Hola hola, vy všichni, kdož máte v oblibě velkolepý symfo-power metal, zbystřete svoji pozornost. Španělská Opera Magna na svém aktuálním EP konečně dostála svému jménu a s patřičnou grácií vkročila do orchestrálně rozbouřených vod, jejichž stavidla vypustily na konci devadesátých let legendární Italové Rhapsody. Nepamatuji si, že by mě poslech dvou plnohodnotných studiovek nebo prvního dílu EPické ságy „Del Amor y Ostros Demonisos“ zaujal způsobem, jako se to povedlo právě hodnocenému počinu. Ani v minulosti sice nebyla nouze o zajímavé, mnohdy i patřičně chytlavé momenty, nikdy se však načrtnutý potenciál nepodařilo udržet alespoň přes půlku hrací doby. Nyní se ale šestice muzikantů řádně pochlapila a nabídla metalovým fanouškům (kterým nevadí zpěv ve španělštině) náležitě lahodnou porci bombastického metalu.
Nejprve mě sice do menších rozpaků uváděla skutečnost, že se zase jedná o pouhé EP, jenže ono to vůbec ničemu nevadí, spíše naopak. Jednak necelá půlhodina není zase tak málo, jednak je podobně načančaná hudba tak bohatá na zážitky, že by se více skladeb stejně nedalo při plné koncentraci ustát. Španělé to na nás totiž valí téměř marnotratným způsobem, až si člověk sám říká, že by mohli přece jenom na chvilku ubrat plyn. Nejde jen o výrazově (a naštěstí i zvukově) sytou hudbu, tahle parta v sobě míchá také vícežánrovou kombinaci power, speed a prog metalu, v rámci skladby „Hijos de la tempestad“ pak přidá i špetku folku.
Výsledný mix přitom kvalitativně zakolísá pouze ve zmíněné „folkárně“, kde malinko ubude chytlavých motivů, na druhou stranu se posluchač po předešlém ohňostroji dočká nutného zklidnění. Nejlépe se ovšem kapele daří při práci s power a speedem, kteréžto styly se ve zbylých písních prolínají s organickou přirozeností a hlavně chytlavostí. Důležitým prvkem se přitom staly vokální linky, jež jsou zejména v refrénech vykroucené do uhrančivého sentimentu, tak typického právě pro španělské bandy. K tomu přičtěme strhující sbory, a nejpozději v tu chvíli si můžeme definitivně odškrtnout jednu z nejpovedenějších loňských nahrávek symfonického power metalu, která se dokonce vyrovnává současné tvorbě Lucy Turilliho, pokud se pak zaměříme na jeho bývalé spoluhráče, nad těmi Španělé vítězí rozdílem několika jakostních tříd.
|
