GAMA BOMB - Untouchable Glory
Britové Gama Bomb si za svojí více než desetiletou existenci stihli vydobýt slušné jméno. Dostal jsem se k nim díky tomu, že jsou často přirovnáváni k mé oblíbené partě Municipal Waste. A opravdu se jim nedá upřít silná porce energie, kterou jsou schopni nadopovat své tóny a rytmy. Tím ale podobnost se zmíněnou americkou kapelou víceméně končí. V hudbě Gama Bomb postrádám větší nápaditost a autorskou variabilitu, která by eliminovala pocitové splývání slyšeného matroše. Novinka „Untouchable Glory“ má sice jenom půl hodiny, ale protože se pořád jede podle velmi úzkoprofilového mustru, celá jízda se zdá o hodně delší. Kdyby přitom mezi jednotlivými songy nebyly pauzy, jen těžko by šlo poznat, že nejde o jednu souvislou skladbu, čemuž hodně napomáhá i dosti jednobrdové frázování zpěváka Philly Byrnea. Abychom si rozuměli, jako samostatná jednotka každá z dvanácti písní v pohodě obstojí, v komplexním rozsahu celé stopáže je to však nezáživné a lehce ubíjející. Pokud se hudebního charakteru týká, jde o jakýsi mix Motörheadu s osmdesátkovým Anthraxem. Rychlý oldschoolový thrash´n´roll, jehož kladem je lyrický vtip a nadhled (stačí si přečíst názvy skladeb). O to větší škoda, že se tuhle pohodu nepodařilo vnést také do samotné muziky. Čirý průměr.
5/10
YouTube ukázka - Ninja Untouchables/Untouchable Glory
WASTED SHELLS - Dark Matter
Švédové Wasted Shells letos vydali nahrávku „Dark Matter“. Rozhodli se ji označit jako EP, přestože stopáž činí něco málo přes půl hodiny, což by jiným kapelám (třeba Gama Bomb) pro zařazení mezi plnohodnotné studiovky bohatě stačilo. Přebujelým egem tedy tihle chlápci netrpí. Co je ale důležitější, že dokážou svoji hudbou skutečně překvapit. Na první dojem se v ní mísí moderní groove prvky se starší thrashovou školou, ve skutečnosti je ale vše daleko vrstevnatější. Pětice muzikantů rozhodně nikam nespěchá, ojedinělé zrychlení v jejich případě znamená pouze dotvoření pocitových nuancí, na nichž si muzikanti velice zakládají. Projevují se zejména ve zpěvech, ve kterých probíhá typická hra na „hodného a zlého policajta“, vokální linky se přitom mnohdy pohybují na hranici grungeového vlnění (asociace Nirvany ve čtyřce "Breathe in Breathe Out" je velmi znatelná) a až radiové zpěvnosti, takže je dost možné, že se produkce Wasted Shells může líbit i vaší holce, která o tvrdší žánry běžně nezavadí. Šestice skladeb se nese ve znamení postupného zklidňování. Začátek je ještě v režii poněkud obligátních riffů, v nichž jsou Švédové pouze průměrní. Daleko osobitější jsou v pomalejších pasážích, jejichž přítomnost zesiluje, jak se EP blíží ke svému konci. Pětka „Today (The Edge)“ je polobaladou s melodickým sólem a závěrečný opus „2215“ už zcela surfuje na atmosférické vlně, jež mi ve své procítěné melancholii připomněla skvělou australskou kapelu Voyager. V takových momentech jsou Wasted Shells nejzajímavější a originálně se vymaňují ze svazující žánrové škatule „thrash metal“, do níž jsou oficiálně soukáni. Zde si na své přijdou zejména modernisté, kteří to mají rádi s významným progresivním dochucením. Ti ať si k výslednému hodnocení dle libosti přičtou tolik bodů, kolik chtějí.
6/10
YouTube ukázka - Masterplan
HATCHET - Fear Beyond Lunacy
S třetí studiovkou smečky Hatchet se přesouváme na původními thrashovými semeny osázené pole. Aby také ne, když hlavní oráči pocházejí z proslulé žánrové destinace, Bay Arey. Kapela před přípravou aktuální desky prošla radikálními personálními čistkami, hlavní však je, že zakládající člen, zpěvák a kytarista Julz Ramos zůstal, a noví borci si s ním evidentně moc dobře notují. Základem je – jako ostatně u všech dnes hodnocených spolků – výborný sound, který dovoluje plné vnoření do lákadel a pikanterií alba. To si užijí především fandové technického, tempově nápaditého a chytlavými riffy nasyceného old school thrashe. Malinko proti srsti mi jde pouze zlehka uječený zpěv Ramose, naštěstí to netlačí do extrémů jako někteří jeho kolegové, u kterých to vypadá, že jim po celou dobu nahrávání někdo drtil rozkrok. Zjevnou inspirací se zde nicméně stal Kreator, např. v deváté skladbě, která svoji kytarovou fašírkou připomíná pecku německých legend „World Beyond“ z desky „Coma Of Souls“. Nevím, jestli jde o náhodu nebo vtipné pomrknutí směrem ke svým vzorům, nicméně song nese v případě kapely Hatchet název „The World Beyond“. Americký kvartet se ale nezříká ani heavymetalového zjemnění ("Dead and Gone") a už vůbec ne melodií, které jsou soustředěny zejména v sólových partech. Vrcholem se v tomto ohledu stává bonusový kus „Frozen Hell“. Hravé prvky obsahuje také sedmička „Tearing Into Hell“, kde dynamické riffy dají vtipný prostor činelovému škádlení. Album „Fear Beyond Lunacy“ je zkrátka dalším potvrzením velmi silného thrashového roku 2015, ve kterém vychází jedna pecka za druhou.
7/10
YouTube ukázka - The World Beyond
|
