Letošní květen byl thrashmetalové lásky čas. Vyšlo několik skvělých žánrových placek, ať už od méně známých spolků, jako Suicidal Angels, Assassin či Just One Fix, tak od letitých bardů Death Angel, Flotsam And Jetsam, nebo právě Destruction. Maníci z této party jakoby si lokli elixíru mládí a s aktuální fošnou „Under Attack“ v podstatě zesměšňují snahu většiny kolegů, prezentujících se ve stylově spřízněném ranku. Tak silný energický náboj z tohoto alba totiž sálá!
Na rovinu se přiznám, že mi většina předešlých desek Destructionu splývá v rytmické i kompoziční jednolitosti. Krátkodobě dokáží strhnout spolehlivě, poslech delší deseti a více minut se pro mě ale zpravidla stává nudným zážitkem. Novinka je ovšem výjimkou. Sice si ani v tomto případě neodpustím poznámku o zbytečně dlouhé stopáži, jedna až dvě skladby mohly být oželeny, a to zejména v závěru alba, kdy se rytmický kolovrátek začíná opět zlehka zadrhávat. Nicméně pořád to není nic dramatického, naopak, oproti minulosti se pocit slušné zábavy daří udržet rekordně dlouhou dobu s tím, že největší masáž je koncentrovaně nadávkována v první polovině díla.
Hned titulní násyp se po krátkém akustickém intru rozvášní v ataku hmyzácky bzučících kytar, jejichž agresi ještě podporuje neurotický Schmierův voiceover, stejně jako dvojnásobné a patřičně našponované sólo. Tohle není pro Destruction nic nového, tentokrát je ale výsledný mix složen z autorsky chutnějších a hlavně peprnějších ingrediencí. Potvrdí to i následný kus „Generation Nevermore“ s feelingem jednak punkových, jednak spídových kapel z počátku osmdesátých let, potěší rovněž sugestivně nadiktované fráze. Krátkodobé zklidnění přijde v položce „Dethroned“, brzy se však ozve túrování nadržených riffů, celkový dojem nicméně lehce srazí tupější skandování názvu songu, nutno dodat, že v případě alba „Under Attack“ nikoli naposled. Šlapavé a deathem obarvené kytary nabídne čtyřka „Getting Used To The Evil“, půvabně nazvaný track „Elegant Pigs“ zase připomene kompoziční brilanci Amíků Death Angel. Víceméně atraktivně však vyznívá každá z desítky nových skladeb, k thrashové argumentaci jsou navíc pro zpestření nejednou přizvány syrově nakrouhané groovy prvky, případně zjemňující heavymetalová aviváž. Přítomno je také kvalitní ozvučení, stejně jako vtahující cover z dílny maďarského umělce Guyly Havancsáka. Desátým songem „Stigmatized“ ale nahrávka nekončí, k dispozici jsou ještě dvě bonusová čísla, jež jsou tak povedená, že je nutné jim věnovat samostatnou zmínku.
Prvním z nich je cover Venomácké střely „Black Metal“. S její předělávkou si mistrovsky poradili již Britové Cradle Of Filth, Destruction však o moc nezaostává, jejich verze oplývá podobně uhrančivým nábojem, a to i díky hostujícímu growlerovi Alexu Camargovi, s jehož bandou Krisiun Němci song „Black Metal“ hráli při živém vystoupení již před několika lety. Druhým bonusem je adekvátně nazvaný kus „Thrash Attack“, což je znovunahraný flák z debutového zápisu kapely, hlavně ale jde o jednu z nejchytlavějších subžánrových instrumentálek, které mé ucho zaslechlo za poslední velmi dlouhou dobu. Novinka Destructionu překypuje nasazením, které jde ruku v ruce s atraktivním rukopisem autorů, a jako taková je ozdobou letité metalografie kapely.
|
