S jakou svěžestí vtrhli švýcarští Atomic Symphony na progresivní hudební scénu, to doslova vyráží dech. Jejich debut „Redemption“ si ostatně chválí jak odborná kritika, tak fanoušci po celém světě. Na druhou stranu nutno vzít v potaz fakt, že kapela je teprve na úplném začátku své kariéry, který sice provází spoustu nápadů, nadšení a plánů, jen ti nejlepší však dokáží vytrvat a svůj potenciál naplno využít. Atomic Symphony svůj první krok zvládli na jedničku. Podaří se jim dostat se až na samotný vrchol? O začátcích, současnosti i budoucnosti se rozpovídal bubeník Marc Friedrich.
Jak je možné, že kapela, která chce původně hrát symfonický metal, vydá progresivní metalové album?
Když byla kapela založena v roce 2009, směřovali jsme spíše k symfonickému metalu, inspirováni kapelami jako Nightwish nebo Epica. Od začátků jsme ale měli v kapele docela bouřlivé časy a starší členové kapely odcházeli a noví přicházeli, což vedlo k posunu zájmů a hudebních preferencích uvnitř kapely. Nyní už je součástí Atomic Symphony jen jeden ze zakládajících členů. Jak šel čas, brzy jsme zjistili, že se začínáme víc a víc zajímat o progresivní muziku, která nás i fascinovala. Co začalo jako pouhý zájem, se změnilo ve vášeň, a se třemi kluky z kapely jako profesionálními muzikanty jsme se rozhodli chopit se té šance a nahradit „symfonii“ za „progressive“, ačkoliv jsme nikdy symfonické prvky úplně nezavrhli.
Myslím, že právě tato kombinace progu se symfonickými prvky zní ve vašem podání unikátně. Ostatně kritici a posluchači musí mít podobný názor, protože ohlasy a recenze jsou zatím velmi pozitivní. Jak bys popsal vaši tvorbu z pohledu posluchače a co říkáš na dosavadní reakce na ni?
Naše hudba je založena na intuitivní kombinaci progresivního metalu, která zahrnuje nepravidelné metrum, chytlavé riffy, viruózní unisona a kytarová a syntezátorská sóla, komplexní rytmy a delší kompozice. V tom, co děláme, navíc rádi kombinujeme složitější a jednodušší postupy a využíváme deathové, thrashové, heavy a dokonce i doomové vlivy. Jednodušší melodie a popové prvky v refrénu, které jsou zdůrazněny silným rockovým hlasem naší zpěvačky, umocňuje celý nás zvuk a dělá hudbu překvapivě atraktivní pro široké publikum. Převládající pozitivní reakce v online recenzích nebo magazínech a od lidí po celém světe nás velmi překvapují. Jsme velmi šťastní a poctěni. Motivuje nás to pokračovat ve stejném směru a neustále zdokonalovat náš styl. Budeme určitě pokračovat v psaní lepších skladeb a vždy si udržovat v hraní rozmanitost, zábavu a výzvy.
Vaše debutové album má název “Redemption”. Proč tenhle název? A co má znázorňovat obal desky, kde tajemná postava stojí před rozpadající se budovou?
Původně byly skladby a texty napsány nezávisle s oddělenými tématy. Zpětně jsme ale skladby uspořádali tak, abychom převyprávěli komplexní příběh, který nakonec inspiroval a definoval název alba i jeho uměleckou podobu. Vytvořili jsme anonymní postavu na obalu, která spojuje všechny témata a problémy symbolickou cestou. Snaží se uniknout ze své klece, azylu, kde byla uvězněna. Ta postava muže se zbavila všech závazků a to, jak tam stojí před hroutícím se domem, je takový metaforický obrázek svého vlastního vykoupení. Nemusí to nicméně znamenat, že ten muž dosáhl míru nebo štěstí. Obklopuje ho temnota, protože jeho problémy nebyly vždy vyřešeny v dobrém slova smyslu. Když si otevřete obal, na poslední stránce bookletu je napsáno: “Spása nikdy nepřišla. Takže vykoupení bude moje.” Přidali jsme tuhle extra větu, protože vy děláte stejnou věc jako on. Tím, že vytáhnete CD z obalu, “Redemption” (česky “vykoupení”) bude též ve vašich rukou. Jakmile to udělate, níže pod držákem na CD se objeví roztříštěný obraz domu. A dokonce i za pomocí písní, jejich pořadí a názvů, si můžete domyslet celý příběh, který začíná skladbou “Lost Eden” (v překladu “Ztracený ráj”), kde hlavní postava prochází utrpením, ztrátami, hněvem a strachem. A po “Asylum” (v překladu “Azyl”) nakonec vše končí sklabou “Shattered” (v překladu “Rozdrcený”), kterou si můžete spojit s domem jako takovým či poškozenou duší samotné postavy, která po tom všem, co udělala, dosáhla svého vykoupení. Během psaní skladeb jsme neměli ani tušení, že bychom mohli najít takovou společnou nit. To je i důvod, proč každá skladba má svá specifika a proč nikdy dvě písně neznějí stejně. Vidíme v tom metaforický příběh, spojený s tématy v písních, který inspiroval kresbu na obalu. My zveme naše posluchače, aby si stvořili svůj vlastní příběh.
O čem přesně tedy texty vypovídají? Co mají sdělit?
Texty se zaměřují na jednotlivce, kteří kritizují svět, ve kterém žijí, a to často s cynickým a melancholickým podtextem. Stvořili jsme fiktivní svět napuštěný sociálně-kritickými prvky, které slouží jako neustále vracející se téma skrz celé album. To nechává spoustu otevřeného prostoru pro zpracovaní vlastního přístupu k dané problematice, takže jsme začali každou skladbu s prázdným plátnem.
Album jste si vydali sami. Zkoušeli jste oslovit nějaké labely?
Ano, my jsme si všechny nástroje nahráli sami u sebe doma nebo ve zkušebně. Nás klávesista, jenž se stal velmi zručným v tomhle úkolu, se postaral o veškerou mixáž a zajistil, abychom měli prostor a čas na jakékoliv změny a zlepšování. Když jsme byli spokojeni s finálním zvukem, poslali jsme skladby producentovi Jensu Bogrenovi, který je zakladatelem a hlavou Fascination Street Studios ve Švédsku. Od té doby, co pracuje s některými představiteli v metalu, zvláště s těmi, kteří hrají podobně jako my, věděli jsme, že on je perfektní volbou pro mastering.
Doposud jsme ale žádné plány poslat nahrávku nějakému labelu neměli. Ale nyní, kdy už je hotovo, nám nestojí nic v cestě to udělat, takže po koncertním plánování se v budoucnu nejspíš po nějakém porozhlédneme.
Musím zmínit vaši zpěvačku Jasmin. Podle mě je naprosto fantastická. Její hlas je úplně odlišný od ostatních zpěvaček (zvláště ze symfonického metalového světa). V první chvíli jsem si dokonce myslel, že za mikrofonem není žena, ale muž. Zní to ale svěže. Žádná opera, ale velmi emotivní, silný a čistý projev. Jak moc je pro vás Jasmin důležitá?
Jo, my jsme slyšeli stejný omyl od mnoha našich kamarádů, kteří také poprvé mysleli, že je to mužský hlas. A přesně jak říkáš, my to vidíme jako výhodu pro náš ne až tak komerční sound. Protože není typická operní pěvkyně, jak bys možná v symfonickém metalu čekal, ani typická heavy metalová zpěvačka, ani growler či screamer, stává se z toho svěží rock/heavy metal, který ohromí svoji sílou a lehkostí. S tímto unikátním a speciálním zvukem můžeme upoutat pozornost a to je na současné hudební scéně zatraceně důležité. Myslíme, že je velmi důležité využít této příležitosti a stavět na ní.
Jak je na tom švýcarská metalová scéna? Je zde něco specifického? Cítíte se být její součástí?
Nejúspěšnější švýcarskou (nejen metalovou) kapelou jsou vlastně folkmetalisté Eluveitie. Nicméně naše styly jsou dost odlišně, takže neočekáváme, že bychom s nimi sdíleli fanouškovskou základnu. V těchto dnech je navíc hodně populární metalcore, další žánr, který úplně nepasuje do našeho zaměření.
Ale nutno říct, že jsme doposud hráli koncerty hlavně tady ve Švýcarku, takže přirozeně jsme dobří kamarádi s mnoha místními metalovými kapelami.
Co budoucnost? Máte nějaké plány, cíle nebo sny?
Už plánujeme naše další album, ale tentokrát chceme následovat ještě složitější koncept. V blízké budoucnosti snad odehrajeme výrazně více koncertů a odpromujeme naši kapelu stejně jako album. Kromě toho usilujeme o získání uznání naší tvorby v širším měřítku. Jsme jako kapela odhodláni růst jak na skladatelské úrovni, tak i jako hráči. Jsme přesvědčeni, že noví muzikanti přinášejí do kapely nový potenciál a my se těšíme na jeho plné využití, čerstvým startem do nového alba.
A poslední dotaz, nebo takový menší kvíz. Kdo je podle vás nejlepší progresivní a nejlepší symfonická kapela?
Nejlepší progresivní metalovou kapelou je podle většiny z nás Dream Theater, těsně za ní jsou Symphony X. A nejlepší symfonickou metalovou kapelou je Epica, za ní hned Nightwish.
|
