Umíte si představit, že by si nějaká tuzemská kapela dala do svého jména jakoukoli variaci názvu Česká republika? Asi bychom její členy hned zaškatulkovali jako mimózní patrioty nebo rovnou blázny. Ve Švédsku si ale takové hrátky zřejmě dovolit mohou, a tak zde máme čest s partou Eternal Of Sweden, která si navíc titul druhého alba "vypůjčila" od důvěrně známé německé legendy. Dobrou zprávou je, že samotný obsah desky k podobně jízlivým komentářům nesvádí, neboť nabízí vysoce jakostní nadílku melodického metalu.
Nebo snad hard rocku? Tuto škatuli totiž volí muzikanti na svých facebookových stránkách. To je ovšem značně zavádějící označení, ať už se na mě pětice pánů zlobí nebo ne. Metalová tonáž je v jejich hudbě naprosto zásadní, díky stavbě skladeb a klávesovému symfo dopingu pak nejednou navštíví stoprocentní (jakkoli už předtím mnohokrát objevené) power-progového území. A jsme-li u popisu hudebních struktur, musíme zmínit také vokální linky, jejichž klenutí, společně s jemně nakřáplým zpěvem Christera Gärdse, dodává skladbám honosnou ušlechtilost, srovnatelnou s partami jako Kamelot, Eldritch, Guardians Of Time, Masterplan nebo třeba nedávno hodnocenými Nordic Union. Patříte-li mezi fanoušky těchto výtečných kapel, přestaňte číst a bez dalších prodlev se pusťte do poslechu, zklamáni určitě nebudete. K dobrému zážitku vám poslouží i kvalitní sound ze známé zvukové dílny Petera Tägtgrena.
Případným váhavcům dále nabízím popis některých písní. Úvodní song „Ruins“ je rovnou jedním z vrcholů. Pánové ostatně moc dobře věděli, proč tento kus vybrat pro nahrání videoklipu. Silný kytarový riff s progresivním nádechem, nosné pěvecké linky, temnější pocitové zázemí, ale i přístupné melodické momenty, kterými pánové příliš nehýří, přijdou-li však, o to více potěší. Titulní dvojce vévodí mohutné kytarové valy, do kterých jako posel míru vstoupí chytlavě uvolněný refrén. Příjemnou chuťovkou v hudbě Švédů jsou elektronické prvky. I ty jsou dávkovány opatrně, vždy ale nakopnou skladby k dynamice a moderní svěžesti. Z většinového středního – mnohdy až vláčného - tempa vystupuje parádní rychlík „Surrounded By Shadows“, následná balada „Angel“ s nádherným hlasem hostující pěvy Mikaely Henriksson, nebo „Evil Dance“, která dokonce koketuje s tanečním rytmem. V sólové části ale veškeré juchání poleví a atmosféru opět zatěžkají temnější hudební postupy. Ty jsou totiž dominantou tohoto alba, když z něj srší jako kouřový dým z chladících věží jaderných elektráren. S tím rozdílem, že zde nehrozí intoxikace škodlivými zplodinami, ale pouze čirá radost z poslechu kvalitní metalové desky.
|
