Začnu povzdechem, že to mohl být skvělý rok. Bohužel, řada alb u mě buď úplně nenaplnila (uznávám, vysoká) očekávání anebo mě rovnou zklamala na plné čáře. Speciální kategorií jsou pak odklady na letošek. Tak nějak jsem tušil, že Metallica své další album odloží až na rok 2358, ale těšil jsem se i na ostatní thrashové legendy jako Megadeth, Anthrax nebo Kreator. Nahrávací proces a produkce chce čas, samozřejmě, ale tohle už pomalu hraničí s hraním si na tenkém ledě, co se trpělivosti fanouškovské báze týče. Zkrátka rozdávání velkohubých prohlášení o dalším albu mě od teď nechávají chladným, protože to většinou znamená, že výsledný produkt bude hotový za cca 2 roky. Doba je ultrarychlá a informací (rozuměj hudební produkce) je takový nadbytek, že fanoušek zatím stihne poslechnout dalších 1500 alb a na své miláčky stačí asi osmnáctkrát zapomenout. Proto je mi sympatické to, co udělali třeba Iron Maiden nebo Disturbed (bez ohledu na závěrečnou kvalitu obsahu) – oznámili novinku tehdy, když již byla v závěrečné fázi produkce či už kompletně hotová. Fanoušek tak strávil zprávu o novém albu, poslechnul singl(y) a do pár měsíců měl ve sluchátkách finální verzi. Palec hore.

Z velkých jmen mě minulý rok potěšili snad jen Fear Factory a Lamb of God, z oblíbených pak August Burns Red a Eskimo Callboy. Pořád více rád poslouchám různé alternativy k mainstreamu a různé extrémy, které zahrnují experimenty se zvukem, písničkovou strukturou nebo se složením nástrojů a přestože to do té mé finální desítky nedotáhli, zmíním je alespoň zde – jedná se o nováčky Fronterier a jejich album „Orange Mathematics“ (v podstatě The Dillinger Escape Plan) nebo kapelu The Ongoing Concept s deskou „Handmade“ (vliv R&B a blues). Jsou to svěží a moderní příspěvky do multižánrové metalové palety roku 2015. Co se známým kapelám naopak povedlo naprosto dokonale, jsou různá live DVD – vypíchnu zejména dvě, a to „Rammstein in Amerika“ od německých gigantů a „Live at Wembley“ kapely Bring Me The Horizon. Oba koncerty jsou precizně nasnímané a jedná se o audiovizuální orgie. Toť krátké ohlédnutí za uplynulým rokem. Už vás nebudu zdržovat, má TOP 10 dle minule nastaveného formátu budiž zde:

10. Cain´s Offering – Stormcrow
Power metal měl při dospívání u mě své pevné místo. Tehdy jsem různé vypalovačky od Edguy nebo Nightwish považoval za nejtvrdší hudbu na planetě a užíval si nespočtu melodických nesmrtelných příspěvků. Časem zájem o tento subžánr opadl a dnes si z vlastní vůle pustím jen pár kousků do roka. Skupina Cain´s Offering má u mě plus za to, že ve mně toho puberťáka zase vyvolala, protože se jedná o exkluzivně namíchaný powermetalový koktejl se vším, co k němu patří. Přestože mě tady nebaví balady, rychlejší věci mají neskutečný odpich a „I Will Build You a Rome“ se svým refrénem jasně vede.
Song: I Wll Build You a Rome

9. Cocotte Minute – !Rituál, kmen a srdce a kmen!
Sestava kolem charismatického Zellera se připravovala na velký návrat, a ten jim vyšel beze zbytku. Díky crownfundingové kampani a jedinečnému formátu videodesky „čeští Korni“ rozčeřili zatuchlé české rockové a metalové vody posledních měsíců v tom nejlepším slova smyslu (ne jako nafouklá bublina zvaná Ortel nebo kauza Citron). Začátek je napálený neskutečně a přitvrzení je pouze ku prospěchu věci. I když se druhá půlka alba té první nemůže rovnat, jedná se o hrdého českého zástupce v tomto žebříčku a velmi zdařilý comeback po pěti letech.
Song: Srdce

8. Of Virtue - Salvation
První objev roku. Povedená produkce a typický corový nášup se vyšplhal až na osmou příčku…přitom kandidátů bylo hodně. Of Virtue si mě však získali pěkně nasnímanou basou a skvělými čistými vokály. Často se zvolní a připraví nějaká melodie, ale nechybí samozřejmě i nasekané riffy s breakdowny.
Song: Oil and Water

7. Lamb of God - VII: Sturm und Drang
Lamb of God se svým sedmým albem ani o píď nepřiblížili k šedému průměru a opět servírují výborný kousek. Chris Adler provětrává dvojšlapku jako o život, Randy Blythe si vyřvává hlasivky a kytarová dvojice znovu vymýšlí záživné pasáže. Tentokrát se přeci jen hraje víc na refrény a atmosféru („Overlord“, „512“), takže určitý progres vysledovat lze. Zbytek alba už však jede v zaběhlém tempu a za notného přispění několika hostů kráčí se vztyčenou hlavou k sedmému místu této bilance.
Song: Still Echoes

6. Bullet For My Valentine - Venom
Byla to sázka na jistotu, protože předchozí „Temper, Temper“ se příliš nepovedlo a začaly se objevovat příspěvky o vyšeptané a unavené kapele, která už nemá co nabídnout. BFMV ale udělalo to nejlepší, co mohli. Vrátili se na začátek, přitvrdili, a i když se tomu přístupu a prezentaci (zejména v textové části) jde až příliš okatě naproti, většinou to náramně funguje. Navíc po uzrání a několika posleších začínají z alba vykukovat ty typické melodické pasáže a stadiónové refrény, čili úkol splněn (skoro) na jedničku.
Song: Army of Noise

5. August Burns Red – Found in Far Away Places
Mohla to být deska roku, pokud by členové kapely nezabředli do různorodých multižánrových meziher. Veškeré ty odlišné nástroje a přeplácené aranže celému produktu dost ublížili, a tak na August Burns Red zbylo „pouze“ páté místo. Jinak se totiž jedná o výborné album plné typických kapelních znaků – frenetické bicí, kytarové melodie a breakdowny. Skvělé jsou všechny singly, ale mé srdce si získala poměrně nenápadná věc s názvem „Twenty-One Grams“.
Song: Twenty-One Grams

4. Phinehas – Till the End
Další objev z corové oblasti. „Till the End“ mě přesvědčilo, že tento subžánr není vyplýtvaný a stále má co nabídnout. Nejlepším výstupem kapely jsou totiž precizně zkomponované breakdowny. Inovací se však nešetří ani na ostatních frontách a kupříkladu skladba „Seven“ nabízí kus dobře odvedené skladatelské práce. Kolem a kolem příjemný poslech, který uteče i díky vyplňovacím instrumentálním trackům.
Song: Iliaster (More Than Skin)

3. Eskimo Callboy – Crystals
Už v minulé TOPce se tito němečtí šílenci objevili. Tehdy to bylo na posledním místě, teď to je krásná bronzová pozice. Ani se tomu nechce věřit, ale po roce udělala kapela výrazný krok kupředu, šla naproti posluchačům a vytvořila několik skvělých refrénů a účinných riffů. Vše je navíc podpořeno velmi vděčným elektronickým podkladem, takže se potěší zřejmě i fanoušek nemetalové hudby. Skvělý začátek alba, velmi povedená skoro-balada „Best Day“ a samozřejmě hitová titulka. Těším se na ně na Brutal Assault!
Song: Crystals

2. Fear Factory – Genexus
Někdo by si mohl myslet, že se Fear Factory točí v kruhu a nemají se se svým industrial metalem kam dál posunout. Chyba! Od „Mechanize“ je kapela jako polita živou vodou a poslední kus to jen podtrhuje. I když se může na první poslech zdát, že kapela hraje písně se stejnou strukturou stále dokola, Dino Cazares šáhnul po djentovějšímu lazení, vyhrál si s mezihrami a překvapil i občas vysoce nezvyklou melodikou. Skvělým tahem bylo i nahrazení bicího automatu živým hráčem, povedly se i samply a Bellův často kritizovaný výkon. Největším tahákem jsou ovšem refrény, z nichž ten k titulní skladbě je neskutečně epický.
Song: Genexus

1. From Under The Willow - Ungrateful • Misguided
Když se na corovém půdorysu střídá nu-metalový výraz, djentové ladění a smysl pro silné refrény, je o první místo postaráno. Tito nováčci našli mezi výše zmíněnými atributy ideální poměr a ve střídmé stopáži ho nasypali na své druhé album. Výsledkem je živá a inspirující muzika, která má přitom hlavu a patu. Krom songů uvedených v názvu a nářezu „Wrong Turn“ musím ještě upozornit na velmi příjemnou „Home“. Objev roku!
Song: Wrong Turn

Co nás čeká v tomto roce a nemine? Konečně thrashový nášup (Anthrax, Megadeth) nebo corové novinky (Bury Tomorrow, Killswitch Engage, Breakdown of Sanity). Hříchem by bylo nevzpomenout si na další Korn, Avenged Sevenfold nebo Meshuggah. Obávám se, že Metallica svou desku pozdrží opět o rok a stejně tak se nedočkáme ani nových Rammstein nebo Kreator. Z okrajově poslouchaných žánrů a seskupení mě zajímá, jak bude znít koncepční deska Dream Theater o 34 (!) skladbách nebo s čím se vytasí šílený projekt Babymetal. Z části jsem zvědavý i na novou Avantasii, ale logicky nejvíc se těším na v pořadí 21. ročník Brutal Assaultu. Už teď je tam totiž hned několik důvodů se zastavit.