Finští melodici Amberian Dawn letos vydali jejich nejslibnější desku, a tak nezbylo, než se na detaily poptat osoby z nejpovolanějších, tmavovlasé krasavice Capri. Ovšem nejen hudbou živ jest člověk, tak se rozhovor stočil i na osobnější témata, díky čemuž se dozvíte i to, co zpěvandule ráda pije, nebo co doma sleduje za filmy. Do rozhovoru se vložil i sám principál Tuomas Seppälä, aby fanouškům osvětlil nejen vzdálenější historii, které Capri ještě nebyla účastna, ale i některé technické záležitosti.
Mohl bys nám představit kapelu Amberian Dawn a její členy?
Tuomas: Amberian Dawn začali někdy koncem roku 2006, když jsme se já a můj kamarád – baskytarista, rozhodli, že společně založíme kapelu. Tato nová skupina měla být postavena na mých písničkách. Na úplném začátku jsme hráli se zpěvákem. Později jsem se snažil nalézt zpěvačku, která bude schopna uzpívat i mé, o něco komplexnější a složitější vokální linky. Samozřejmě jsme prošli několika personálními změnami, ale aktuální sestava je ustálená už třetím rokem a předpokládám, že určitě vydrží i nadále. V současnosti máme Capri jako hlavní zpěvačku, já zastávám kytaru a klávesy, Emil Pohljianen kytaru, Jukka Hoffren baskytaru a Jonas Pykala-aho bicí.
Capri, jsi členkou kapely poměrně krátkou dobu. Jak ses do kapely dostala a jak vycházíš s ostatními členy?
Capri: Tuomas mě zprvu kontaktoval e-mailem, v němž mi poslal základní informace o Amberian Dawn – videa, členy kapely, plány do budoucna a tak podobně. Poté následovalo několik telefonátů, kdy se mě ptal na to, jaký pocit jsem měla z jejich hudby a stylu... Pro mě je velmi důležité, jak se mezi ostatními muzikanty cítím, musí být něco jako rodina. A naštěstí tomu tak je. Hodně se spolu nasmějeme a vzájemně respektujeme své názory.
Vydali jste nové CD. Dle mého názoru se jedná o vaši zatím nejlepší nahrávku. Co je na něm zásadní a jaké na něj jsou reakce?
Tuomas: Vždy je velmi obtížné objektivně hodnotit vlastní tvorbu, ale souhlasím s tebou, že jde o jednu z našich nejlepších desek. V minulosti v hudbě Amberian Dawn proběhlo mnoho stylových změn a "Innuendo" je první album, při jehož psaní jsem se jakožto skladatel zcela uvolnil a splnil si některé ze svých dřívějších snů, například zařazení několika opravdu jemnějších skladeb, jako jsou „Knock Knock Who´s There“ nebo „The Court Of Mirror Hall“.
Změnil se v kapele nějak kompoziční proces? Kdo je hlavní skladatel a kdo píše texty?
Capri: Tuomas je výhradní skladatel a já píšu všechny texty. Takto to je a bezpochyby i zůstane.
Jak dlouho trvalo nahrávání aktuální desky, a měli byste nějaké veselé historky z natáčení?
Capri: No, natočit hlavní zpěvy zabralo okolo dvou týdnů a vokály několik dalších dní. Nahrávání je ale něco, na co se vždycky velmi těším, protože okolo sebe máme skvělý tým a vůbec to nebereme jako práci, ale spíše jako bychom byli na dovolené.
Kterou píseň z nové desky máš nejraději a proč?
Capri: Z alba "Innuendo" naprosto miluju píseň „Angelique“. I bez zpěvu (smích). Když mi Tuomas tuto kompozici poslal, byla jsem zcela unesena její pocitovostí a náladou a hned mi bylo jasné, jaký text bude zapotřebí napsat. Další je „Fame And Gloria“. Práce na jejím textu začala obyčejným "Hej hou", což mě dosti rozesmívalo. Musela jsem se Tuomase zeptat, jestli mohu napsat pirátský příběh. Odpověď zněla: Rozhodně!
Máte v dohledné době v plánu koncertovat v České republice? A pokud ano, tak kdy?
Tuomas: Na příští rok příliš mnoho plánů nemáme. Chceme vystoupit na několika festivalech. Náš hlavní cíl je celá Evropa, Českou republiku samozřejmě nevyjímaje. Ale jak jsem říkal, nic konkrétního zatím v rukách nemáme.
Ve kterých zemích jste s kapelou již koncertovali a které byste naopak ještě rádi navštívili?
Tuomas: Vystupovali jsme již všude po Evropě a není mnoho zemí, které bychom ještě nenavštívili. Ale po již zmíněné Evropě chceme hrát mnohem více a samozřejmě doufáme, že se podíváme i mimo ni, například do Japonska nebo Spojených států.
Co tě dovedlo k tomu, že ses stala zpěvačkou? Kdo tě inspiroval? Hraješ i na nějaký hudební nástroj?
Capri: Zpěv pro mě byl odjakživa jasnou a jedinou volbou. Co si tak pamatuji, tak jak jsem trošku vyrostla, mi bylo jasné, co chci dělat. Své první pěvecké soutěže jsem se zúčastnila už ve třech letech, skutečně jsem chtěla zpívat. Jinak hraji na klavír, ale nerada na veřejnosti.
Trpíš ty, nebo některý jiný člen kapely, trémou?
Capri: Trémou opravdu netrpím. Cítím zvláštní druh vzrušení, ovšem ne nervozitu. Je příjemné a jednoduché vyjít na pódium před lidi a těšit se na to, jak si zazpívám a zablbnu.
Co děláš v běžném životě a jaké máš koníčky? A jak se ti daří skloubit osobní život s tím profesním?
Capri: Pracuji jako učitelka zpěvu v Hudebně divadelním paláci v Tampere, takže celý můj život se točí okolo zpívání. Koníčky nemám, protože vše, co mě baví, dělám každičký den. Já a můj manžel milujeme sledování filmů, takže je jednoduché skloubit koníčky a rodinu.
Jakou muziku sama ráda posloucháš? A co je tvoje oblíbené jídlo, pití, film, seriál a zvířátko?
Capri: Doma muziku poslouchám jen velmi málo. Naposledy to byla Pink, Alice In Chains a koledy. Mé nejoblíbenější jídlo vůbec je pizza. Kdybych mohla, cpala bych se jí každý den. Nejraději piju kafe a mojito. Moje nejoblíbenější filmy jsou Pán prstenů a Hobit, seriál Hra o trůny a Emmerdale. Zvířata miluju všechna, doma mám okouzlujícího pětiletého černého pudlího klučinu, jmenuje se Late.
Nastal čas na poslední otázku. Existuje něco, na co bys ráda odpověděla, ale zatím se tě na to nikdo nezeptal?
Capri: Ne :-)
|
