnutý hard rock má zatím na kontě jedno album „Mortal Price“ vydané v roce 2014, ze kterého pochopitelně na živo hrají. Nutno podotknout, že hudebně si mě Avenford získávají daleko víc, než následující DragonHammer. Potenciál mají ve skladbě „Turn The Page“, a nejen v ní kombinují hardrockový refrén s powermetalovými kytarovými vyhrávkami. Avenford byli bezesporu nadšeni z možnosti předskakovat právě Freedom Call a koncert si užívali přinejmenším tak, jako kdyby hráli pro mnohem početnější publikum.
S italskými powermetalisty DragonhammeR jsme měli možnost se setkat již při loňském turné Freedom Call v pražské Nové Chmelnici.
Tentokrát si s sebou přivezli posilu v podobě nového mladého kytaristy, zvuk ale v The Borderline není o nic lepší, než v našich malých klubech a tak jejich epický metal, tolik typický právě pro italskou scénu, opět příliš nevyzněl. DragohammeR si střihli skladby jako „The End Of The World“, „The X Experiment“, a samozřejmě si nemohli odpustit „DragonHammer“.
Fanoušků pod pódiem během jejich vystoupení znatelně přibylo, klub se začal hezky zaplňovat (přestože se během večera opět postupně vyprazdňoval) a zdálo se, že kapela udělala na londýňany dobrý dojem.
Freedom Call jsou u nás stálicí, v Londýně nikoliv, přesto místní publikum mělo kapelu naposlouchanou a celou dobu vytrvale pařilo a zpívalo. Objevilo se i pár fanoušků, kteří si dokonce na koncert přinesli molitanové meče jako správní metaloví válečníci. Setlist otevřel hit z posledního alba „Beyond“, „Union of the Strong“, ale zbytek koncertu víceméně odkazoval na „Eternity“, či „Crystal Empire“. Kapela nesáhla po všech svých největších hitech, a na některé desky (např. Legend of the Shadowking) jako kdyby téměř zapomněla. Zazněly také „The Eyes of the World“, „Farewell“, či „Heart of a Warrior“. Díky tomu, že britské publikum rozumí anglicky mnohem lépe, než třeba to české, dovolil si Chris během koncertu mnohem více komunikovat a sázel jeden vtípek za druhým. Během této skladby učil fanoušky, jak správně reagovat na válečnické songy, nikoliv jekotem, ale drsným krátkým výkřikem se zatnutými pěstmi. Mezi další vybrané songy patřily také „666 Weeks Beyond Eternity“, nebo „Beyond,“. Z klasických vypalovaček pak např. „Power & Glory“, „Freedom Call“ a „The Quest,“.
Překvapilo „Bleeding Heart“, potěšily „Tears of Babylon“ a závěr v přídavku patřil „Warrior of Light“ a oblíbené „Land of Light“, kdy se publikum rozjásalo, jako kdyby koncert nekončil, ale naopak teprve začínal.
Chris celou dobu sršel humorem, dělal si legraci ze svých spoluhráčů, především z kztaristz Larse, ale také ale z publika. Např. když vybízel fanoušky, aby tleskali do rytmu a zmerčil, že basák kapely NeonFly, jejíž dva členové se na koncert také přišli podívat, netleská, okamžitě ho sprdnul. NeonFly jeli s Freedom Call v roce 2011 turné po Velké Británii a Chris také přihodil k dobru historku o ovíněné fanynce. Freedom Call prostě baví nejen hudebně, ale veselý frontman by se možná uživil i jako metalový stand up komik. Nehledě na to, kolikátý jejich koncert navštívíte a jaký playlist pánové zvolí, pokud máte kapelu rádi, odcházíte s úsměvem a spokojení.
|
