„Kokoti“ byli před dekádou velmi v kursu. Hity jako „Měl bych tě sejmout“ nebo „Kopem!“ se celkem pravidelně protáčely v médiích a kapela získala na popularitě. Na koncertech seskupení bavilo zejména nezaměnitelným Zellerovým projevem a nu-metalovým akcentem s řádně vytaženou basou. I pro poslední poznávací znamení se „Kokotům“ začalo přezdívat „čeští Korni“ a toto označení kapela jen potvrdila dvojalbem „Sado Disco“, kde zazněly songy jako „Nenávist“ nebo „1-2-3 vpřed!“, které z velké části zakladatele žánru z Bakersfieldu připomínají. Po koncertní šňůře skupina ohlásila pauzu na neurčito a slehla se po ní zem. Nyní se vrací v plné síle.
Kapela se rozhodla pro razantní krok a oznámila zveřejnění videodesky – své úsilí směřovala k jedinému vystoupení v polorozpadlé tovární hale u pivovaru Berounský Medvěd, které bylo nespočty kamer a mikrofonů snímáno v té největší kvalitě a postprodukcí vypilováno do výsledné podoby. Realizace tohoto poměrně odvážného počinu byla podpořena samotnými fanoušky na crowdfundingovém portále Hithit.com více než čtvrt miliónem korun. Počáteční investice se vyplatila a obě strany teď sklízí zasloužené ovoce. (Video)deska je nejsyrovější v celé historii kapely ze dvou důvodů: zaprvé se tady spoléhá čistě na instrumentální výkony a ne na elektroniku/samply a zadruhé se jedná o živý záznam, čili jdou slyšet nejen fanoušci, ale také občasné intonační chyby či nesrozumitelné Zellerovo ryčení. Co je na těchto bodech nejlepší, je fakt, že to v drtivé většině případů vůbec nevadí a spíše to celkové atmosféře na desce prospívá.
Asi půlroční intenzivní přípravy mířící ke konkrétnímu datu ukázaly, že kapela svůj návrat myslí smrtelně vážně, snaží se využít své nu-metalové kořeny a pořádně zatopit pod kotlem. A daří se jí to náramně. Rozjezd je neskutečný – riff střídá riff a Zellerův charismatický chraplák dokáže patřičně strhnout. Úvodní „Bordel“ je samozřejmě okatým krokem vpřed směrem k fanouškům a dozajista bude koncertním otvírákem a „Nazdar“ zase nátřeskem napumpovaným energií. Tahákem je ovšem v pořadí druhé „Srdce“, které se může pochlubit jak smysluplným textem, tak i účinnými riffy vespod s dokonalým refrénem. Obecně refrény jsou ve valné většině považovány za nejtvrdší místa skladeb a vůbec to v celkové koncepci nevadí. Když jsem nakousnul slovo koncepce - ta je po první trojici nakopávajících songů zlehka tematicky rozdělená na vodu, les a světlo. Zatímco u vody se kapela ještě drží nastolené kvality (melancholické „Lodě“ jsou výborným zvolněním), v lese si „Kokoti“ vybrali svá nejslabší místa a i Zeller nezní tak přesvědčivě nasraně jako jinde. Nakonec se však všechno v dobré obrátí a např. závěrečný riff v „Tady a teď“ nebo refrén ve „Světlonošovi“ se opět můžou kvalitativně měřit se začátkem alba. Poslední „Punk off kha“ je spíše takovým milým rozmarem a bonusovou skladbou, které nesluší srovnání s předchozími kousky.
Cocotte Minute vsadili vše na jednu kartu a vrátili se na výsluní. Nápad a zrealizování si zaslouží respekt a pochvalu. Zvuk je výborný, syrovost dodává desce punc jedinečnosti a hlavně nabízené písně mají co nabídnout. Za to, že se kapela nebála riskovat, nasolila do posluchačů svůj prozatím nejtvrdší materiál a zveřejnila ho skrze unikátní formát videodesky, má u mě tohle uskupení velký palec nahoru a těším se, kam se jejich tvorba posune dál. Silnější sedmička.
|
