Když se kuřimští Embrace The Darkness prosadili v naší Metalparádě, zabrousil jsem na jejich profil na bandzone a docela dobře se pobavil nad tím, jak s nadhledem kluci vykreslili svojí historii. Ale nejen historií živ je člověk, takže na to, co se děje u Embrace The Darkness aktuálně, jsme se podívali společně se zpěvákem Alešem Sethem Krupicou.
Na úvod našeho povídání bych tě rád požádal, abys kapelu Embrace The Darkness blíž představil, kdo kapelu tvoří? Byť vaše historie nesahá příliš hluboko, který moment z toho, co jste spolu dosud prožili, považuješ za nejdůležitější?
Škatulkování se u nás nedělá úplně snadno, protože doposud jsme dělali hudbu tak, aby měl každý náš song svou osobnost. Ale kdybych to měl shrnout, tak máme rozhodně nejblíže k melodic-death metalu, do kterého vkládáme často doomové prvky. Proto se především prezentujeme jakožto melodic-death doomová kapela, i když tato kombinace zní opravdu šíleně. V kapele je nás šest - dvě kytary, basa, bicí housle a vokál, a ač se prezentujeme jako Kuřimská kapela, reálně jsme z Kuřimi tři, další dva členy máme z Brna a jeden je původně ze slovenských Košic. To je vlastně naše nová posila, protože nás houslista opustil v půlce roku 2015. Řekl bych, že vlastně celé to období, které prožíváme, je velmi důležité, protože nám to pomohlo dostat se z nulových ambicí až k něčemu, co lidi baví. Ale rozhodně bych vypíchl krásné deváté místo v soutěži Spark Fresh Blood, které se zúčastnilo skoro 400 kapel z ČR a SR. Vlastně už jen postup do finále pro nás byl obrovským úspěchem, který jsme nečekali.
Když jste kapelu zakládali, jaké jste s ní měl ambice a plány, jak daleko jste se na téhle cestě dostali a co je v současné době pro tebe tím největším hnacím motorem?
Jak jsem již řekl, na začátku jsme měli ambice prakticky nulové, i když zaznívaly takové myšlenky, že bychom se tím mohli živit a podobně. Realita je bohužel někde úplně jinde a to pozná asi každý hudebník. Nicméně od té doby, co jsme poprvé vešli do zkušebny a dávali dohromady přehrávky jsme ušli všichni, jak mentálně, tak hudebně, docela solidní cestu. Když pominu sebe, zbytek kapely jsou docela mladí kluci, takže za tu dobu se nám všem podařilo docela vyzrát, a myslím, že jsme se leccos od sebe naučili. Já osobně jsem hudbě totálně propadl, takže aby toho nebylo málo, založil jsem si i druhou kapelu. Nicméně v současné době se snažím především dostat do světa Embrace The Darkness, protože to beru jako svoje dítě. A hnacím motorem je pro mne každý koncert, nebo úspěch v soutěži.
Na vašem BZ profilu mě zaujala vaše odlehčeně pojatá historie – takže jaký router si Jindrovi doporučil, a jak se to stane, že se kapela domluví na tom, teď budeme hrát melodeath? Jaký vztah jsi měl k tomuhle stylu dřív, než ses mu sám začal věnovat?
Zvláštní, že se na to ptáš, protože když tak nad tím přemýšlím, vlastně jsme se na tom routeru nikdy nedomluvili (smích). Já tehdy věděl, že má Jindra jiný projekt, a byl to můj sen zpívat v kapele. K tomu navíc znal pár lidí, kteří taky chtěli hrát. Byla to všechno vlastně šílená shoda náhod, které doufám dodneška nikdo nelituje. Vztah k melodeathu bylo vlastně takové největší pojítko, které jsme mezi sebou všichni měli, protože každý z nás svým způsobem inklinuje k jinému směru metalu (potažmo rocku). Ale tehdy jsme našli všichni dvě společná jména (Insomnium a Draconian) a to bylo to, co jsme skutečně chtěli dělat. Dalším plusem bylo, že kluci spolu už někdy někde něco zkoušeli, takže na první zkoušce jsem byl největší jelito asi já (smích).
Stejně tak v záhlaví uvedené moto - „bylo nebylo – za vším hledej práci“, mnohé naznačuje. Je pro tebe kapela spíš pohádkovým relaxem, odreagováním se od každodenní rutiny nebo naopak něčím, do čeho investuješ velkou spoustu úsilí?
Já myslím, že o tom by spíš mohli povídat moji přátelé, protože kam se hnu, tam mluvím o hudbě, a nemusí to být zrovna Embrace The Darkness. Ale ono je to možná asi tím, že v podstatě už 10 let nežiju ničím jiným. Jezdím na festivaly, chodím na UDG akce a hudba mě prostě baví. Krom toho jsem se pustil i do promotérství a pořádání akcí. Takže vždy když něco dokončím, začíná se zas nová věc. Zpravidla to je jedno přes druhé.
Na leden jste ohlásili vydání vašeho prvního EP. Jak to s jeho vydáním vypadá, co na něm nabídnete? Byl nahrávání EP tvojí první studiovou zkušeností, čím bylo pro tebe tohle nahrávání zajímavé? Jsou tím momentálně vaše nápady vyčerpány neb už se rodí myšlenka na další nahrávání?
Skutečně, nejsem si jist zda to bude leden nebo únor, protože se nám dokončovací práce poněkud táhnou, především proto, aby vše bylo opravdu tak, jak by jsme si představovali. EP nahráváme ve studiu SONIDOS a bude mít pět písní a kromě singlu „The Nameless One“ se tam objeví další čtyři skladby, které již fanoušci mohli slyšet na našich koncertech. Celková délka by se měla pohybovat okolo 27 minut. Fakticky to byla vlastně první zkušenost pro nás všechny, a na albu se vlastně ve své podstatě vystřídají dva houslisté, protože singl jsme nahrávali ještě s bývalým houslistou Davidem Němečkem. Je to vlastně takové zakončení naší prvotní prezentace a uzavření kapitoly sebehledání se, protože jsme se dostali do stavu, kdy bychom chtěli celou svou tvorbu posunout někam dál. Již v této době vzniká materiál na plnohodnotné CD, které ovšem budeme vydávat, až na to přijde čas.
Jak velký význam přikládáte textům, jaká témata vás zajímají?
Texty jsou samozřejmě pro nás velmi důležité, i když aktuálně nejsou laděné nijak koncepčně, protože jde o náš první počin. Nicméně hodně z nich se točí okolo zrady. Některé mají i mírně biblický podtext. Každopádně v další naší tvorbě jsme se rozhodli směřovat již vše do jednoho konceptu, a téma, o které se budeme hodně opírat, budou konspirační teorie. Vše samozřejmě bude metaforicky maskováno, takže každý může hledat, čeho se vlastně jednotlivé texty mohou týkat.
Jak jste na tom s živým koncertováním, kde je možné vás v dohledné době vidět? Vedete si nějakou statistiku ohledně koncertů, kolik jich máte za sebou a který považuješ za nejvydařenější?
Aktuálně jsme počítali, že 21.12. na Melodce v Brně jsme měli svůj dvacátý koncert. Nicméně samostatně vypíchnout nejvydařenější akci bych si netroufl. Každá měla nějaké svoje kouzlo, ať už to bylo na zaplněném Favále, Rockovém Chrlení nebo u nás v Kuřimi. My si to užijeme vždy, a pokud i lidé pod pódiem, o to víc nás to potěší. Po novém roce máme již několik domluvených akcí, s tím že jedna bude ve Vyškově 17.1., o týden později v Sedlčanech, a především v únoru v Kuřimi na naší akci Hard & Heavy Saturday Night.
Co pro tebe bylo z pohledu muzikanta i fanouška top událostí 2015 (koncert, festival, album apod.) a proč?
V roce 2015 se toho objevilo šíleně moc, snad bych řekl, že to byl pro mě nejbohatší rok, co se týče hudby, protože jsem objel skutečně hodně koncertů. Kdybych jich měl vypíchnout pár, tak rozhodně Architects , God Is An Astronaut a Paradise Lost a to všechno v Praze (ne na jednom koncertě). Jinak pravidelně jezdím na Brutal Assault a Metalgate Czech Death Fest, jakožto dva nejlepší festy v ČR, co se týče prostředí i nabídky hudby. Album roku je poněkud složitější, protože letos toho vyšlo hodně. Ale pokud mám zmínit, nejvíc v živé paměti, protože jej teď nejvíc poslouchám, mám projekt z Vyškova - Hellyum a jejich debut „Fantaziare“. Má neskutečně široký rozptyl metalových stylů a přitom každá vteřina každé písně dokáže nádherně překvapit.
Které kapely patří mezi vaše největší inspirace?
Jak jsem zmiňoval, především Insomnium a Draconian, ale určitě nás velmi inspiruje i spousta dalších kapel, např. SepticFlesh, In Mourning, Ghost Brigade, Omnium Gatherum a nebo i Anathema a Opeth.
A teď už jen závěrečný prostor pro to, co bys rád řekl, aniž bych se Tě na to zeptal.
Rozhodně bych chtěl poděkovat všem, co nás podporují v tom, co děláme, protože bez nich bych to bylo o ničem. Nicméně především bych chtěl poděkovat všem těm nadšencům, co chodí na koncerty, nejen na naše, že nás hudebníky v tom undergroundu nenecháte samotný. A webzinům za to, že dokážou dělat takovou skvělou podporu kapelám od recenzí, přes rozhovory až po propagaci koncertů.
|
