EXEKUTER - The Obscene Ones
Pochází-li nějaká novodobější thrashová sebranka z Řecka, je velmi pravděpodobné, že její hudba bude stát za posluchačský hřích. Stačí vzpomenout na slušné party jako Chronosphere a Domination, výtečnou Riffobii nebo zcela úžasné borce Suicidal Angels. Někam doprostřed tohoto jakostního spektra můžeme zařadit také kapelu Exekuter, která si to ve své tvorbě nekompromisně rozdává s církví (viz obal desky nebo názvy, potažmo texty skladeb). Kromě thrashe, jenž pětice hráčů evidentně studovala u univerzitních profesorů jako je Hanneman nebo Petrozza, je k názorové argumentaci pozván poctivý špalír deathových nábojnic, které jsou posléze vystřelovány ve formě typické riffové kanonády. A protože v dlouhých debatách se pouze rozmělní důkazová pádnost, řečtí Exekutoři se s ničím nezdržují, nejčastěji kvedlají slastně našlapané tempo, celou záležitost jsou pak schopni vyřídit za velmi přijatelnou půlhodinku. Déle by to stejně nemělo smysl, jelikož je pravda, že časem se začnou malinko opakovat, na síle pak zlehka ztrácejí i díky méně zdatnému předákovi Tolisi Mekrasovi, jehož hlas nepatří do první ligy, na druhou stranu to, co ztrácí na technice, dohání zápalem a vášní. Předností této nesvaté čtveřice je totiž právě energie, kterou dopují svůj metal, stejně jako časté rytmické zvraty, jež songům dodávají slušnou dynamiku. Nicméně, jak již bylo uvedeno, jednoznačným vítězem je zde rychlost. Komu je takový thrash blízký, ten by měl být s fošnou „The Obscene Ones“ celkem jistě spokojený.
6/10
YouTube ukázka - Purified By Fire
MASTER - An Epiphany of Hate
Česko-americká drtička Master je venku s novou, již třináctou fošnou. Někoho možná napadne, co dělá v našem thrashovém seriálu, když je oficiálně brána spíše jako deathmetalová. Jen totální hluchoň by ale v její tvorbě přeslechl podstatný a mnohdy i dominující thrashový element, který vehementně prýští z většiny skladeb. Ty nové jsou na tom stejně, k tomu jsou ještě podporovány téměř neustávající rytmickou smrští. Opravdu nevím, jestli trio muzikantů nefrčí na nějakých povzbuzujících preparátech, ale desítka aktuálních songů se dá shrnout zhruba do této formulky: tohle je masakrální a postupem času přece jenom lehce ubíjející jízda od začátku do konce! Až se chce říct: zpomalte pánové na chvíli, nebo si uženete infarkt. Hlavně předák Paul Speckmann, kterému je přes padesát, je obdivuhodný svoji neutuchající vášní přivádět původní deathové prvky zas a znovu na světlo ďáblovo. Ale kdo jiný má na něco takového právo, než právě člověk, který stál u samotného zrodu subžánru? Podobně jako třeba Morbid Angel, jejichž obal z legendární fošny „Altars Of Madness“ novinka Masteru zlehka připomíná, nebo Deicide, jejichž vrcholné album „Serpents Of The Light“ upomenou fráze titulní skladby dnes hodnocené desky, případně Obituary, k nimž mají Masteři velmi blízko jednak ve stavbě riffů svých rychlých paleb, jednak v Paulově hrdelním mručení, které je jakýmsi mixem mezi Martinem van Drunenem z Asphyx a právě Johnem Tardym, ačkoli na oba tyto mistry Speckman přece jenom kus "hubující" razance ztrácí. Rozdíl je snad jen ve zvuku kytar, jenž u Masterů nedosahuje tak hluboké podlazenosti. Krom vokálu k deathu inklinuje bicí kanonáda a útočně ozvučený škopek, psychotická sóla nebo klasické riffové bzučení a divoké víry. Zbytek je ovšem plně v režii thrashe, a tak pokud něco přece jenom více zamrzí, je to průměrnější sound. Jinak ovšem slušná práce!
6,5/10
YouTube ukázka - Subdue The Politician
TERONATION - Your Life Is Your Death
Debut švýcarské kapely Teronation (kterou mám mimochodem tendenci neustále přejmenovávat na TeroRnation) spatřil tmu thrashového podzemí na konci února a rovnou se zařadil mezi nejlepší nahrávky roku. Nutno dodat, že tento stav trvá i v době vydání dnešní recenze a dost možná se prodlouží až do samotného závěru sezóny, tak povedená totiž prvotina Švýcarů je. Přitom po prvních posleších to vypadá na pouhou ždímačku Metallicy, čemuž dopomáhá frázování zpěváka a zároveň kytaristy Siro Gigera, který se do Jamese Hetfielda občas zbytečně stylizuje. Postupem času se ale tvůrčí pointy začnou odkopávat, až nakonec strhnou svoji energií a přímým tahem na thrashovo-heavíkovou branku. Nejde o nějakou skladatelskou vědu, nicméně technická kytarová řež s pádnou rytmickou argumentací má své nesporné kouzlo. K tomu přičtěme silný melodický vklad, jenž se nejvíce projevuje v sólových partech („Life Can Suck“, „Your Live Is Your Death“, „Bastards Fall“), ale také celoplošně v rámci nejchytlavější a nejhitovější skladby „Lost In Your Head“, případně závěrečného dua „Dusty Soul“ a „Take The Hit“. Výhodou je rozumná stopáž a hlavně výtečný sound. Mezi drobná negativa patří zmíněná podobnost s Metallicou (zejména úvod „Bastard Falls“) nebo proslov Charlieho Chaplina z filmu Diktátor, jenž kapela použila pro dojezd písně „Prison Of Humanity“. Tento nápad je ovšem již tak provařený, že se míjí účinkem a působí spíše otravně. Nejde ale o nic významného, naopak, první fošnu Teronationu je nutné spíše chválit a blahořečit jí.
7,5/10
YouTube ukázka - Life Can Suck
|
