O této partě jsem donedávna neměl nejmenší ponětí, a kdybych měl hádat zemi jejího původu, byl bych vedle snad i na desátý pokus. Ze Španělska se sice často dočkáme sytého a výbušného power-heavy metalu, ovšem jen ve velmi málo případech je hudební náplň doprovozena anglickým zpěvem. U party Nightfear ale nejde o jediné překvapení. Tím dalším jsou melodie, jejichž následkem je album daleko líbivější, než by se dalo čekat po přečtení zlověstného titulu „Drums Of War“, a ostatně i názvu samotné kapely.
Ne tedy, že by byla nouze o náležitě agresivní riffy. Naopak, nejednou se dočkáme čistokrevné thrashové sypanice, a v takovou chvíli pak jde – i díky skvělému zvuku – o metal jako řemen! Někdy fúze obou žánrů dosahuje tak strhující nonšalance, jaké bývali v devadesátých letech schopni kupříkladu legendární Iced Earth a v současné době to dokáží snad už jen mistrovští Amíci Theocracy. Týká se to např. songů „Black Rose“, "Drums Of War", a zejména pátého kusu „Breakout“. Koncepčně pojaté album nicméně otvírá klasický power-heavymetalový flák „Path Of Victory“, v němž se projeví znaky typické pro celé dílo, tedy zdvojené zpěvy, hymnicky laděné refrény, přitažlivé melodie a kytary, které své riffy strouhají jako kuchař zemáky. Chorus druhé písně „The Prophecy“ zase podpírá dynamicky trylkující sólo, každopádně stále jde spíše o jemný závdavek v porovnání s tím, co přijde v položkách číslo pět až sedm.
Již zmíněný song „Breakout“ odzbrojí našlapanými slokami, svižným tempem a samozřejmě refrénem, jediná slabina tkví v opakování snad nejprovařenějšího „rýmu“ v dějinách power metalu, tedy slov „together/forever“. Ještě úchvatněji si stojí další rychlík „Farewell“, v jehož závěsu zurčí neméně skvělá balada „Miracle“. Tato trilogie skladeb povyšuje celé album o notný kus výš, přičemž ani v následném dění nebude nouze o podobné perly. Mezi ně můžeme počítat desátou titulku, ve které si kanonáda bicích skutečně nezadá se samotným názvem. Závěrečné tři kompozice tvoří uzavřený minikoncept s titulem „Triumph of the Fallen“, v němž se dočkáme působivě atmosférického intra i obdobně lahodného outra, které dohromady rámují skladbu „Rebellion“, neboli další z mini vrcholů desky.
Je to dílem několika faktorů, jako je gradující úvod ala straťácký song „Tomorrow“, výtečné hrdlo hostující zpěvačky Sandry Merino z kapely Inperius nebo další ze série povedených sól. Jde o vpravdě znamenitý závěr druhé řadovky Španělů, která se sice z celkového pohledu nevystříhala několika průměrnějších kusů (viz trio "Sands Of Fire", "The Duel" a „The Wrath of the Gods“), nicméně platí, že pokud máte v oblibě úderný, svižný a melodií se neštítící power metal, s poslechem alba „Drums Of War“ byste příliš otálet neměli.
|
