To si takhle prostě vzpomenete, že byste chtěli natočit album plné (a to až do maxima) progresivního metalu, jelikož máte rádi filmovou muziku, tak si usmyslíte, že vaše deska jí zlehka bude načichlá. Pak si uděláte seznam těch, s kým byste tu desku chtěli nahrát, všem třem (o něco slavnějším) kolegům napíšete, oni vám na spolupráci kývnou a vůbec nevadí, že zrovna nebydlíte na jednom kontinentu. Každý ze zúčastěných své party nahraje v řádu více méně několika hodin, nejvíc času zabere nahrávání vokálních partů a to jen proto, že je potřeba nahrávky opakovaně mailovat ze Švédska do Kanady a zpět…, to je lehká parafráze vzniku alba „Exodus“ projektu Waken Eyes, za kterým stojí kanadský kytarista a klávesák Tom Frelek. Ten v roce 2013 začal tvořit tenhle svůj majstrštyk, ve finále o spolupráci požádal basáka Mika LePonda (mj. Symphony-X), bicmena Marco Minnemanna (mj. Vindictiv, Joe Satriani) a křiklouna Henrika Batha (mj. Darkwater) a těsně před loňskými dušičkami společně vypustili deset skladeb o celkové délce sedmdesát osm minut. A pokud z toho zrychleného popisu procesu vzniku alba máte pocit, že to bude pěkná hámotina, jste vedle jak ta jedle.
Ortodoxní progresivce by mohl přilákat fakt, že si sem tam vzpomenete na Dream Theater či Pink Floyd, pro ostatní může být výhodou fakt, že v každém kousku se v opozici k technickým (a nijak překomplikovaným) hrátkám najde příjemná vyhrávka či melodické pohoupání. Nejsilnější jsou pak Waken Eyes v momentě, kdy promíchají určitou hudební melancholičnost s emotivní obnažeností Bathových hlasivek a melodickou nadýchaností. Tyhle elementy si dokonale sednou zejména v „Back To Life“, ve které na Martina Luthera Kinga, promlouvajícího do poetické kytarové vyhrávky, naváže se svým v úvodu sametovým, postupně až extatickým vyhroceným vokálem (tohle je takové to mrazení alá Jorn Lande), v rozjímavé a přirozeně se rozvíejjící „Cornerstone Away“, kde podstatnou roli hraje nejprve elegantně nadýchaný a následně emotivně vyhrocený duet s Kristine Bishop a samozřejmě titulní skladba. Té do dvacetiminutovky příliš mnoho nechybí, a přesto u ní (na rozdíl od některých kratších položek) člověk ani na moment nezatouží po tom, že by se mohla chýlit ke konci o něco dřív. Přirozené změny, zvraty, nevyčerpatelná škála různorodých emocí, temp i nálad, hráčské mistrovství a několik vrcholů skladby, která je inspirovaná příběhem prarodičů Toma Freleka a jejich prožitků za druhé světové války, proložené citacemi historických osobností či dokreslováním atmosféry pomocí vrtulníků a dalších zvukových pomůcek. A máte z toho ten slibovaný nádech filmové hudby, u které se můžete nechat unášet harmonií skladby anebo zkoumat technické hračičkování muzikantů, u ničeho se nudit nebudete.
Ambiciózní album, u kterého má každý z muzikantů dostatek prostoru předvést svůj um (že to však kluci zbytečně nepřehánějí je zřejmé i z toho, že oba instrumentální kousky mají kratší stopáž, než kterákoliv jiná skladba na desce), na kterém jsou k nalezení pohlcující melodie a kterému vévodí silná atmosféra. Kompozice se nedrží nějakých zaběhlých schémat a jsou natolik variabilní, aby byly schopné nabídnout stále nové zážitky a těch pár myšlenek, že Waken Eyes mohli být občas střídmější (což je vlastně jediná výtka), se rychle zásluhou přitažlivého dění z paměti vytratí. Vstřebání tohoto alba sice bude vyžadovat slušných pár hodin z vašeho života, ale troufnu si tvrdit, že výsledek bude stát za to.
|
