COLDBLOODED FISH - With The Fishes
Nebudu vám nic nalhávat, touto kapelou se zde zabývám hlavně proto, že pochází z naší drahé republiky. V ní máme, jak známo, celkem nouzi o tradičně hraný thrash metal, takže bychom měli vítat každou partu, jež se snaží se svoji produkcí vzkřísit žánrového ducha let osmdesátých. Právě z tohoto období totiž čerpá pětice Pražáků nejsilněji, jenže jim k lepšímu výsledku schází více tvůrčí nápaditosti, která by je vymanila z úzkého lokálního okruhu, v tomto případě ohraničeném maximálně hranicí domovského města. Jakoby to nestačilo, na jejich prvním EP s názvem „With The Fishes“ se nepovedl ani zvuk, jehož bídnost táhne dolů i několik solidních momentů, jako jsou třeba nečekaně melodická sóla, nebo slušně fungující rytmické kvedlačky, které kombinují thrashovou dravost s punkovou energií. Ale týká se to spíše koncertního vystoupení, a to ještě za předpokladu, že zvukař odvede svoji práci lépe, nežli ten studiový. Kluci by mohli rovněž zapracovat na některých refrénech, aby nebyly vyloženě odpuzující, jako ten ke štychu „Thrash & Beer“, ve kterém neustálé opakování názvu skladby leze hodně na nervy, a to i díky zpěvákovi, jenž slovo „Beer“ vyslovuje jako „bij“. Na druhou stranu je (nejen) v názvu tohoto songu patrný nadhled, se kterým pánové k thrashi přistupují, za což naopak zvedám palec hodně nahoru. Zatím jenom jeden, až Pražáci vyladí zvuk a zamakají na chytlavosti písní, zvednu klidně všechny čtyři.
4/10
YouTube ukázka - Thrash & Beer
SURGICAL STRIKE - V-II-XII
Tahle německá parta je z pohledu historie malinko záhadná. Na domovských stránkách se dočteme, že její vznik byl v roce 1993 iniciován jako opozice proti v té době všudypřítomnému stylu grunge. Mozek a zpěvák kapely, Jens Albert, chtěl zároveň oživit klasickou americkou školu žánru. Jenže něco se zřejmě zadrhlo, neboť se povedlo stvořit pouze jediné demo „Overruled“, které ještě stihlo být vyhlášeno jako Demo měsíce v německém vydání legendárního časopisu Metal Hammer, a poté se po těchto „chirurzích“ slehla zem. Albert se ale nevzdal a v roce 2014 obnovil činnost kapely, čehož prvním přímým výsledkem je EP „V-II-XII“, které vyšlo v půli letošního ledna. Jeho obsah pak jasně dokazuje, že Albert učinil zatraceně správný krok. Pětice nových songů tepe živelnou vášní hudebních noviců, přičemž touha po inspiraci americkými velikány byla věrně zachována. Na mysl nejčastěji vyskočí jména Exodus nebo Overkill, a to zejména díky Jensově zpěvu, který je charakterově podobný Souzovi, resp. Elsworthovi. V hudbě pak převažuje náserové tempo, jemuž dávají přidanou hodnotu (téměř) powermetalové melodie. Kytarové trylky se jako červená nit proplétají hned úvodním kusem „Shithouse Propaganda“ a v menší či větší míře vykouknou v každé z dalších čtyř kompozic. Stranou nezůstanou ani moderní směry, zejména v posledním fláku „Down With Metr“, ve kterém zaútočí groovy kytary s největší intenzitou. Ve výsledku jde o slušný příspěvek do thrashové studny a nezbývá než se těšit na plnohodnotný debut. Po třiadvaceti letech existence by už bylo skoro na čase.
7/10
YouTube ukázka - Sh*thouse Propaganda
REAKTION - Blackmailed Existence
Podobný žánrový mix uplatňují také Španělé Reaktion, na svém hezky nazvaném debutu „Blackmailed Existence“. Týká se to zejména kombinace thrashe s moderními styly ala groove a core, doslechneme se i střídání melodického zpěvu s intenzivním, v tomto případě až blackově vyostřeným skřekotem. Některé skladby nicméně působí poněkud zmatečným dojmem, jakoby Španělé chtěli vytvořit co nejbarevnější subžánrovou mozaiku, jenže výsledek se spíše podobá dortu od pejska a kočičky. Hudební překotnost hraničí v některých položkách s psychedelickou hyperaktivitou, což samozřejmě není vyloženě špatně a pro někoho to naopak může být zajímavé a osvěžující. Tvůrčí klid přijde třeba v kusech "Usual Threats", „111“ a „The End Of The War“, které jsou více ukotveny v původním thrashi, včetně sympatického pozdravu ve formě typického „Arayovského“ zaječení. Stylovou pestrost prohloubí deathové prvky, zastoupené kytarovými víry v „Back To Reality“ nebo riffovou sekaninou v úvodu následného songu „Prostituted City“. Nejmelodičtější moment přijde ve skladatelsky promyšlené „In This Valley Of Tears“, která by mohla potěšit jak fanoušky Flotsam And Jetsam, tak příznivce legendárních Soundgarden. Poslední škatulkou, kterou jsem doposud nezmínil, je totiž grunge. Z toho vyplývá, že poslech prvotiny Reaktionu není záležitostí na jedno jetí. Vstřebání všech hudebních zákoutí této desky chce svůj čas, odměnou však může být příjemně odvázaný a ne zcela tradiční zážitek.
6,5/10
YouTube ukázka - Human Disgrace
|
