Harfa v metalu? Co se neobvyklého nástrojového složení týká, jsou folk-metalem načichlí Emerald Shine bezesporu jistým unikátem a ještě nemusí být všem dnům (a nápadům) konec. Jak předvedli na svém debutovém EP „Beneath The Stars“ jejich hudba nabízí víc, než jen netradiční nástroje – chytlavé melodie, fantasy příběhy, koketování s power či gothic metalem. Kapelu Emerald Shine vám představí zpěvačka, flétnistka a „centrální mozek“ kapely Leena.
Na úvod našeho povídání bych tě rád požádal, abys kapelu Emerald Shine blíže představila, kdo kapelu tvoří? Byť vaše historie nesahá příliš hluboko, který moment z toho, co jste spolu dosud prožili, považuješ za nejdůležitější?
Emerald Shine je mladá kapela z Novojičínska, která vznikla zhruba před dvěma a půl lety. Žánrově bývá řazena někdy jako folk metal, jindy jako symphonic – řekla bych, že hudbu děláme tak, jak z nás vychází, nikoli tak, aby splňovala kritéria určitého (pod)žánru. Kapelu v tuto chvíli tvoří osm členů, z nichž každý na něco hraje, plus někteří kromě toho zpívají. Osmičlenná sestava je důsledkem personálních změn, které proběhly v loňském roce, ustálila se teprve v prosinci, tudíž v tomto složení hrajeme poměrně krátce. Za nejdůležitější moment považuji vydání prvního EP letos v lednu, to byl zásadní krok. Předcházely mu dlouhé přípravy, samotný nahrávací proces byl poměrně náročný, a když byl výsledek konečně hotový, byl to skvělý pocit.
Čím bys neznalého posluchače nalákala na poslech Emerald Shine, co považuješ za vaši nejsilnější stránku?
Posluchače bych se snažila nalákat na kombinaci tvrdého metalového základu s akustickými nástroji, jako je neobvyklá harfa, dvoje housle a flétny, které časem plánuji střídat s dalšími dechovými nástroji (whistles, šalmaje…), a na kontrast čistých a hrubých zpěvů. Za silnou stránku Emerald Shine považuji melodie, které mi připadají chytlavé, dále promyšlené a výborně zahrané bicí party, a celkově pestrost vyznění naší hudby.
Emerald Shine aktuálně tvoří osm lidí, což nabízí otázku, jak vlastně probíhá tvůrčí proces a samotná domluva v takto početném ansámblu. Panuje u vás demokracie nebo chod kapely a rozhodování má v rukou dominantní osobnost v kapele?
Demokracie a společné rozhodování o všem by byl ideální stav, ovšem není vždy možné všechny ihned zkontaktovat, mnohdy je potřeba rozhodnout okamžitě, spoluhráči také kolikrát přehlédnou zprávu nebo dotaz… Takže je pro nás nezbytné mít „centrální mozek“ kapely. Tato role z nějakého důvodu padla na mě již v počátcích – nejspíš proto, že někdo to dělat musí, a mým spoluhráčům se do toho chtělo ještě méně než mně (smích). Nicméně pomalu se snažím tyto záležitosti přesměrovat na člověka mimo kapelu, který projevil zájem dělat nám manažera, abych se mohla více věnovat hudbě samotné.
V kapele totiž působím také jako hlavní skladatel a tuto roli si, na rozdíl od role organizátora, opravdu užívám, baví mě to a naplňuje. Tvůrčí proces většinou probíhá tak, že vytvořím prvotní verzi skladby v počítači, kde navrhnu všechny nástroje kromě bicích. Potom to se spoluhráči konzultuji, upravujeme každý part tak, aby byli všichni pokud možno spokojení, a když je tohle hotovo, putuje skladba k bubeníkovi, který vytvoří bicí part. Následně začneme píseň zkoušet. Ve zkušebně vznikají další úpravy, spoluhráči přicházejí s různými nápady, jak píseň vylepšit, takže na ní pracujeme, dokud nejsme zcela spokojeni. U některých písní to trvá rok i více, u jiných je to krátkodobá záležitost.
Kapela se ovšem stále vyvíjí a několik mých spoluhráčů projevilo v poslední době skladatelské ambice, tudíž se těším na jejich výtvory a na to, že se díky nim tvůrčí proces zrychlí a zpestří.
To, že se ve folk-metalu objevují housle či flétna, není až tak neobvyklé, daleko překvapivější je užití harfy, přičemž Ritchie, hráč na tento nástroj, je jedním ze zakladatelů Emerald Shine. Bylo už od začátku jasné, že tenhle nástroj dostane v Emerald Shine svůj prostor, nebo se jeho užití vyvinulo až v průběhu času?
Od začátku to jasné nebylo, Ritchie původně plánoval hrát v ES na kytaru. Již v době zrodu kapely si ale pořídil elektronickou harfu a přišel s nápadem jejího zapojení. Od kytary postupně upouštěl, nezůstal ani u střídání obou nástrojů, nakonec jsme harfu zapojili na plný úvazek, do všech písní. Na post druhé kytary jsme v roce 2014 přibrali Štěpána, který posléze kytaru také opustil a zůstal jako zpěvák houslista, pročež jsme kapelu rozšířili o nového kytaristu, Ondru. Ten si dělá zálusk na niněru, takže nakonec možná budeme mít celou akustickou sekci složenou z bývalých kytaristů… (smích)
Když jste kapelu zakládali, jaké jste s ní měl ambice a plány, jak daleko jste se na téhle cestě dostali a co je v současné době pro tebe tím největším hnacím motorem?
Ambice a plány se vyvíjejí společně s kapelou. Zpočátku bylo naším cílem dát dohromady fungující skupinu a dostat se s ní tak daleko, jak to půjde, což vlastně platí stále. Aktuální cíl se mění dle situace, nejprve to bylo vůbec zkompletovat sestavu a začít hrát veřejně, poté tvorba EP, tour na jeho podporu… Nyní je naším cílem videoklip a následně zmiňované dlouhohrající album. Až tohle splníme, budeme pracovat na něčem dalším, po čem mezitím zatoužíme (smích). Největším hnacím motorem je pro mě asi stále, stejně jako na začátku, tvůrčí přetlak, a kromě toho samozřejmě ohlasy na naše koncerty a nahrávky, které se vyskytly. Objevují nás noví lidé, někteří nám po koncertě přijdou osobně vyjádřit uznání nebo se ozvou přes internet, a tato zpětná vazba je velmi motivující.
Aktuálně jste vydali EP „Beneath The Stars“. Můžeš představit tuhle nahrávku?
„Beneath the Stars“ je čtyřskladbové EP, které jsme natočili na přelomu roku v domácím studiu Mirka Andrássyho a Lukáše Kroutila v Novém Jičíně. Jedná se o náš první studiový počin a jeho tvorba pro nás byla velkou zkušeností. Skladby jsou různého data, na EP lze najít náš nejnovější song stejně jako věc z časů před založením kapely. Snažili jsme se vybrat písně, které jsou dostatečně silné a zapamatovatelné, aby obstály samy o sobě. Nahrávku jsme vydali na CD, které je k dostání na našich koncertech a samozřejmě na internetu. Momentálně na podporu EP koncertujeme a snažíme se dostat do povědomí lidí v různých městech ČR.
Důležitou částí vaší hudby jsou texty. Na „Beneath The Stars“ jste se jednak věnovali Tolkienovu středozemí, jednak jste dvě skladby zasvětili vlastní fantazii a příběhu o „Zimní královně“. Bude se vaše další tvorba týkat i nadále fantastických příběhů a neuvažujete o koncepčním příběhu, spojeném tématem „Winter Queen“?
U fantasy témat určitě ještě nějaký čas zůstaneme. O koncepčním příběhu silně uvažujeme a doufám, že se podaří dát jej dohromady, aby mohl provázet naše následující album. Nicméně Zimní královna se v něm pravděpodobně neobjeví, nebo jen jako vedlejší postava. Příběh bude spíše vyprávět o dalších obyvatelích fantastického světa, který jsme zatím lehce nakousli ve „Frozen Empire“ a „Dance Beneath the Stars“.
Máte nějakou představu o tom, za jak dlouho po aktuálním EP byste chtěli přijít s full-albem? Pracujete už na novém materiálu?
Věřím a doufám, že by to mohlo být do dvou let. Šest písní, které se na něm nejspíše objeví, již hráváme live a na dalších pracujeme. Od vydání EP jsme se zaměřovali především na koncerty, na skládání doposud nebylo mnoho času ani sil. Nyní máme od koncertování na chvíli pohov, bude se maturovat a dohánět školní i jiné povinnosti, a snad se i skládání zase pohne. Později, až bude dostatek songů, začneme s demo nahráváním ve zkušebně, abychom písně ještě „vymazlili“ do finální podoby. Poté, když budeme se vším spokojeni, vyrazíme konečně do studia.
Koncertně jste vytvořili zajímavou dvojici se stylově spřízněnými Wolfarian, jak jste spokojeni s touhle koncertní spoluprací a kde vás bude možné v dohledné době ještě vidět?
Spokojení jsme velmi. Myslím, že nám tato spolupráce sedla po stránce hudební, ale i lidské. S brněnskými muzikanty jsme se spřátelili a věřím, že se budeme vídat i po skončení tour. „Wolfíci“ mě v mnohém inspirují a motivují, například v mém snu naučit se hrát na příčnou flétnu.
Jak jsem již zmínila, aktuálně máme v koncertování zhruba měsíční pauzu. Poté nás čeká závěrečný výlet naší společné tour, a to do středních Čech během druhého červnového víkendu. 10. 6. zahrajeme na Kladně s kapelou Falcar a 11. 6. v Příbrami společně s Celtime. Jelikož půjde na nějakou dobu o poslední hraní s Wolfarian, hodláme si tyto akce naplno užít.
Kromě toho naši kapelu od konce května čekají nějaké koncerty mimo tour, momentálně dáváme dohromady finální plán. Během května vše zveřejníme na našem Facebooku a Bandzonu.
Vedete si nějakou statistiku ohledně koncertů, kolik jich máte za sebou a který považuješ za nejvydařenější?
Momentálně máme za sebou necelou dvacítku koncertů, z nichž většina proběhla letos. V předchozích letech jsme nebyli moc koncertně aktivní, kapela se teprve rodila, formoval se její styl, vyvíjela se sestava. Bylo potřeba především tvořit a zkoušet songy, zaučovat nové hráče. Letos konečně vše klape, jak má. Hrajeme v klubech s Wolfarian, vystupujeme v rámci soutěží a máme za sebou i jeden speciální akustický koncert, na kterém jsme naše songy hráli v úpravě pro pouhé tři nástroje (harfa, housle, flétna). V této sestavě jsme pravděpodobně nevystupovali naposled.
Koncerty, které považuji za nejvydařenější, jsou letos tři: křest CD doma v Novém Jičíně, One Tribe Night na brněnské Melodce a Souboj kapel nedávno v Olomouci. Na těchto akcích panovala úžasná atmosféra, publikum bylo skvělé, a my jsme si tak hraní nejvíce užili.
Které kapely patří mezi vaše největší inspirace?
Řekla bych, že vše nebo téměř vše, co člověk poslouchá, na něj má určitý vliv. Osobní preference jednotlivých členů kapely se liší, jsou mezi námi posluchači kde čeho od rocku, metalu, core, až po třeba vážnou a etnickou hudbu, pop… A to vše má na naši tvorbu do jisté míry vliv.
Co si pouštíme nejčastěji, když se všichni sejdeme, je Eluveitie. Tato kapela a další podobně rozsáhlé soubory jsou pro nás inspirací, jak pracovat se zvukem, aby všechny nástroje vynikly. Někteří mí spoluhráči se nechávají inspirovat riffy a rytmikou technických metalových kapel. Mne osobně velmi inspiruje kapela Blind Guardian. Obdivuji pestrost, zajímavost a chytlavost jejich hudby, stejně jako silnou atmosféru, kterou pro mě jejich písně mají.
A teď už jen závěrečný prostor pro to, co bys ráda řekla, aniž bych se Tě na to zeptal.
Na závěr bych ráda poděkovala všem, kteří pomáhají udržet domácí scénu naživu. Muzikantům i fanouškům, organizátorům akcí, lidem, kteří chodí na živou hudbu, podporují místní umělce, kupují si merch, dávají kapelám zpětnou vazbu (chvála i kritika se cení)… Díky! Bez vás by to zkrátka nešlo. :-)
|
