Rakušany Visions Of Atlantis osud zkouší velmi tvrdým způsobem. V roce 2012, v pouhých sedmadvaceti letech, skonala jejich zpěvačka Nicole Bogner. Po albu „Ethera“ (2013) pak v kapele zůstal jediný původní člen, bicmen Thomas Caser. Ten se ale odmítl vzdát a nakonec poskládal sestavu, ve které dokonce figuruje trio navrátivších se muzikantů (Chris Kamper, Werner Fiedler a Mike Koren). Nováčky najdeme na vokálních pozicích. Jsou jimi Clémentine Delauney (ex-Serenity, ex-Whyzdom) a Siegfried Samer (Dragony). Aktuální EP přináší pětici znovu nahraných skladeb z prvních tří alb, jejichž původní energii se Rakušané údajně pokusí vzkřísit na příští plnohodnotné studiovce.
Vypovídá o tom i samotný název EP, stejně jako obal, na kterém směřuje loď od rozbouřených břehů k zářným končinám. Písně se nesou na pohodově poslechové vlně, úvodní symfonické hřmění první položky „Lovebearing Storm“ je spíše výjimkou. Visions Of Atlantis hrají na jistotu a chtějí evidentně zasáhnout co možná nejširší posluchačskou skupinu, včetně metalem ne příliš poskvrněných jedinců, o čemž svědčí videoklip k víceméně baladickému songu „Winternight“. V takových momentech dokážou být dostatečně emotivní, zároveň však nelze říci, že bychom byli svědky něčeho výjimečného. To samé platí pro orchestrální pasáže, které se vyznačují chytlavými motivy se silnou podporou hymnických kláves a celkově slušně dramatickou gradací. Jejímu většímu účinku ale zase brání popově vstřícné ozvučení desky.
EP „Old Routes - New Waters“ Rakušanům ostudu každopádně nedělá. Chemie mezi dvojicí nových zpěváků funguje, vokální linky jsou patřičně líbivé. Občas sice nelze přeslechnout podobnost s Nightwish, nesmíme však zapomenout, že jde o skladby z počátku, potažmo poloviny minulé dekády. S tím ale souvisí další věc. Hudební trh se od té doby zase o kus pohnul, a pokud je v současnosti něčím přesycen, jsou to právě symfonické spolky se zpěvačkou v čele. Rakušané se tedy budou muset hodně snažit, aby jejich loď předjela ostatní posádky alespoň o pár čísel.
|
