Dobrýho punk-rocku není nikdy dost a u kolínské party Blank Out mi k radostnému pokyvování hlavou stačilo opravdu málo. Konkrétně spuštění skladby „Dodávka“, jejíž úvod dopují tak líbivé akordeonové melodie, že jsem pro kývnutí na recenzi nic dalšího slyšet nepotřeboval. Tohle je ono! Tuhle instrumentální nápaditost, automaticky spojenou s odzbrojující chytlavostí, to přesně očekávám, pustím-li si výše zmíněný žánr. Leč, jak výsledné hodnocení napovídá, zbytek alba už se v tak povedeném módu většinou neodvíjí…
Přitom ještě intro (nazvané „Intro") dává velké naděje. Opět nechybí veselé akordeonové hody, jež parádně naladí na věci příští. A protože na intro navazuje zmíněná „Dodávka“, stále jsem neměl o kvalitě nahrávky nejmenších pochyb. Nosným textovým tématem je chlast, což, jak se posléze ukáže, je vůbec hlavní „intelektuální“ motiv Blank Outu. Ok, nic proti, alkohol k punk-rocku sedí jako draci k power metalu, takže žádnej stres. Jen je potřeba lyrickou jednoduchost (potažmo lacinost rýmů) o to více pozvednout hudebním důvtipem, abychom se nedostali na rovinu punkové karikatury. A právě tohle se kolínské partě vždy nedaří.
Vlastně se dá zkráceně – a trochu cynicky - říct, že většina písní desky „Začíná noc“ je přesně tak kvalitní, jako jejich texty. Už třetí kus „Fízlstráda“ na předešlou „Dodávku“ nestačí, brzdí ji zejména tuctovost, stejně jako silný závan raně devadesátkovových Tří sester. Jenže tenkrát všemu dodávalo přidanou hodnotu omamné ovzduší čerstvě nabyté svobody, dnes omílání stále téhož smrdí archaismem a nudou. Následná položka s názvem „Víra“ už ale zase zavoní příjemnými melodiemi, tentokrát obsaženými i v sólovém partu. „Smůla“ opět spadne do (pod)průměru, takže se zážitek z poslechu začíná rovnat jízdě na horské dráze. Ovšem ne nějaké spektakulární, ale takové provinční, podomácku vystavěné kdesi za městem. Instrumentálka „Stopa 06“ nás totiž zase vyveze nahoru, jakkoli dosti znatelně čerpá inspiraci ze soundtracku Tarantinových Pulp Fiction. A houpavá jízda pokračuje, strmý sešup přijde s tupou „Prcárnou“, pohoda se navrátí v kusech "Zpátky na stromy" a hlavně „Blank Out“, který přinese bujaře rozvášněný text, v němž se zpívá o kocovině a paměťových výpadcích. Kluci mají asi lepší metabolismus, já jsem v podobných stavech rád, že se dovalím na toaletní zařízení. Závěr desky pak znamená další propad ve formě nezábavné položky „Tak zdar“.
V písni „Blank Out“ mimochodem dojde k výraznému dopingu punkové energie, které okamžitě dodá nutnou dynamikou, jež většina ostatních skladeb postrádá. Kolínští to hrají na pohodu, klídek, zkrátka takovou ospalejší hospodskou siestu (jakkoli dobře nazvučenou!), připomínající spíše dojezd po brutální kalbě. Chtělo by to více kytarových kopanců a rytmické neurvalosti. Každopádně se nic nemění na známé skutečnosti, že pokud budete poslech absolvovat v ne úplně střízlivém stavu, účinek muziky bude mít daleko sugestivnější dopad. Zde bych dokonce požití alkoholu považoval nejen za vhodné, ale přímo nutné.
|
