A máme zde další mezinárodní projekt, seskupující několik umělců, snažících se společnými silami vytvořit cosi unikátního. Tentokrát je ale seznam zúčastněných jmen o něco méně slovutný, povědomý může být někomu možná Vasilis Georgiou z řeckých Black Fate nebo Andi Kravljaca (Thaurorod, Aeon Zen, Silent Call). Celá záležitost se nicméně zrodila v hlavě německého klávesáka Malte Rathka, jenž vytvořil koncepční fantasy příběh s několika charaktery, pro jejichž ztvárnění bylo nutné sloučení pěvců s co možná nejrozmanitějším hlasovým zabarvením.
To se mu opravdu povedlo, zmíněný Vasilis Georgiou je kupříkladu neuvěřitelně podobný Roy Khanovi z Kamelotu. Což také není náhoda, neboť hudba The Chronicles Project celkem rovnoměrně balancuje na hranicích prog, power a symfo metalu (ne náhodou dílo vychází u skvělé firmy Power Prog Records). Pozornost by tak měli zbystřit jak fandové legendárních Američanů, tak třeba spolků jako Vanden Plas, Adagio nebo Symphony X. Jaká je tedy úroveň tohoto projektu? Rozhodně nemalá, stejně tak se ale nelze zbavit pocitu, že mohlo být ještě veseleji. Debut „When Darkness Falls“ můžeme přirovnat k zahradě, jejíž zemina skrývá velmi kvalitní živiny, přesto zde nalezneme jen několik pozoruhodných květin, dále zhruba stejné množství sice krásných, ale celkem tradičních rostlin, jenže ouha, když se zadíváme pečlivěji a odhrneme líbivou okázalost, tu a tam dokonce objevíme známky plevele.
 Největší zážitek skýtá hned úvodní část, kdy se po mluveném intru rozvine barevná paleta atraktivních odstínů skladby „Forever“, na níž je patrná tvůrčí péče, kdy si autor pohrál i s těmi nejmenšími detaily a dal vzniknout prvnímu klenotu díla. Dobře se vede i dalším dvěma položkám „Void Of The Damned“ a „The Last Embrace“, jež přidají rychlejší tempo, syté orchestrace i progresem opletené sólo. Navzdory názvu alba se však nedočkáme nějaké ponuré atmosféry, pomineme-li několik napůl mluvených a napůl zpívaných meziher, ve kterých jsou dramatické party slušně odvedeny a nepůsobí úsměvně trapným dojmem, jak tomu často bývá u jiných interpretů.
Po textové stránce ovšem nejde o nic hlubokého, více se zde hraje na efekt, a to dosti prvoplánový, když kupříkladu v závěru zmíněné čtyřky „The Last Embrace“ zaslechneme otázku: „Do you believe in God?“, načež se ozve výstřel. Na něco takového jsme možná zvyklí z deathmetalové scény, u ambiciózního progového projektu to ale působí příliš lacině.
Počínaje pětkou „A Dangerous Journey“ navíc částečně mizí nastolená kvalita, ubydou silné motivy a mezi tóny se začne proplétat zmíněný plevel. Ten se podaří vymýtit až s příchodem deváté písně „Believe“, jež slušným tahem na branku opět probudí posluchačovu pozornost, která by už neměla polevit až do samotného závěru desky. Další vrcholy přitom hledejme v baladické „The Dark Symphony“ s perfektní, vokálně vrstevnatou gradací, stejně jako ve svižné třináctce „Promise Land“. Rozloučení s koncepčním příběhem zastanou dvě kratičké položky „Until You´re Mine“ (s výpravnou orchestrací) a „Conclusion: Still Alive“, ve které už se dočkáme pouze jakýchsi rádoby atmosférických zvuků. Optimální propojení lyrického konceptu s hudebním podkladem je totiž složité jako symbióza scénáře a režie ve filmovém světě. Málokdy to klapne na výbornou. Autorovi The Chronicles Project se to povedlo zhruba na horší dvojku. Nebýt slabšího středu alba, mohl být výsledný soud daleko oslavnější.
|
