Melodických deathových spolků je na scéně zhruba stejně tolik, jako náhle se vyskytlých nejlepších kamarádů po hlavní výhře ve Sportce. Němci Battlesword jsou jedněmi z přispěvatelů subžánru, avšak nijak aktivních, vždyť od debutové fošny „Failing In Triumph“ uplynulo plných třináct let a aktuální zápis „Banners Of Destruction“ je teprve druhou plnohodnotnou nahrávkou. Ta je sice v řadě médií přijímána kladně, já se však nemohu zbavit pocitu, že kdyby nevznikla, metalový svět by nebyl ochuzen vůbec o nic.
Není to špatné, už vůbec nejde o průšvih, nicméně ani po několikerém poslechu nenacházím dostatek motivů, které by produkci Němců výrazně oddělily od širé konkurence. Zdánlivě sympaticky působí snaha o vnesení jiných stylů, zejména thrash metalu, ojediněle i heavíku ve formě melodického sólování (např. song s příjemně hravým názvem „Grave New World“), co je to ale platné, když skladbám chybí vnitřní dynamika a energie? Němci nikam nespěchají, většinou si své odbydou ve středním tempu, které se časem díky malé chytlavosti okolních složek stává dosti nudným. O to víc potěší krátké okamžiky rytmického rozvášnění, potažmo pár momentek, které alespoň na chvíli vytrhnout tvorbu Battlesword z průměru.
Spadá sem položka „The Unnamed Magic“, která zaujme melodickou vyhrávkou s melancholickým oparem, stejně jako atmosféricky šeptaným vokálem ve druhé slokové fázi. Následná titulka patří k ojediněle rychlejším kouskům, což automaticky znamená vyšší level zábavy, zde navíc podpořený příjemně gradovanými melody linkami. V podobném duchu se odvíjí track „Bloodlust Symphony“, jenž připomene rané (a pro mnohé stále nejlepší) období Švédů In Flames. V devátém songu „Left For The Vultures“ se kromě další ze slušných melodických linek zablyští zpěvákovo zařvání v samotném závěru skladby, které v sobě ukrývá takovou dávku mrazivých emocí, jako celá nahrávka dohromady. Velká škoda, že podobně silných míst neobsahuje deska mnohem víc, zvlášť když je naprosto bezchybně ozvučená, což je o to obdivuhodnější, že tohoto výsledku muzikanti docílili svépomocí, bez podpory vydávající firmy.
Ačkoli, dočkáme se ještě tří bonusových písní, z nichž kompozice „There Will Be Blood“ pochází z předešlého dema „The 13th Black Crusade“ (2008), původ zbylých dvou položek mi není znám a nelze jej dohledat ani v oficiálních promo materiálech kapely. Nicméně právě v těchto skladbách se konečně staneme svědky potřebného tahu. Němci jsou najednou uvolněnější, nebojí se přímočarých metalových postupů. Důvod, proč je tato finální sekce označena jako bonusová, může vězet právě v kompoziční odlehčenosti. Jakoby kapela naznačovala: takhle ve skutečnosti hrát nechceme, je to jen pro srandu, nám jde především o atmosféru a složitější hudební prvky. Přitom právě tato poloha jim jde od rukou, nohou i hlasivek o poznání méně.
|
