Ne vždy bývá pravdivé známé rčení „do třetice všeho dobrého“, nicméně v případě této party platí dokonale. S vydáním fošny „Inhuman Rampage“ totiž Dragonforce dobyli svět. Do té doby pro ně byly zapovězeny zejména Spojené státy americké, s tímto albem už ale zámořský trh neodolal. Padaly prodejní rekordy, nejen v Americe, ale po celém světě, v domovské Anglii deska skončila na druhém místě. Kapela definitivně pronikla do metalového mainstreamu, veškerý úspěch lze přitom přičíst na vrub jednomu jedinému songu, kterým je legendární a do dnešních dnů nejslavnější hit Dragounů s názvem „Through The Fire And Flames“.
Svým způsobem se tím uzavřel kruh. Autoři kapely totiž vždy nasávali inspiraci ze soundtracků klasických videoher, no a na celosvětové oblibě skladby „Through The Fire And Flames“ má hlavní zásluhu gamesa „Guitar Hero III: Legends Of Rock“, ve které byla použita jako odemykatelný bonus, potažmo hra Guitar Hero: Smash Hits, kde už figurovala v hlavním setlistu. Díky tomu jde také o jeden z nejvirálnějších videoklipů na YouTube (v době psaní recenze přes 75 milionu zhlédnutí), méně překvapivý je fakt, že ji pařmeni považují za jednu z nejtěžších písní vůbec. Pro geniálním talentem nepolíbené jedince (tedy 99,99% všech lidí) musí být nejen (pseudo)zahrání, ale již pouhý pohled na kytarovou ekvilibristiku dua Totman/Li téměř paranormálním zážitkem, na který koukají s otevřenými ústy a uctivě pokyvující hlavou. Popravdě řečeno, kdykoli se na zmíněnou dvojici dívám, jsem na tom dost podobně. A z úžasu nevycházím ani při poslechu alba „Inhuman Rampage“.
To v podstatě tvoří pokračování předešlého zápisu „Sonic Firestorm“, na jehož strhující tóninu plynule navazuje v rámci hesla: co zabralo jednou, bude fungovat i podruhé. U Dragounů pak lze toto pořekadlo napnout na celou jejich metalografii, jelikož ultra-rychlost a extrémně dlouhá sóla jsou copyrightem kapely, na němž byl vystavěn veškerý úspěch a proto s ním neradno hýbat. Možné jsou minimální zásahy, jako téměř pravidelné zpomalení před sólovou jízdou, v případě „Inhuman Rampage“ většinou okořeněné elektronickými prvky. Patří sem i počítačové zkreslení kytarových efektů, na které je vysazen především Herman Li. Nejdůležitějším parametrem je ale schopnost napsat dostatečně chytlavé linky, což se na třetí řadovce Britů opět podařilo v míře zcela uspokojující. Týká se to zejména vokálních partů, většina skladeb obsahuje sugestivně zpěvný bridge a hlavně chorus, jenž se ve své vzdušnosti dotýká samotné atmosféry. Je to takřka neuvěřitelné, ale v případě Dragonforce se opravdu nacházíme ještě výš, než obyčejně létají „dýňoví“ orli.
Struktury songů jsou v podstatě neměnné, všechny se ovšem pohybují v silném kvalitativním nadstandardu, vypíchneme tedy pouze nejlahodnější špeky. Krom několikrát uvedené pecky „Through The Fire And Flames“ sem spadá úchvatná a do posledního tónu vypointovaná střela „The Flame Of Youth“, kterou řadím do své osobní TOP 5 nejlepších skladeb kapely. Malou zajímavostí je, že píseň napsal pouze Herman Li, tedy bez pomoci tradičního souputníka a také nejaktivnějšího autora Dragounů Sama Totmana. Z fragmentů dalších písní je pak nutno vyzdvihnout rozverné slokové hrátky pátého čísla „Body Breakdown“, kde si to ZP Theart v první části na férovku rozdává s bicí mašinérií, aby vše posléze umocnil drtivý nástup kytarové sekce. Obdobně strhující je slokové klenutí v „Operation Ground And Pound“, tentokrát s thrashově nabroušenými riffy, ale také stejný úsek bonusové skladby „Lost Souls In Endless Time“, jejíž slokové linky se vlní po té nejsvůdnější melodické šabloně, které ve druhé části ještě podporují málem pohádkově důvtipné efekty. Jde o vrcholnou a v každém ohledu dokonalou ukázku happy speed metalu!
 Album rovněž obsahuje nezbytný „ploužák“. Členové kapely ovšem měli v daném období pocit, že balady jsou „pro holky“ a v podstatě jenom narušují energický metalový karneval. Proto skladbu „Trail Of Broken Hearts“ umístili na chvost s tím, že když někdo album vypne ještě před ní, nic se nestane, "protože to nejdůležitější už stejně skončilo". Jenže zrovna v případě Dragonforce jsou pomalé písně téměř kriticky důležité pro úlevu od nepřetržité spídové smrště a jejich zařazení doprostřed playlistu plní důležitou strategickou funkci. Pánové si to také brzy uvědomili a na příštím počinu „Ultra Beatdown“ se opět vrátili k původnímu modelu.
Píseň samotná se opět příjemně poslouchá, nicméně pokračuje v jakési sestupné tendenci a nepřekonává baladu „Dawn Over A New Wolrd“ z předešlého zápisu, jež byla zase o kousek horší, nežli debutové melodrama „Starfire“.
Deska „Inhuman Rampage“ se nahrávala od února do září ve studiích Thin Ice a LamerLuser, tentokrát již ve více uvolněném tempu, nežli "Sonic Firestorm", kdy muzikanti díky tvůrčímu náporu prožili nejednu probdělou noc. Album bylo vydáno 6. ledna 2006 pod hlavičkou starých labelů Noise a Sanctuary, ale také pod novým a daleko věhlasnějším zástupcem Roadrunner Records. Ještě v listopadu ovšem kapelu opustil basák Adrian Lambert, který se chtěl plně soustředit na výchovu svého novorozeného syna. Nahradil jej Francouz Frédéric Leclercq, jenž s Dragonforce nejen že dojel turné k "Sonic Firestorm", ale objevil se i v druhém videoklipu k položce „Operation Ground And Pound“. Leclercq mimochodem setrval v kapele do dnešních dnů. Třetí zářez Dragounů sice někteří považují za slabší odvar předešlého alba „Sonic Firestorm“, pro mě osobně však znamená nejdokonalejší namixování typických autorských postupů a zejména díky dvojici skladeb „Through The Fire And Flames“, „The Flame Of Youth“, ale také bonusu „Lost Souls In Endless Time“, jej dokonce řadím ještě o malý kousek výš.
|
