Royal Quest jsou projektem jednoho jediného chlápka jménem Yannis Androulakakis. Na debutové album „The Tale Of Man“ se prý čekalo velmi dlouho. Do tajů jeho tónů jsou oficiálně lákáni fandové metalové opery, poweru a melodií obecně. Souhlasit lze toliko s druhým uvedeným, neb operový spektákl ala Avantasia skutečně nečekejme, a pokud se melodií týká, mohlo být rovněž daleko veseleji. Ambice ani autorské vize Yannisovi rozhodně nechybí, propojení středověkého příběhu s metalovou narací se ale povedlo zhruba tak napůl, přičemž není třeba dlouho přemýšlet, kde nastal problém.
Absentují zde hlavně nosná témata, která by podepřela více než hodinu plynoucí hudební masu. Tou nás provede čtveřice charakterů, zastoupena neznámými řeckými zpěváky, což samozřejmě ničemu nevadí. Co už může být někomu nepříjemné, je lehounce upištěný hlásek Angeliki Frangos, ztělesňující Casandru. Dílo budí rozpaky i svým dramaturgickým rozložením. Úvodní intro je samozřejmostí, méně očekávané je další intro a hlavně devítiminutová instrumentálka „Days Of War“, která následuje hned po první – nikterak výrazné – skladbě „Rising Empire“. V ní se sice dočkáme – zejména v úvodu a závěru - pěkných melodií, jež jsou mnohdy nadnášeny spídovým tempem, nicméně nepřítomnost zpěvu na tak dlouhé ploše a v tak brzkém bodě nahrávky, to znamená automatický příliv zmatečných pocitů. Tento dojem přetrvá i během poklidně vedené pětky „The Reign Of Law“, výraznější probuzení tak přijde až s písní „In The Name Of Man“, kde nastane další příliv spídové vlny, a také, k mé radosti, užití barokního cembala.
Náhle vzplanuté nadšení ovšem zase rychle zchladí následné dění, kdy uslyšíme jen sporadické záblesky autorské nápaditosti, do které však nelze počítat experimentování s progem (divné sólo v „Dark Ages“).
 Za vrchol lze považovat desítku „Moonstone“, a to zejména díky chytlavosti vokálních linek a náznaku epických hudebních motivů, které si alespoň částečně tykají s honosným označení „metalová opera“. Přicházejí však pozdě a v zoufale malém množství. Při pohledu na seznam skladeb se dá očekávat vyvrcholení v trilogii „The Realm Of Chaos“, ovšem pouze do té doby, než zjistíme, že jde o kratičké a víceméně mluvené předěly. Jinými slovy, místo hudební katarze uslyšíme pouze kecy, kecy a zase kecy.
Yannis tak dle všeho přecenil své možnosti. Vyprávění strhující metalové ságy je zatím nad jeho možnosti. Je sice obdivuhodné, že většinu práce, včetně zpěvu jednoho z charakterů či programování, zastane sám, možná je to ale úplně stejným dílem jeho slabina. Potřeboval by k ruce dalšího autora, který jeho začasté slušně načrtnuté nápady povýší o potřebný level výš. Album „The Tale Of Man“ lze doporučit fanouškům power-speedu, ovšem pouze takovým, kteří mají hodně času a nic lepšího k poslechu. Yannisův příběh by ve filmové řeči (do které se snaží tak vehementně proniknout) znamenal ucházející pokoukání na všední večer. Na víkendové povyražení je to málo.
|
