S přelomem tisíciletí se Rammstein vrhli na své třetí album a nenechali nic náhodě. Svou stále větší oblíbenost ještě několikanásobně navýšili a potvrdili svou neotřesitelnou pozici nejkvalitnějším kusem v kariéře. „Mutter“ totiž v sobě míchá jak tvrdý debut, tak mainstreamovost desky „Sehnsucht“. Výsledkem je ultimátní pecka, která nemá slabého místa a po zásluze je zmiňovaná v různých přehledech nejlepších alb.
Díky bohu se do hry vrátily vytavené kytary a mocné riffy, které táhnou celé songy. S tímto konceptem se po elektro zaměřené „Sehnsucht“ nedalo netrefit do černého. Návrat tvrdých kytar je umocněn výkonem Tilla Lindemanna, jehož hlas je zde využit maximálně, ale vždy účinně ve smyslu celku. Nejednou se charismatický frontman do písně opře už od prvních sekund a diktuje tím její atmosféru až do posledního tónu („Sonne“, „Spieluhr“). Největším progresem však zůstává Lindemannův skálopevný výraz i instrumentální složka u balad. Netlačí se totiž tak na pilu a na kontrast měkkého/tvrdého podkladu jako při minulých pokusech („Seemann“, „Klavier“). Výsledkem je typičtější schéma balady s vhodnými samply a klíčovými refrény, které vyvolávají melancholickou náladu a neruší, ale naopak táhnou celou skladbu, což platí jak o titulní písni, tak i o poslední „Nebel“.
První šestice songů jsou samé singly, které využívají všech svých předností. Lindemann se ve víru hutných kytarových riffů a padnoucí elektroniky dopracovává až ke stadiónovým refrénům a fanoušci vrní blahem. Vše je nalajnováno tak, jak má být a kapela ze sebe sype jeden hit za druhým. „Ich will“ je sice možná až příliš velkou sázkou na jistotu a kopíruje úspěch „Du hast“ (včetně videoklipu), ale kupříkladu na úvodní „Mein Herz brennt“ je znát, jak moc silný materiál tehdy skupina nahrála. V roce 2012, tedy jedenáct let po vydání alba, se totiž „Mein Herz brennt“ dočkalo luxusní péče v podobě dvou videoklipů – jeden byl natočen na studiovou verzi a druhý na speciální bonusovou klavírní verzi. Klipu se dočkala i dvojice „Sonne“ a „Links 2-3-4“. Rammstein si už klasicky potykali s filmovým průmyslem,
když se jejich energická „Feuer frei!“ stala součástí soundtracku k akčnímu fláku xXx s Vinem Dieselem v hlavní roli.
Co je na „Mutter“ důležité, je fakt, že její druhá polovina sice nenese hitový potenciál, ale drží s tou zprofanovanější první půlkou krok. Album se tak nerozděluje na vítěze a odpadlíky, ale drží jako celek a je škoda, že se na koncertech songy jako „Zwitter“ nebo „Adios“ nehrají. Obsahují totiž tvrdé pasáže, dobré nápady a chytlavé refrény. Jedinou vadou na kráse je možná tak lehce repetitivní a nudná „Rein raus“, ale v ostatních případech jde o stejně kvalitní materiál, jako u známé první šestky. V každém případě jde albu máloco vytknout. Koncept našlapané německé industriální bandy se vrátil v plné polní a za příspěvku silných refrénů a účinné elektroniky boří Rammstein mýtus o nemožnosti ovládnout celosvětové žebříčky s jiným než anglickým jazykem. Mezi pojmy „německá metalová hudba“ a „Rammstein“ se začalo používat rovnítko.
|
