S tradiční bilancí jsem to měl tentokrát poměrně složité. Při ohlédnutí za tím, co přinesl loňský rok v rámci rockové a metalové hudby, jsem se totiž nesetkal s ničím, co by mě skutečně posadilo na zadek. Přestože vyšla řada zajímavých desek, tak jsem se u žádné z nich nedokázal ztotožnit s pocitem, že jsem slyšel něco skutečně výborného. Desek, které jsem si s chutí poslechl hned několikrát, bych dokázal spočítat na prstech jedné ruky a to je na můj vkus až žalostně málo. Rukou mi přesto prošla řada desek a za všechny zmíním ty, které si to z mého pohledu alespoň trochu zaslouží.

Alba:
1) Iron Maiden - The Book Of Souls
V první řadě musím zmínit velealbum "The Book Of Souls" od britských velikánů Iron Maiden. Pravda! Musel jsem mu věnovat skutečně mnoho času, neboť po hudební stránce je to skutečně velmi náročné album. Pokud si však najdete nějakou tu volnou hodinku, tak vřele doporučuji sluchátka na uši, usednout do křesla, zavřít oči a užívat si hudby, kterou stvořili a nahráli skuteční mistři svého řemesla. Největší nevýhodu tak u tohoto alba vidím v tom, že vyšlo v příliš uspěchané době.

2) Helloween - My God-Given Right
Rozhodně nesmím zapomenout na novou fošnu kapely Helloween s názvem "My God-Given Right". Při prvním poslechu jsem sice posílal kapele pozdrav se vztyčeným prostředníkem, ale nakonec se z ní stala deska, která mi přehrávačem projela nesčetněkrát, a přestože to není žádná extra třída jako předchozí zářez, tak se to poslouchá poměrně dobře a oblíbil jsem si hned několik kousků v čele s "Heroes" či "Creatures In Heaven". Helloween mě nikdy s žádným albem výrazně nezklamali a jsem rád, že se tento stav udržel i v letošním roce.

3) Wolfpakk - "Rise Of The Animal
Potěšil mě i nadějný projekt Wolfpakk v podobě alba "Rise Of The Animal", na kterém nacházím hned několik zdařilých skladeb a prvotřídní speed metalovou titulku s mým pěveckým vzorem Michim Kiskem, který se svým hlasem opět šplhá do nadpozemských výšin.

4) Kabát - Do pekla/Do nebe
Dále bych rád zmínil tuzemskou jedničku Kabát, která se vytasila s příjemným albem "Do pekla/Do nebe", které muselo potěšit každého fanouška. Album je vlastně takovým best of z celé diskografie kapely, což mu však nebrání v tom, aby své posluchače plně uspokojilo. Hlavní přece je, abychom se u Kabátů dobře bavili a v tomto případě to funguje na jedničku.

5) Aleš Brichta Project - Anebo taky datel

Za zmínku rovněž stojí poměrně zdařilá placka od Aleše Brichty a jeho Projectu s názvem "Anebo taky datel", která rovněž navozuje příjemný pocit z toho, že slyším Aleše Brichtu v pořádných heavy metalových flácích (zejména skladba "Hlad" je opravdovou lahůdkou). Přestože tohoto zpěváka již delší dobu (díky jeho výrokům) nemusím, tak při některých skladbách mi naskočilo příjemné mrazení po zádech, protože návrat ke starému dobrému Arakainu je tu cítit na sto honů.

Jistě namítnete, že v minulém roce vyšla řada skvělých alb (Stratovarius, Motörhead, W.A.S.P, LINDEMANN, Cain's Offering, Manimal, Serious Black, The Poodles, Daniel Landa atd.), ale bohužel jsem se při jejich poslechl nedokázal zbavit pocitu, že tomu doopravdy něco chybí. Alba to samozřejmě nejsou špatná a rozhodně se na nich najdou zajímavé momenty ("My Eternal Dream" od Stratovarius, "I Will Build You a Rome" od Cain's Offering nebo "Fish" od Lindemanna jsou pecky jako hrom!), ale že bych si u nich chrochtal blahem po celou dobu stopáže? To rozhodně ne. Možná je to můj osobní problém a přílišná nechuť proniknout do nitra alba, ale neměl by být poslech hudby odlehčením na duši a ne nějakým složitým kvízem?! Pevně věřím, že se alespoň letos objeví deska, která mi znovu nažene ten blažený pocit, který jsem měl naposledy při poslechu posledních alb kapel Accept, Edguy, HammerFall a Unisonic.

Do seznamu alb, která mě vysloveně zklamala, patří bezesporu album "Endless Forms Most Beautiful" od kapely Nightwish, která sice bořila rekordy v prodeji, ale nevyužitý potenciál pěvecké bohyně Floor Jansen a vyčpělé nápady nezachránil ani precizní zvuk. Podobně smíšené pocity mám i u alba "Blessed And Possessed" od vlků Powerwolf, které se také dlouho drželo na předních příčkách v prodejnosti, ale jeho obsah je téměř totožný s tím, co jsem slyšel na deskách předchozích. Přestože z nich na živo srší neskutečná energie, tak na albech jsou stále častěji jako kolovrátek vlastních nápadů.

Koncerty:

Koncertů jsem bohužel nenavštívil tolik, kolik jsem si přál a tak se zmíním alespoň o vydařeném Metalfestu v Plzni, kde mě zarazilo nezvykle tropické počasí a Tobias Sammet s Edguy. Ten i navzdory problémům s mikrofonem vydal s ostatními kumpány perfektní výkon. Rozhodně však nesmím zapomenout na "jidáše" z Brna, kde předvedli nezapomenutelnou heavy metalovou show, na kterou budu ještě dlouho vzpomínat. Rob Halford je opravdu The Metal God (z jeho sirény ve "Victim Of Changes" mně ještě teď hvízdá v uších!). Dále mě potěšil výroční koncert kapely Harlej v pražské Lucerně, kde mě obzvláště potěšil hostující Vláďa Šafránek a samozřejmě koncert Daniela Landy. Celkově hodnotím koncerty v ČR jako silný nadprůměr a plejáda kapel byla vynikající. Teď jen doufat, že letos toho stihnu mnohem více.

Události:

1) Smrt Lemmyho Kilmistera:
K tomu asi delšího komentáře není třeba. Se smutkem se dá říci, že na konci loňského roku nezemřel jen Lemmy, ale i samotný Rock n´roll. Nenahraditelná ztráta v rockovém a metalovém světě!

2) Teroristický útok na Eagles Of Death Metal v Paříži a požár na křtu desky Goodbye To Gravity:
K tomu se raději vyjadřovat nebudu. Šílené, co se v současné době děje!

3) Zemětřesení v kapele Citron:
Co se událostí týká, tak samozřejmě nemohu nezmínit kauzu Citron, která vyvolala (a stále vyvolává) nekonečné diskuze. Ladislav Křížek se opět postavil do čela této bigbítové formace, ale ještě předtím byli z kapely "vyhozeni" hned čtyři členové, kteří následně založili kapelu Limetal a vyhráli tak soutěž o nejtrapnější název kapely roku. Na jednu stranu jsem rád, že se opět dočkáme nové studiové desky a podle EP "Rebelie rebelů" to vypadá celkem nadějně (přestože to zní stejně jako nový Kreyson). Na druhou stranu se ptám: "Bylo skutečně nutné vyhodit z kapely letité členy a vytvářet takovou zbytečnou válku?"

4) Aleš Brichta a Facebook:
V neposlední řadě musím opět zmínit také ikonu českého metalu Aleše Brichtu, jejíž lesk se však ztrácí každým rokem více a více. Je to už nějaký ten pátek, kdy tento zpěvák patřil mezi mé nejoblíbenější interprety, a přestože se po hudební stránce minulý rok vytasil se zdařilým albem "Anebo taky datel" (viz. výše), tak na veřejnosti je spíše stále častěji zmiňován jako odpůrce migrace obyvatel a EU, který však svá slova hlásá lidu až hulvátským stylem nebo v dosti podnapilém stavu. Neříkám, že s jeho názory nesouhlasím, ale z jeho projevu je mi slušně řečeno na zvracení. Kdyby se věnoval hudbě stejně aktivně jako svým výrokům na Facebooku, tak věřím, že by byl dnes na lepší pozici a nemusel hrát v poloprázdných kulturních domech a klubech. S takovým přístupem však bude brzy pro smích i těm nejvěrnějším fanouškům, neboť jeho arogance je místy až zarážející. Nedávno jsem si pročítal svůj vlastní sešit, ve kterém mám nalepené fotografie a články o Arakainu a Brichtovi a vzpomínám, jak obrovským byl vzorem v mém dospívání. Dnes je bohužel spíše k pláči.

5) Únik nového alba projektu Avantasia na hudební streamovací služby:
Měsíc před vydáním se na hudebních sítích Spotify, Apple Music, Deezer atd. objevilo nové album Sammetova projektu Avantasia s názvem "Ghostlights". Přestože byla deska k poslechu jen několik hodin, tak "piráti" napnuli plachty a deska již koluje po internetu. K situaci se do dnešního dne bohužel nikdo nevyjádřil.

V roce 2015 se toho stalo v oblasti rockové a metalové hudby skutečně moc a já jen věřím, že v letošním roce tomu bude podobně. Jen těch pozitvních zpráv a vydařenějších alb by mohlo být více. Při vzpomínce na Judas Priest a při pomyšlení, že si letos opět zapařím na Iron Maiden, AC/DC, Scorpions atd. mně už teď naskakuje husí kůže blahem.