Za předpokladu, že máte rádi sedmdesátky, osmdesátky a (víc než) dospělácky orientovaný rock, nenechte se odradit tím, že Britové Cats In Space mají poměrně potrhlý název (nabízí se jistá asociace na pořad Pigs In Space, ale souvislost mi uniká), prapodivné vesmírné intro „Arrival“, a jejich pilotní singl „The Heartache“ chvílemi koketuje až s nasládlými manýry popových boy-bandů. Aktuálně vydaná prvotina „Too Many Gods“ totiž ta pionýrská rocková léta v některých chvílích oživuje hodně vydařeným způsobem. Ona ostatně i předchozí působiště některých členů kapely evokují to, že „Kočky ve vesmíru“ nejsou žádní hudební nazdárkové a stejně tak autoškatulkování do přihrádky „power pop/rock“ naznačuje, že mantinely A.O.R. také nejsou vyloženě dogmaticky dodržovány.
A to je asi ta větší minela tohoto jinak podařeného alba. Pak vedle sebou mohou totiž stát naprosto luxusní připomínka nejlepších časů A.O.R. v podobě optimistické melodie a dramatické atmosféry v hitovce „Stop“ a již zmíněná (zejména v refrénu poměrně infantilní) slaďárna „The Heartache“ s hostujícím Andy Scottem ze Sweet (dalším výrazným hostem je pak Mick Wilson z 10cc), ale hlavně s protivnými estrádovými t-t-t-t vokály coby dva mantinely, mezi kterými se odehrává zbývající dění. Cats In Space se mohou opřít o suverénní pěvecký výkon Paula Manziho, který umí na těch správných místech šikovně zdrsnit svůj nástroj i být dostatečně emotivní, díky čemuž se závěrečná citlivka s piánem „Velvet Horizon“ stane druhým vrcholem tohoto alba, mohou stavět i na všudypřítomných klávesách a mohou stavět i na výrazně zpěvných melodiích, vokálních harmoniích i decentně riffujících a příjemně sólujících rockových kytarách. Tu menší minelu (naštěstí zaznívající poměrně sporadicky, byť v závěru alba to kluci dost navrství) pak představuje prohánění zpěvu přes zkreslující mašinky, které v té sedmdesátkové nevinnosti docela nepříjemně tahá za uši.
Sympatické retro, ke kterému by se v ideálním světě klidně mohla uchýlit i tuzemská komerční rádia. Hrst decentně umírněného rocku ve velmi kvalitním provedení (zvukovém i hráčském) je natolik zklidňující a sluníčková, že jen těžko by v éteru mohla působit pohoršlivě, zároveň však Cats In Space nehrají podbízivě na nultou signální, takže nespornou kvalitu jejich pohodovým melodiím vonícím dávnověkem rozhodně nelze upřít. Ti, na které je tahle pohodová kolekce zacílená (např. příznivci Foreigner, Reo Speedwagon, ELO či Sweet), by mohli nad většinou alba řičet nadšením.
|
