Řecká kapela Crimson Fire je novicem ve stáji metalových plnokrevníků kyperské firmy Pitch Black Records. Ta se o své oře stará s patřičnou péčí, pročež může čtveřice řeckých muzikantů mluvit o velkém štěstí. Otázka je, jestli něco podobného platí také pro posluchače, kteří album „Fireborn“ spustí ve svých přehrávačích. A pravdou je, že v pořadí druhá studiovka Crimson Fire jen těžko někoho ohromí coby dokonalý hudební počin, příjemné pocity ze slušně odvedené muziky se ovšem dostavit úplně v pohodě mohou.
Řekové do své tvorby totiž vkládají srdce, jež nejhorlivěji bije pro klasický heavík z přelomu sedmdesátých a osmdesátých let, ke kterému kvartet hudebníků přidává líbivé, občas až powermetalově obarvené melodie. Chytlavé linky jsou běžné jak v instrumentálním, tak pěveckém projevu zpěváka s přezdívkou Johnny B., jenž je v tradici old-schoolových vzorů snímán s jakoby vzdálenějším prostorovým efektem. Hudební rozmezí do sebe pojme příjemně širokou škálu od dynamického hard rocku, přes typický heavy metal upomínající legendy jako Iron Maiden nebo Riot, až k syrovým „machistickým“ riffům, které ještě doprovází pro-bojové jednoslabičné skandování (viz trojice úvodních položek „Take To The Skies“, „Right Off The Bat“ a „Young, Free, Lust“).
K vrcholným písním můžeme počítat flák „Bad Girl“, jenž se pyšní hravou, bezmála tanečně skočnou rytmikou a jako bonus přidá mimořádně líbivý sólový part. Ještě o kousek výš řadím song „Her Eyes“, který nabídne okouzlující melodické motivy, jakoby vyňaté z nejlepších popových skladeb. Píseň se nese ve znamení působivé gradace, s krátkým metalovým vyostřením, v závěrečné části okořeněném dokonale trylkujícími kytarami. Hitovou aurou září také další nadprůměrná kompozice s názvem „Vengeful Spirit“, potěší i postupně zrychlující štych „Only The Brave“ s příjemným slokovým klenutím. Výsledkem je tedy obstojná nahrávka, vzdávající hold klasickým metalovým kapelám, s nikterak omračujícím, avšak k pohodovému zážitku zcela postačujícím vkladem tvůrčí nápaditosti.
|
