Opět přišel čas na naší nepravidelnou rubriku, v níž vás chceme upozornit na nahrávky, které v posledních dnech činí radost redaktorům tohoto webu. V prosincovém vydání své hudební inspirace odhalili Pagan, Ray a Veronika.

PAGAN:

Protože jsme tuto rubriku dvakrát vynechali, dobrých alb k poslechu se nakupilo celkem mnoho. Pořád se sice nevyskytlo takové dílo, které by mě svým obsahem donutilo bulet radostí a dojetím zároveň, těch dobrých desek pro „odčernění“ všedního i víkendového dne je ale i na sklonku roku dostatek. Na svět se kupříkladu konečně vyklubal druhý zápis Chilanů FIRELAND, kteří před pěti lety potěšili debutem „God N´Evil“ a s nahrávkou „The Time Traveler“ nezklamali ani tentokrát. Velký posun oproti prvotinám nastal u smeček NIGHTFEAR a SILENT KNIGHT. Oba spolky na svých debutech nic moc extra nepředváděli, na novinkách se ale řádně pochlapili a dokázali si tak říct nejen o lokální, ale rovnou o celosvětovou pozornost. Burácející heavy-powermetalové riffy nabízí i aktuální fošna německých poslů MESSENGER nebo druhá studiovka švédských MANIMAL, na kterou se čekalo pěknou řádku let a výsledek určitě není špatný. Z podobně atraktivních končin připlul také první zápis finských GLORIAM DEI, tentokrát ale jde o poklidný a mírumilovný power, aby také ne, když je vše zaštítěno křesťanstvím a vírou v Boha. Kdo touží po progresivních pikanteriích, měl by šáhnout po jubilejní desáté řadovce „Underlying Issues“ Italů ELDRITCH. Milovníci symfonií a promyšlených hudebních struktur si zase přijdou na své díky projektu PHANTASMA, ve kterém se slučují jména jako Charlotte Wessels (Delain), Oliver Philipps (Everon) a Georg Neuhauser (Serenity). Za pozornost stojí i nová parta SHARKY SHARKY, kterou nastartovali chlapíci z powermetalových Ascension. Jde o punk-rockovou záležitost plnou zábavy a nadhledu, tedy něčeho, co tvrdá hudební scéna potřebuje jako svině drbání.

Když přijde chuť na krvavější metalový steak, je letošní hostina rovněž nesmírně bohatá. Stoprocentně to platí pro thrashmetalový žánr, ve kterém v tomto roce vyšlo tolik povedených desek, jako za předešlých pět let dohromady. Aby můj příspěvek nenakynul do obludných rozměrů, uvedu výčet výborných alb pouze telegraficky, každopádně jak na tyto, tak na všechny zmíněné počiny vyjde v brzké době recenze. Fanoušci thrashe, zejména toho oldschoolového, by neměli minout následující kapely a jejich novinky: ASS – Shitty Wizard vs. Super Satan // BATTLECREEK – Hate Injection // HATCHET – Fear Beyond Lunacy // MYNDED – Dead End Paradise // SHALLOW GROUND – Embrace The Fury a SCHOOL THRASH – Evil Attack.

Zvláštní zmínku zaslouží česká zpěvačka Vladivojna La Chia, jejíž alternativně-cross-metalový projekt VLADIVOJSKO právě vydal debut „Hořící hlavy“. Jak je u této výjimečné skladatelky obvyklé, i zde jde o osobitou hudbu s vrcholnou nadílkou poeticko-existenciálních textů. Tento netradiční zážitek ale rozhodně není pro každého a mě samotného velmi zajímá, jak jej přijme širá metalová obec.

RAY:

Poslední dobou jsem neměla nouzi o čas, který bych mohla věnovat poslechu muziky, takže se s vámi mám o co podělit. Z novinek v mém přehráváči vede projekt PHANTASMA a noví MANIMAL, kteří si s albem opravdu dali načas, ale nakonec trpělivost fanoušků svým počinem řádně odměnili.
Ze starších věcí jsem se hodně vracela k progressivcům MIND´S EYE, především jejich albu „A Gentleman's Hurricane“ z roku 2007. Se zmíněnými Manimal mají společnou nejen zemi původu, ale také to, že jim příprava nového alba opravdu trvá (jestli tedy ještě kdy nějaké bude). Poslední zářez v jejich diskografii, „1994: The Afterglow“, vyšel celých 7 let zpátky. Naštestí se ráda vracím k jakémukoli z jejich šesti studiových alb a při psaní těchto řádků mi navíc hraje čtvrté v pořadí „Walking on H₂O“.
Také jsem pár dní zpátky oprášila rovnou tři naprosto fenomenální alba, na které jsem nějakou dobu zapomněla. Tím prvním bylo „Magnisphyricon“
od SONS OF SEASONS, projektu Olivera Palotaie z Kamelot, které mě přimělo znovu litovat, že Henning Basse se rozhodl kapelu opustit a v tomto složení už další materiál neuslyšíme. Připomeňme si skladbu „Bubonic Waltz“.
Druhým albem je „Tales of the Sands“ z roku 2011 exotických Tunisanů MYRATH. Jejich arabské motivy v progressivní hudbě mě tenkrát uchvátily na první poslech a stejně působily i teď, když jsem desku po pár letech oprášila. Moje dojmy si ostatně můžete zpětně přečíst v recenzi.
Posledním do třetice je dánská MANTICORA, kapela, pro kterou nikdy nešetřím chválou. Vždycky je těžké si vybrat, které že jejich album chci zrovna poslouchat a poslední dobou padala nejčastěji volba na „8 Deadly Sins“ z roku 2004. I tahle kapela se už pět let neohlásila s novinkou, takže nakonec má většina mého seznamu aspoň jednoho společného jmenovatele.
A ještě tak na okraj, každý víkend poslouchám trochu nedobrovolně hudbu našeho souseda s kvalitní repro soustavou a poškozeným sluchem. Momentálně má největší oblibu v AC/DC a KISS. Tak si říkám, že by to mohlo být i horší.

VERONIKA:

Poslední dobou se tak trochu vracím k částečným kořenům. Metal jako takový jsem začala poslouchat někdy okolo roku 2005, ale zlomový moment nastal až mezi lety 2006 a 2008 a nedávno mě překvapila jakási melancholická nálada a zaposlouchala jsem se do oněch kapel, které mě v těch letech poměrně silně ovlivnily. Nejzásadnější tehdy byla finská formace NORTHER, ve které řval do mikrofonu Petri Lindroos z Ensiferum. Než byl s kapelou rozloučen a ta vydala poslední CD bez něj a záhy zakončila kariéru. Kapela se také krátce objevila ve finském detektivním filmu V2, jehož ukázky můžeme vidět v klipu k jednomu z jejich zásadnějších singlů, Frozen Angel.
Mluvíme-li o Petri Lindroosovi, stálo by za to připomenout právě i ENSIFERUM. Folk a viking metal jsem jednu dobu poslouchala poměrně často, pak ho ale na leta uložila k ledu a až teď díky Norther jsem se rozhodla zase zkusit vrátit Ensku do svého playlistu a to rovnou s posledním albem, One Man Army. Byla jsem příjemně překvapená, že asi až na tři skladby mě album celkem bavilo.
U folku ještě chvíli zůstaneme, protože kromě Ensiferum se do mých sluchátek vrátili i finští trolové. Ty jsem si sice sem tam v průběhu posledních let poslechla, když vydali novou desku, ale jinak jim nevěnovala příliš pozornosti. Až do loňského roku, kdy mě nějak přepadl pocit, že po letech ignorování bych je zase ráda viděla. Navíc opět můžeme navázat na již výše zmiňované Norther. FINNTROLL totiž za své bicí usadili právě posledního bubeníka této rozpadnuvší se melo-deathové kapely. Proč Finntroll nepřipomenout třeba s novější skladbou Under Bergets Rot.