Italští rockeři Hell In The Club v čele se zpěvákem Elvenking ukuchtili ve své kuchyni další porci. Oproti tak trochu nemastnému a neslanému předkrmu „Let The Games Begin“ a vlastně i druhému chodu „Devil On My Shoulder“, si dali tentokrát na dochucování záležet. V pořadí třetí deska nese název „Shadow Of The Monster“ a dýchá z ní hravá atmosféra cirkusové manéže s chytlavými rockovými melodiemi a tvrďáckými prvky. Konečně jako kdyby si Damna, tedy Dave, ušil kabátek podle svého gusta, aniž by se ohlížel na trendy a nutno říct, že mu to v něm opravdu sluší.
Album nakopne hned od začátku chytlavá „DANCE!“, ve které se střetávají prvky rocku a tvrdých kytar se svěžím popově tanečním nápěvem, jak slibuje samotný název. V masteringu ale žádné zbytečné elektronické okrasy nenajdeme. Skladba nutí posluchače vrtět se do rytmu, jako kdyby chtěl poslechnout onen rozkaz v názvu i textu, a ačkoliv se nejedná o klasickou rockovou vypalovačku, dostane se pod kůži. Ve stejném, ale už o poznání tvrdším rytmu do ušních bubínků praští neméně chytlavá „Enjoy The Ride“, mající vše, co takový hit potřebuje.
Variabilita alba se projevuje mnoha způsoby, např. z titulní skladby „Shadow Of The Monster“ dýchá atmosféra let devadesátých, v další velmi chytlavé trsačce „Appetite“ se objevuje temná kabaretní mezihra. „Le Cirque des Horreurs“ vítá svým začátkem do stejně temné manéže krásně znuděným uvaděčem.
A na závěr alba si pánové dovolují povedený cover písně „Money Changes Everything“ od The Brains, který se do povědomí dostal v první půlce let osmdesátých díky Cyndi Lauper.
Přestože ve většině případů preferuji hlas zpěváka Dava v čistější power-folkové poloze v jeho domovských Elvenking, než když tlačí na pilu ve snaze o sleazy chraplák, na albu „Shadow Of The Monster“ příjemně mezi těmito polohami balancuje. I hudebně je album poněkud jiné než jeho předchůdci. Ne, že by vyloženě vyspělo, ale přináší více variability a nestálosti, která udrží pozornost. Nic není prvoplánovité, či asertivně líbivé. Veškeré ozdoby a úlety působí v podání skladatelské dvojky z Elvenking a Secret Sphere Moras & Buratto přirozeně, jako kdyby album konečně reflektovalo je samotné a ne jen snahu o to být divokými rockery.
Původně jsem měla v úmyslu desku hodnotit o trochu nižším hodnocením. Asi po týdenním poslechu, kdy „Shadow Of The Monster“ vůbec nechtělo opustit můj přehrávač a točilo se pořád dokola, aniž by mě omrzelo, sáhla jsem nakonec po čísle vyšším. S každým dalším poslechem totiž skladby jen a jen stoupají a deska se tak stává hodnotnějším přínosem do mé diskografie.
|
