VALIDOR - Hail To Fire
„Blood Metal“. Tak nazývá tvorbu svého projektu maník s přezdívkou Odi Thunderer, který je zároveň jeho jediným členem. Většinu pozic si totiž dokáže zastat sám, na zbytek pak pozve některého ze svých přátel, a to ne ledajakých. Na novince „Hail To Fire“ např. spolupracoval se známým Bobem Katsionisem (Firewind, Serious Black…), jenž částečně vypomohl s kytarami a kompletně se chopil kláves. Je ovšem trochu škoda, že Odi nechce pro svoji kapelu nalézt některou z pěveckých osobností, jelikož jeho volátko je tím, co táhne celou záležitost k zemi. Odi do svého projevu vkládá až moc intenzity, mnohdy na hranici divadelního výkonu, nejednou však zbytečně přehrává, nemluvě o několika falešných pasážích. Na druhou stranu je jeho nasazení téměř dojemné a ve své intenzitě občas také vhodně korespondující s pro-bojově laděnou hudební atmosférou díla. Do něj nás vítá akustické intro „Ride Of The Avenger“, jehož gradace obsahuje nečekané, ale příjemné ozvuky vášnivého tanga. I v navazujícím zářezu „Fall Of Wrathoria“ uslyšíme koketování s tanečkem, tentokrát už ale jen a pouze válečným. Při pochodovém rytmu a sugestivních frázích pak máme opravdu chuť navléct nějaký cool postroj, dát polibek na rozloučenou svým milovaným a hrdě mašírovat do boje. Chlapské pocity navíc jitří Thundererem velmi často použité thrashové riffy, ekvivalentem teskného vzpomínání po domově jsou naopak melodické vyhrávky, případně vkusné pianino-smyčcové intermezzo „Winds Of Atlantis“. Dohromady je to ale pořád málo, když pak přijde ke slovu Odi, pomyslný bojový spektákl se rázem přesune z širých plání na pískoviště pro děti.
4/10
YouTube ukázka - To The Last Man
DEXTER WARD - Rendezvous with Destiny
Název řecké kapely Dexter Ward je odvozen od postavy z novely amerického spisovatele H.P. Lovecrafta. Spojené státy jsou vůbec velkou inspirací autorů tohoto spolku, sami svoji tvorbu dokonce označují jako US metal. To je ale lehce zavádějící škatulka. Pod ní si totiž leckdo představí hudbu se specifickými a pro běžného evropského fanouška málo schůdnými postupy. Produkce Řeků má přitom mnohem blíže k osmdesátkovému heavíku, potažmo k Iron Maiden, které také uvádějí jako své vzory v rozšířených informačních materiálech. Pokud se amerických kapel týká, nelze si při poslechu desky „Rendezvous With Destiny“ nevzpomenout na legendy Manowar, jejichž typická riffová, ale i vokální narace z muziky Dexter Ward vyloženě čpí. Důvod, proč se tato parta objevuje v našem seriálu, jsou melodie. Těch se pětice hudebníků, z nichž se dva etablovali z uskupení Battleroar, vůbec neštítí a nejednou jim dodá pravou powermetalovou honosnost. Nejzářnějším příkladem tohoto tvrzení je svižná položka „These Metal Wings“ s chytlavým bridgem a refrénem, melody sólem, nebo s Kiskeovským dozvukem pěveckých frází. Řekové umí zaujmout i promyšlenou stavbou skladeb, jako v plíživém fláku "Knights of Jerusalem" nebo „Metal For The Light“ s funkční gradací. Dominantní rychlostí je ale střední tempo se šlapavou či bojovně laděnou rytmikou, s čímž také souvisí velmi zajímavý kus „Ballad Of The Green Berets“, neboli další pozdrav zámořskému kontinentu, konkrétně jeho nechvalně proslulému tažení ve Vietnamu. Původně jej napsali vojenští veteráni Robin Moore a Barry Sadler, Řekové jejich základní kostru obalili metalovými aranžemi, jež jsou v závěru působivě uvolněny typickým zvukem amerických vojenských trub. Druhá řadovka kapely Dexter Ward je solidním metalovým dílem, které si na nic nehraje a v jehož tvůrčí pocitovosti také vězí největší klad.
6,5/10
YouTube ukázka - These Metal Wings
SARATOGA - Morir en el bien, vivir en el
Španělská legenda Saratoga nabízí metalovému světu již dvanácté album. V historii této kapely je k nalezení řada pamětihodných skladeb, jen málokdy se ale něco podobně lichotivého dá povědět o celé nahrávce. Ani novinku nemůžeme zahrnout komplexním obdivem, nicméně dobrých písní je na ní většina, k mému potěšení jsou přítomny i vyložené perly, které můžeme směle zařadit mezi největší a nejsvůdnější hitovky Španělů. Jde především o majstrštyk „Mi venganza“, jenž ukrývá odzbrojujícím způsobem klenutý a v závěru ještě šťavnatě vygradovaný refrén. Chytlavé vokální linky uslyšíme také v rychlíku „Como el Viento“, který ještě návdavkem přihodí melodicky vypiplané sólo, potažmo v položce „Luchar o morir“ či katarzovitě vystavěných kusech "El ciprés solitario" a „No pidas perdón“. Příjemným dopingem instrumentální jednotky jsou riffy s heavy-powermetalovým až thrashově nabroušeným feelingem, jejichž dravosti dopomáhá kvalitní ozvučení díla. Zpěvák Tete Novoa je jistotou, do svých frází se umí položit s dostatečnou intenzitou, případně se rozněžnit a do hudby vnést prvky uhrančivého románského melodramatu. Výtku je naopak možné směřovat k neúměrně dlouhé stopáži desky (padesát osm minut), která se mohla v pohodě zastavit u desáté a již zmíněné kompozice "No Pidas perdón", závěrečná dvě čísla „Saliendo de la oscuridad“ a „Eterea“ už nic moc zajímavého nenabídnou a jsou vyloženě do počtu. I tak jde o reprezentativní počin Saratogy, jenž sice nemůžeme řadit na nejvyšší příčky diskografie kapely, do její horní poloviny ale spadá bez nejmenších pochyb.
7/10
YouTube ukázka - Como el Viento
|
