ANGER AS ART - Ad Mortem Festinamus
Kalifornští Anger As Art přicházejí s pátým zápisem, který je poctivým zástupcem amerického old-schoolu. Můžeme zde mluvit o pomyslném protnutí velikánů Exodus a Testament, s občasnou odbočkou do thrash´n´rollu nebo hardcoru. Dominujícím znakem této čtyřčlenné party, ve které z původních playerů zbyl pouze kytarista a zpěvák Steve Gaines, je vražedná a téměř všudypřítomná rychlost. Tady se na sentiment nehraje, krátký kytarový nájezd a pak už typická thrashová řezničina, s několika deathově zběsilými sóly a slušným vokálním frázováním. Gaines je malinko exhibicionista, který si se svým hrdlem rád pohrává a je schopen přijít s několika polohami (včetně growlového bublání), což znamená příjemné osvěžení. Vrcholy hledejme v „L.A. State Of Mind“ se sugestivním punkovým záběrem, nebo v „Praise Of The Firehead“, která po předchozím masakru přinese nutné zklidnění, s akustickou kytarou a vítanými melodiemi ve vokálech i sólu. Menším problémem jsou pouze občasné záchvaty překotné, až chaotické rytmiky, spojené s blast beatovou klepačkou („Aim For The Heart“, „We Hurry Into Death“), jinak ale Amíkům nic moc vyčíst nelze. Nejsou zrovna originální, nicméně jsou uvěřitelní, vášniví, a tak si místo v našem seriálu plně zaslouží.
6,5/10
YouTube ukázka - Praise of the Firehead
WARFECT - Scavengers
Svůj třetí zářez na pažbu světového thrashe letos vyryli švédští borci Warfect a slušně tím osvěžili žánrového ducha z přelomu poslední dekády minulého století. Technická riffáž alba „Scavengers“ nejednou upomene mistrovské dílo „Arise“ brazilské Sepultury, najdou se ale také paralely s novějšími spolky, a to opět těmi nejlepšími, jako jsou řečtí pekelníci Suicide Angels. Což v praxi znamená lahodný příval strojově nařezaných riffů a zejména dominantní rytmickou kanonáž, která zpomalí v podstatě jenom z povinnosti. A dlužno říct, že taková poloha Švédům svědčí o dost méně, jakmile dlouhodoběji přeřadí na nižší stupeň, jsou náhle průměrní, v případě časově nejrozmáchlejší skladby „Evil Inn“ dokonce až nudní. Dynamice desky neprospívá ani bezmála hodinová stopáž, ke které by se slušný thrash metalista zkrátka uchýlit neměl, dobře si vědom skutečnosti, že tento styl může plnohodnotně bavit zhruba dvacet minut, delší časové úseky zvládají už jenom opravdoví špílmachři. K nim zatím nesvatou trojici ze Švédska zařadit nemůžeme, do jen o něco méně lichotivé sekce solidního nadprůměru ale zajisté patří. Přesvědčit by nás o tom měla většina songů, z nichž v souladu s výše napsaným mají drtivější účinek ty, jež jsou soustředěné v prvních dvou třetinách nahrávky. Fláky jako „Reptile“, „Suffocate The Chosen“ nebo „Predators“ zabírají spolehlivě a jsou důstojnými zástupci old-schoolové odnože, což lze přeneseně povědět také o celém dílu švédské kapely.
6,5/10
YouTube ukázka - Purveyors of Cadavers
GODSLAVE - Welcome To The Green Zone
Tihle Němci mají hodně v oblibě zelenou. Nejen že si tuhle barvu dali do názvu nové desky a v souladu s tím obarvili její cover, ale rovnou podle ní pojmenovali nový label, pod kterým svoji v pořadí čtvrtou studiovku vydali. Obal díky tomu vypadá lehce „vyblitě“, muzika už si naštěstí zaslouží daleko lichotivější přívlastky. Parta Godslave, do roku 2007 vystupující jako Slavery, drtí klasický germánský thrash, činí tak ovšem s náležitou vášní a také důvtipem, u kterého rovnou začneme. Když se kupříkladu závěr instrumentálky „6_2.3“ zlomí v 8-bitový rytmus, je to stejně nečekané jako zábavné. Odvázaně působí i song „Children Of The Pit“, a to ve svém klipovém zpracování, ke kterému byli pozvání hudebníci z několika spolků (např. Cripper, Mekong Delta, Skeleton Pit) a výsledkem je nadmíru působivé a hravé video (zejména growlingový nástup Britty z Cripper na konci druhé minuty je doslova k sežrání!). Položku „Mad In Germany“ zase rozparádí punkové ozvěny, groovy prvky a melodické sólo, technickou dovedností se muzikanti zaskví ve zlověstně tažené skladbě "Because We Can", typické sypačky pak nabídnou fláky „Green Zone“ nebo „Bloodbound Pack“. Méně po chuti někomu může být projev zpěváka Thommyho, a to v jeho vyšších polohách nebo ve stylizaci do Jamese Hetfielda (např. roztažené konečky frází v „Idolized“). Dominantní většinu stopáže ovšem Němci baví a jejich album „Welcome To The Green Zone“ by tak mělo být hodno značné pozornosti.
7/10
YouTube ukázka - Children Of The Pit
|
