Tuto recenzi začnu zcela zásadním konstatováním: Power 5 konečně vydali desku, která mě posadila na prdel! Ne tedy, že by pětice muzikantů najednou přepsala jakékoli žánrové hranice. Naopak, vše stále jede v těžkých provinčních kolejích, čemuž dopomáhá i český zpěv. Na tom samozřejmě není nic špatného, pokud jsou přítomny chytlavé melodie. No a ty na aktuální desce jsou. A je jich plno. Když si pomůžu lehce jízlivou nadsázkou, řeknu, že hned úvodní song „Triumf“ v sobě ukrývá tolik tvůrčích špeků, jako všechny dosavadní desky kapely dohromady. Důkazem tohoto tvrzení budiž CD „Best Of Power 5“, které je přiloženo k novince. Patnáct skladeb, jež (zřejmě nejen) dle autorů vypichují nejzdařilejší hudební momenty historie. Při jejich poslechu jsem ale nenašel jedinou, která by mě bavila způsobem, jakým se to podařilo několika peckám z „Talismanu“.
Zmíněný „Triumf“ (jak příznačný název!) v sobě ukrývá mini-intro, jež je velmi nápaditou variací klasické Handelovy kompozice. No a pak nastane nesmírně bohatá, dalo by se říct až marnotratná přehlídka řady melodických předělů, vyhrávek a motivů. A to nejen instrumentálních, ale i vokálních. Jeden skvělý nápad střídá druhý, na posluchače číhá několik hudebních katarzí, včetně uhrančivých výpadů neoklasických trylků. Skladba má plných šest minut, nuda ovšem nepřichází v úvahu, tohle je vrchol nejen nové fošny, ale celé metalografie kapely. Ani poté však nebude nouze o parádní power-speed, jakkoli už se dočkáme také drobných přešlapů. Je jasné, že středobodem podobné hudby jsou refrény a jejich zpěvná sjízdnost. Hned následná (a jinak skvělá) titulka v tomto ohledu nic výjimečného nenabídne, silné chorusové selhání pak přinese flák „Destruktor“, a to zejména ve svém nájezdu, jehož vokální linka je spíše odpudivá, nežli přitažlivá. Pak už bude naštěstí daleko lépe.
„Legie" vedle slušného refrénu disponuje velmi líbivým slokovým klenutím, nejchytlavější momenty ovšem přijdou až v položkách „Obzory“ a „Rebel“. Chorusy obou vibrují na extra zábavné frekvenci a jejich hudební okolí kvalitativně nijak nezaostává. Pak zde máme trio pohodových a příjemně poslechových songů, které jsou v rámci alba „pouze“ lehce nadprůměrné, z celkového pohledu ale pořád spadají mezi vrcholné okamžiky Poweru („Do vrchů táhnem“, „Bouře“ a klipovka „Planety“). Chybět nesmí balada, zde ukryta pod názvem „Už je podzim“. Její „dojákový“ potenciál je značný a schopný zacílit na nejedno dívčí srdce. Pokud něco vyloženě zamrzí, je to jednak průměrný zvuk, jednak místy opravdu nebetyčná podobnost s finskými bohy Stratovarius. Výsledný soud je nicméně jasný. Rok 2016 zachytil Moraváky ve výtečné formě. Nyní už si mohou bez zardění stoupnout do jedné linie s partami jako Rimortis, Garant nebo Scelet (blahé paměti). Dobrá práce!
|
