ENERGY OF THE ELEMENTS - 03:30 Dehuman Rise
Při pohledu na název a obal debutové desky italské kapely Energy Of The Elements by asi jen málokdo tipoval, že hudební obsah bude víceméně pozitivní a optimistický jako televizní pořad pro nejmenší. Snaha o temné vyznění tak probíhá pouze na povrchu, v názvech skladeb a textech. Proč se řada bytostně powermetalových spolků snaží do své tvorby vnést co nejvíce chmurných témat, které přitom nekorespondují s charakterem samotné muziky, to je pro mě jedním z velkých otazníků. Copak deathmetalové kapely zpívají o lásce nebo dracích? No nic. Tohle album se každopádně nebude hodnotit lehce. Samotná hudba není špatná, celkem chytlavě se pokouší prostupovat více žánry (power/speed/prog) a i díky tomu se neustále děje něco překvapivého, nového. Zvuk je rovněž v pohodě, takže kde je problém? Je to zpěv. Vokalista Fabrizio Balliano není - zejména při pokusech o výšky - ani podprůměrný a dobrý dojem z muziky strhává nenapravitelným dojmem. Občas mu sice na pomoc přijde někdo z řady hostů (jakoby si sama kapela byla vědoma, že Fabrizio potřebuje co největší podporu), jenže i poté se nic nevyřeší, protože většina vokálních linek je napsána dosti nevábně, mnohdy až disharmonicky. A tak je ve výsledku málo platné, že je třeba hned úvodní song "Episode" slušnou spídovou jízdou, případně že další skladby skrývají lahodná hudební zákoutí. Jakmile přijde na řadu zpěv, zpravidla jde vše do pohřebních kytek. Velká škoda.
5/10
YouTube ukázka - teaser
SAILING TO NOWHERE - To The Unknown
Druhým italským zástupcem dnešního dílu je parta Sailing To Nowhere, ve které je největším lákadlem ex-zpěvák power metláků Kaledon, Marco Palazzi. Je rozhodně dobře, že Marco z této známé kapely odešel, jelikož na její poslední řadovce „Antillius: The King Of The Light“ (2014) zněl málem znuděně a podstatnou měrou přispěl k průměrnému vyznění desky. Na právě hodnoceném albu „To The Unknown“ už se opět našel, otázkou zůstává, s jakou ambicí se do této hudební kocábky nalodil. Rozhodně to není tak, že bychom s ní (navzdory názvu) objevili neznámé obzory, naopak se pohybujeme v nejběžnějších vodách žánru, kde nepřekvapí vůbec nic. Dobrou zprávou je, že loď s nápisem Sailing To Nowhere alespoň nenarazí na nějaký autorský balvan, který by znamenal okamžité potopení do hlubin trapného zapomnění (třeba hned vedle vraku výše hodnocených Energy Of The Elements). Zároveň však nepočítejme se zážitkovou plavbou plnou nezapomenutelných okamžiků. Ne vyloženě nudné, ale většinou poklidné a nijak vzrušivé klimbání v metalových vodách, tak by se dala nejlépe charakterizovat italská prvotina. A stejně tak platí, že přestože se Palazzi našel, pořád není dvakrát výjimečný, proto je dobře, že jej doprovází druhý vokál zpěvačky Veronicy Bultrini. Z nabídky devíti skladeb zaujme pětka „You Won´t Dare“ s poutavými pěveckými linkami, stejně tak jsem uši napínal u slok či sóla sedmičky „Sailing To Nowhere“, nejvíce pak moji pozornost zbystřil song „Fallen Angel“ s paušálně podmanivým klenutím i zajímavým užitím blast beatů v sólové části. Pokud se však bicích týká, slabinou je šeredně vlezle ozvučený škopek. Špatně nedopadl ani Anastasiin cover „Left Outside Alone“, nicméně všechny klady jsou míněny v rámci alba samotného, z pohledu obecnější atraktivity je debutové album Italů pouze lehoulinkým nadprůměrem. Nezbývá než dodat, jak příznačně se v tomto ohledu jeví samotný název kapely…
5,5/10
YouTube ukázka - Sailing To Nowhere
DRAGON GUARDIAN - Shonenkishito
Těmto Japoncům jsem se na našich stránkách věnoval již několikrát. Jde o projekt chlapíka s přezdívkou Arthur Brave, který je velmi aktivním hudebníkem. Ani poslední roky tomu nebylo jinak, leč většinou se jednalo o pouhou kolaboraci Dragon Guardian s jinými kapelami. Na regulérní studiovku bylo tak nutné čekat plné čtyři roky. A výsledek je opět povedený, ačkoli přináší standardní příděl tradičních melodií z Arthurovy dílny, bez minimální snahy o jakýkoli posun. Pokud ale někdo náhodou patří, stejně jako já, mezi jeho obdivovatele, spokojí se i s tím a možná ještě bude rád, že tentokrát nedošlo k progresivním experimentům, jak se tomu dělo na některých předešlých zápisech. Zde je to o staré dobré rychlosti a kytarových kudrlinkách, které Brave stále umí lákavě vykroutit buď do chytlavého sentimentu či stejně nakažlivého symfo spektáklu. Chybět nesmí příjemné intro (a v tomto případě také obzvláště libozvučné outro!), obsah mezitím je zejména o speedu s počítačovou orchestrací, naléhavě optimistickými refrény i pikantními sólovými vyhrávkami. Mezi vrcholy patří hned první kus „Eiyuu Ni Akogareta Shounen No Monogatari“ s podmanivě klenutým chorusem a bombasticky výbušným sólem. V podobném duchu jede většina následujících písní, u kterých ale začíná být - zejména v refrénech - patrná značná dávka autorské repetice (u sedmičky „Honoo Gake Toshi Jio“ je těžké si nevzpomenout na pravděpodobně největší hit Dragon Guardianu, skladbu „Ankoku Butoukai“ ze stejně tak nejlepší desky „Dragonvarius“). Syntetický sound už je, žel, smutným japonským pravidlem. Doporučení tak nejsilněji míří na fanoušky této kapely (potažmo japonské scény), ostatní nechť se zaposlouchají pouze na vlastní nebezpečí.
6,5/10
YouTube ukázka - Eiyuu Ni Akogareta Shounen No Monogatari
|
