DARK SYMPHONICA - Immersion
Tematickým pojítkem dnešní recenze je slovo „symfonie“. Vypovídají o tom ostatně už samotné názvy kapel, nejde ovšem o záměr, ale pouhou shodu náhod. Prvotním impulsem k sepsání tohoto stylově propojeného dílu byla australská parta Dark Symphonica a její debutové album „Immersion“, k jehož poslechu nás "pozvala" vydavatelská firma, posléze i zdařilý motiv na obalu desky. Tím ale kladné položky končí. Např. zvuk ani zdaleka nedisponuje optimální technickou kvalitou, což je významný zápor číslo jedna. Pod číslo dvě musíme zařadit zpěvačku Sam Wolstenholme, jejíž hrdlo oplývá až nepříjemným zabarvením, a nejlépe by proto bylo, kdyby se projevovalo pouze v nejužším soukromí pěvkyně, např. ve sprše (opravdu to ostatní členové kapely neslyší?!). O něco lépe je na tom hudba, ačkoli ne o moc. Jako příklad veškerého dění ideálně poslouží úvodní song „Chains of Misfortune“. Ten startuje pianovým preludiem, jehož zlověstnost adekvátně koresponduje s názvem kapely. Posléze se přidají valivé groovy riffy, rytmika zrychluje až k blastbeatové sypanici, jež zase přejde k thrashovému nátěru. Vše přitom objímá tklivá melancholie a atmosféra těžká jako ostravské podnebí. Problémem je, že se nedaří nabídnutou masu přetavit v dostatečně chytlavý výsledek. Pořád se něco děje, ale posluchačovy emoce zůstávají hrubě nedotčeny. Chybí jakýkoli zapamatovatelný moment nebo patřičně nosný nápad. Náznak něčeho takového se sice vylíhne v pětce „Estrella“, kde instrumentální linky konečně zavibrují v působivě melodickém klenutí, jelikož jde ale o věc výjimečnou, působí to podobně, jako když usínající člověk napůl otevře oči následkem nějakého vnějšího vyrušení. A tvorbou kapely Dark Symphonica opravdu nemá valný smysl nechat se rozptylovat. Běžte radši v klidu spát.
3/10
YouTube ukázka - Chains of Misfortune
ARCANE SYMPHONY - A New Day Begins...
Samozřejmě ne před dočtením tohoto článku, mohli byste tak přijít o dvojici znatelně kvalitnějších alb. První z nich nese povzbudivý název „A New Day Begins…“, přičemž jde o debutový zápis ruské party Arcane Symphony. Ta klasický element používá ze všech dnes hodnocených fošen s nejmenší, mnohdy vyloženě minimalistickou intenzitou, většinou za pomoci hladivých smyčců a jemných pianových dotyků. O to větší důraz je kladen na řízné riffy, jako třeba hned v úvodní písni „Ocean“, která společně s následnou – neoklasicky osvícenou - titulkou patří k tomu nejlepšímu, co album nabízí. Projeví se zde velmi často užité operní popěvky slušné - ačkoli do první ligy rovněž nepatřící - pěnice Anny Volodiny, jež je zároveň velmi pohledná, proto zejména pánské části čtenářstva doporučuji zhlédnutí videa k titulnímu songu. Na druhou stranu je nutné uplatnit výtku vůči některým vokálním linkám, které se často táhnou líněji nežli hrozen lidí na ranní směnu. Téměř vždy ale přijde něco, co podobné vkrádání nudy naruší nečekaným přívalem líbivosti. Ve skladbě „Loneliness“ jde o velmi citlivě zakomponované a vpravdě nádherně se klenoucí smyčce, v kusu „It´s a War!“ naopak o dynamické metalové sólo, v sedmičce „What Is Life for You“ zaslechneme šlapavý refrén ala Amberian Dawn, baladu „To Love Is to Love“ zase spasí závěrečné melodické vyhrávky. A tak je škoda, že něco podobného nelze napsat o závěrečné dvojici písní „Something to Die For“ a „You Are Free“, které žádný podpůrný moment neobsahují a celkový resultát stáhly o půl bodu dolů. Přesto jde o působivý debut, který své pevné místo na symfonické scéně v pohodě ustojí.
6/10
YouTube ukázka - A New Day Begins
SYMPHONIC DESTINY - The Fountain of Eternal Life
Pomyslné vítězství v dnešním trojboji náleží mladičké srbské skupině Symphonic Destiny, která loni přišla s prvotinou „The Fountain of Eternal Life“. Sice nejde rovnou o nejvyšší kalibr, nemalá kvalita ovšem přítomna je, a to zejména v několika konkrétních skladbách. Do více než hodinu trvající jízdy nás vítá položka „The Beginning of an Adventure“, která splňuje všechny nároky adekvátně vtahujícího intra. Uslyšíme epické sbory, ve své dramatické naléhavosti připomínající začátek apokalypsy, což je prvek, na který si Srbové velmi potrpí. A je pravda, že tímto spektáklem často maskují několik méně výrazných pasáží. Kupříkladu úvodní skladba krom této pozlátkové halasnosti nic moc dalšího nenabídne, dvojku „Light in the Darkness“ zachrání alespoň velmi pěkný refrén. Pak se ale situace zlepší a následné duo písní můžeme počítat rovnou k tomu nejlepšímu. Jako bouře třaskavé sbory, vokální dynamika i gradující chorus, to je atraktivní recept písně „The Magical Sphere“, soundtracková narace, šlapavé fráze a opět líbivý refrén, tím vším se honosí pětka „Wayfarer“. Podobně zábavná je i baladická rovina skladeb „Garden of Eden“ a „Well of Souls“, tuctověji oproti tomu působí dvojice „Voice of Temptation“ i „Ghost Town“, u kterých slabší základ neumí zamaskovat ani načančané orchestrace. A pak zde máme nejambicióznější pokus, jímž je patnácti minutový titulní track. Ten ovšem vyšel pouze zčásti, jeho nudnější rozjezd napravují zejména dojemně rozvolněné motivy, které nastoupí na konci minuty sedmé a pokračuji až do půli jedenácté. Nic to však nemění na tom, že jde o zbytečně roztažený opus, což jde ostatně konstatovat o celém albu, šedesát sedm minut hrací doby je na debutanty pořádná porce, kterou také nedokázali připravit s celoplošným šmakem. Některé jejich chody jsou však velmi chutné a zejména kvůli nim by nebylo od věci hostině s názvem „The Fountain Of Eternal Life“ věnovat pozornost.
6,5/10
YouTube ukázka - Light in the Darkness
|
