Cesta ke známé devítičlenné formaci Slipknot byla trnitá a složitá. Základy kapely se začaly formovat již v roce 1993, kdy se smečka nazvaná Pull My Finger scházela ve sklepě basáka Paula Graye a z jamovacích dýchánků vznikla i jedna skladba nazvaná „Slipknot“. V září roku 1995 vznikla kapela The Pale Ones, ve které již působili tři členové budoucí formace – Paul Gray, Shawn Crahan a Joey Jordinson. Ten přiměl ostatní, aby se skupina přejmenovala na Slipknot a začalo se nahrávat. Během nahrávání dema „Mate. Feed. Kill. Repeat.“ v následujícím roce ještě kapela obměnila několik členů a rozhodla se pro zdůraznění perkusí a samplů. Výsledkem se stal experiment, kombinující různorodé hudební žánry se snahou o vybočení z tradiční škatulky hudební produkce. Jako startovní čára a odrazový můstek k debutové desce tohle demo posloužilo dokonale.
Největším příslibem bylo angažování Coreyho Taylora jakožto hlavního vokalisty. Doposud totiž žádný velký label o kapelu ani nezavadil a vše změnilo právě až druhé demo o pěti písních s Taylorovým hlasem. V červnu 1998 obdrželi Slipknot nabídku, která se neodmítá. Na účet jim přistálo půl mega a smlouva na sedm alb pod záštitou Roadrunner Records (Machine Head, Sepultura). Ruka byla v rukávě a „devítka z Iowy“ začala ihned shromažďovat materiál na svůj eponymní debut. Ten se rodil opět za přispění několika personálních šarád - jako poslední se ke kapele přidal kytarista Jim Root ze Stone Sour, odkud se znal se zpěvákem Coreym Taylorem. Album „Slipknot“ rozvinulo nápady z demonahrávek a přidalo především soudržnější tmel v podobě kytar a perkusí. Kapela hned zkraje do posluchače pálí zostra své největší přednosti – rychlost, agresivitu a své vlastní pojetí tvrdé hudby. Žánrově se skupina hlásí k několika stylům, přičemž vzniklá směsice má zřejmě nejblíže k tvrdšímu nu-metalu. Díky své nekompromisnosti se Slipknot ihned stali hvězdami a kromě jedinečného konceptu devíti muzikantů se zasloužili o energické show včetně prezentace s maskami a kombinézami. Tyto elementy společně s tvrdou a rychlou hudbou měly okamžitý úspěch u náctiletých posluchačů a mladé generace, která hledala únik z každodenní reality.
První polovina alba se nese ve znamení hitových songů jako „Surfacing“ či „Spit it Out“. Přestože Corey Taylor zřídkakdy odbočí k jinému projevu, náznak melodiky a úspěšných refrénů je vidět i u tohoto debutu (např. „Wait and Bleed“ nebo „Purity“). Materiál je silný s hutnými riffy a rozpoznatelným, tehdy ještě analogickým, zvukem. Textově i hudebně je debut nekompromisní a tvrdý. Po řadě klasičtějších singlů se do popředí dostává druhá tvář kapely – zádumčivější, atmosféričtější a promyšlenější. Ke skladbám jako „Purity“ (kvůli problémům s autorskými právy posléze nahrazená písní „Me Inside“) nebo „Tattered & Torn“ se těžko přilíná a ani zdaleka nefungují „na první dobrou“ jako známější první půlka songů. Naopak netradiční kompozice a převaha samplů dávají vzpomenout na počátky kapely a pokus o výtvor vlastní specifické zvukové palety. S tou nejvíce zamíchá závěrečná „Scissors“ s monstrózní délkou téměř dvaceti minut a vloženým bonusem „Eyeore“, který připomíná další žánrovou odnož – punk.
Slipknot si takřka okamžitě podmanili hudební svět a využili díru na trhu protlačením svého vlastního unikátního stylu. Hlavně mladiství a teenageři našli zalíbení v přímočaře tvrdé hudbě a dynamické show s hororovým pozlátkem jako bonusem. Všechno do sebe zaklaplo bez sebevětších problémů a druhá deska na sebe nenechala dlouho čekat.
|
