Je to takové malé déjá vu. Nedávno jsem si u debutu brněnských Wolfarian pochvaloval, že se folk-metalu v naší zemi daří a že i domácí kapely na tom mají svůj nezanedbatelný podíl. A je to tu znovu. Dalším vydařeným zrnkem do téhle mlýnice je debutové EP novojičínských Emerald Shine (mimochodem, aktuálně pódiových souputníků Wolfarian) „Beneath The Stars“.
Je sice možné, že ortodoxní kotlíkáři mohou žehrat na to, že využití folkových nástrojů ještě nemusí primárně kapelu pasovat do této škatulky, obzvlášť když housličky (občas s nezvykle sympatickou kapkou jedu), píšťalky ani harfa nemají potřebu se příliš často stávat dominantními nástroji a převážně jen šikovně ochucují ostatní dění. Ale co na tom, vždyť Emerald Shine to lehké otírání o gotickou minulost některých svých členů či koketování s až power metalově (jako by si Emerald Shine v některých momentech náladově sedli na jednu z vývojových větví Elvenking) vytáčenou melodičností a energií - ke které hojně přispívají syté a živé bicí – roubují na folkové základy naprosto přirozeně. Základem veškerého dění je pak barevná vokální kooperace – čistý, křehký i rozverný hlas zpěvačky Leeny si dokonale rozumí v účelné kooperaci s chropotem (nehledejte v tom hned klasický dialogový vzorec krásky a zvířete) či ve smyslném proplétání s čistým zpěvem, obojí má na svědomí Štěpán Fiala.
Melodie Emerald Shine jsou chytlavé i zapamatovatelné a výraz kapely dostatečně pestrý - úvodní „Rainy Night“ nabídne příjemnou symbiózu skočného motivu se šťavnatou agresí , díky sólové kytaře a akčním bicím právě tady vykukuje power metal, harmonicky skloubený s lidovostí píšťalek. Romantickou harfu v úvodu „Neverending Fantasy“ vystřídají krásně propletené čisté hlasy sólových pěvců, přitažlivé jsou i změny temp, nejsilnější atmosféru nabídne „Frozen Empire“ a pokud hledáte nejsilnějšího reprezentanta tvrzení o dominanci a síle barevných vokálních partů, sáhněte po téhle skladbě, umocněné lehce vykukujícími píšťalkami, závěrečná „Dance Beneath The Stars“ i přes úvodní výrazně riffující kytaru má z nabídnutého menu nejblíž k folkové skočnosti a hravosti. Nekomplikované a přístupné, fantazií (a nezáleží, jestli jde o vlastní příběhy nebo o asociaci na Tolkienovo Středozemí) nasycené texty v sobě mají dostatek výpravnosti, jejich částečně koncepční propojenost naznačuje, kam se textově mohou Emerald Shine ubírat v dalším kole a komplexnost alba potvrzuje i romanticky působící a tematicky stylový obal alba.
Snad jediná vážnější připomínka se paradoxně týká zvuku – paradoxně proto, že sytý a důrazný zvuk nahrávky mi v globále hodně voní, snad právě proto, že dává vyniknout energii a vokálním hrátkám, ale při snaze pátrat po detailech zjistíte, že ono se toho děje daleko víc (ostatně máte-li v kapele osm muzikantů, je to samozřejmost), jen to je příliš důkladně ukryté kdesi v pozadí.
Pokud byste měli chuť na dobře propracovanou spojnici mezi houstnoucí neprostupností a narůstající hrubostí Cruadalach a příjemným melodickým hlazením Wolfarian, jste u Emerald Shine na správné adrese.
|
