Paco Ventura je padesátiletý skladatel a kytarista ze Španělska. Pokud vám toto jméno nic neříká, můžeme zkusit jiná. Co takhle John Norum, Joe Lynn Turner, Roland Grapow nebo Fabio Lione? Ti všichni byli totiž přizváni ke spolupráci na desce „Black Moon“! Ani tím hvězdný seznam nekončí (viz údaje pod recenzí), my se ale budeme soustředit především na Venturu a kvalitu jeho kompozic. Nemám příliš zmapovánu hudební stopu jeho domovské party Medina Azahara, která na scéně působí již od roku 1979, přičemž Paco se k nim přidal o deset let později. Jestli se v ní ale vyskytují takové perly, jako na právě hodnoceném počinu, budu muset tento stav velmi rychle napravit. Album „Black Moon“ se pohybuje na pomezí melodického heavy-power metalu a hard rocku s drobným feelingem sedmdesátých let. Zvuk je ale naštěstí zcela současný a může se pyšnit masterem od Andy Vandetta (spolupracoval také s Dream Theater, Rush, Gotthard nebo Bruce Dickinsonem). Cover desky stvořil Stan W.D. (Jorn, Tarja, Blackmore´s Night…), nicméně já osobně bych si tento konkrétní výtvor na stěnu nepověsil.
Je rovněž pravda, že níže uvedená pochvalná slůvka o skladatelské výjimečnosti se netýkají úplně celé desky, nicméně hlavně její první polovina nabídne několik jednoznačných skvostů. Patří sem hned úvodní song „Vencer tu Miedo“, což je svižná melodická jednohubka s chytlavým refrénem i sólem. Ještě lépe si vede třetí položka „El Final“, kde slokové fráze připraví půdu pro zpěvně vzrostlý a působivý chorus. Následný kus „Solo Por Ti“ vyniká především neoklasickým sólem, jehož linka se láme v nejatraktivnějším možném klenutí, proto jsem vděčný za jeho gradaci, která je ve druhé části ještě umocněna pěveckými popěvky v podkladu. V dalším tracku "El Juego" zaujmou šlapavé melody vyhrávky, poté ovšem přijde duo víceméně průměrných kompozic, o kterých se mnoho zajímavého napsat nedá. To se opět změní s položkou „Fragil Cristal“, jíž k vrcholu vyveze extra chytlavé, rovnou trojnásobné sólování (za profesorské účasti Rolanda Grapowa). V samotném závěru díla ještě potěší živý záznam skladby „Buscando la Luz“, jež svoji líbivostí připomíná výtečnou španělskou bandu Ariadna Project.
No a pak přijde na řadu část s většinou hostujících hvězd. Tato poslední sekce alba sice není označena jako bonusová, ale asi by měla, vzhledem k tomu, že ji v podstatě tvoří anglicky zpívané a jen kosmeticky upravené předělávky již slyšených skladeb. „Get Over It Forever“ s Göranem Edmanem je tedy „Vencer tu Miedo“, „The End“ s Turnerem = „El Final“, „Fragile Cristal“ s Lionem a Grapowem = „Fragil Cristal“. Význam těchto songů ocení zejména posluchači, kterým nevoní španělština, nicméně působivé jsou i pro nás ostatní, jelikož zpěvák Javier González sice není vůbec špatný, je ale jasné, že na Turnera s Lionem má málokdo. Ve výsledku tak jde o desku, jejíž hodnota vězí v přítomnosti několika výjimečných písní, díky kterým s nadprůměrným hodnocením neváhám ani chvíli.
|
