Skromný a nadaný. Tak bych mohl dvěma slovy popsat skvělého kytaristu, hudebníka a skladatele Marka Tremontiho.
Jeho úspěchy a kvaltiní muziku, kterou nás léta zásobuje, zná většina fanoušků, ovšem jaký má Mark názor na současnou hudební scénu, či vývoj rockových kapel? Nejen o tom jsme spolu velmi příjemně pohovořili.
Marku, když to vezmeme od začátku, jaké pro tebe bylo působení v kapele Wit´s End ?
Byla to moje první kapela. Vše pro mě tehdy začínalo a já se cítil fantasticky. Najednou jsme před sebou měli mnoho živých vystoupení a já často bojoval s trémou, ale dělal jsem něco, co mě naplňovalo. Ten čas byl fakt nezapomenutelný. Ale pak jsem se odstěhoval z Detroitu na Floridu a věci se začali vyvíjet trošku jiným směrem. Nemůžu ale říct, že v negativním slova smyslu.
Když srovnáš tehdejší hudební scénu s tou dnešní, v čem pozoruješ největší rozdíly?
Když jsem byl ve Wit´s End byl náš zvuk, podobně jako zvuk Mötley Crüe, oproti dnešku takový pikantnější, dalo by se říct, že člověk z toho cítil takový rebelský odér (smích). No a to byla zábava. Fakt se u toho člověk dost odvázal. Dneska mi přijde, že kapely používají hodně vážnosti v muzice. Je to takové někdy až upjaté.
Když jsi začal hrát napadlo tě, že budeš slavný? Nebo to prostě přišlo samo od sebe, aniž bys na tom nějak speciálně pracoval?
No já vlastně jen doufal, že se budu moci hudbou živit. Což se díky bohu stalo.
Když jsi začal hrát s Creed, byl jsi vyhlášen kytaristou roku a to hned třikrát. Jak tento svůj úspěch vnímáš zpětně?
Když se něco takové přihodí, tak se zkrátka vždy cítíš naprosto úžasně. Prostě tě to potěší a ty víš, že tvoje práce má smysl, že to co děláš se lidem líbí a takové ocenění tě někam posune. Motivuje tě to, abys byl ještě lepší a lepší. A takhle já to vnímám. Je to fantastické, ale nesmíš usnout na vavřínech, musíš pokračovat v tom, co tě baví a neustále se zdokonalovat.
S kapelou Alter Bridge jsi stál na pódiu po boku Slashe. Jak se ti s ním hrálo?
Bylo skvělé hrát s člověkem, jako je Slash. Je to vážně hudební ikona a ten chlap umí hrát pěkně od podlahy. Od té doby jsme se sešli ještě několikrát a vždy jsme si společně užili plno legrace.
Kromě spolupráce s ostatními umělci jsi se také rozhodl pro sólovou dráhu. Co tě k tomu přimělo?
To rozhodnutí přišlo ve chvíli, kdy jsem měl ve svém rozpisu na turné tříměsíční mezeru. Myles vyrazil se Slashem a já si uvědomil, že mám teď dost volného času a k tomu spoustu nápadů a materiálu, které nikdy nespatřily světlo světa. No tak jsem se rozhodl tuto příležitost využít k nahrání toho, co jsem měl.
Napadlo mě, že bych měl vyjít na světlo s tím co mám a takhle to vlastně vzniklo.
Když srovnáš sólovou dráhu s působením v kapele, co je z tvého pohledu pro muzikanta lepší?
No já miluju tyto dvě varianty, pro které jsem se rozhodl, naprosto stejně a vlastně se ani nijak srovnávat nedají. Vše má své pro a proti a navzájem se to určitým způsobem doplňuje.
Mimo jiné jsi také vydal instruktážní DVD o hře na elektrickou kytaru. Napadlo tě někdy, že budeš dávat osobní lekce?
Osobní lekce jsou asi nejlepším možným způsobem, jak něco předat. Rád bych předal ostatním to, co mi předali jiní a co jsem se naučil, ale bohužel nemohu dělat víc, než že natočím nějaké to DVD.
Odkud nejčastěji čerpáš inspiraci?
Z vlastních zkušeností a zkušeností lidí, které znám a jsou mi blízcí. Jo a taky ze zpráv..
Pro české fanoušky je teď asi nejveselejší zprávou to, že 28.května hraješ v Praze. Na co se těšíš nejvíce?
Já se těším úplně na všechno (smích) hlavně tedy, že vystřihneme plno nových skladeb a taky se těším na fanoušky. Je fakt, že na cestě k vám budeme mít jen čtyři dny na zkoušení, ale i tak věřím, že ze sebe vyždímáme to nejlepší, co v nás jen je.
Mnoho lidí se už moc těší na tvou show a jsem přesvědčen, že sál bude praskat ve švech. Ty jsi již koncertoval před tisícovkami lidí. Nemáš ještě stále i po těch letech trému?
No ve většině případů vlastně už ani ne, ale přiznám se, že jsou situace kdy nervózní jsem. To ale pak opadá, jen co vlezu na pódium.
Možná jsi se za svou kariéru potkal s umělci, kteří mají své revivalové projekty. Jaký máš na to názor?
Vždy je super, když můžeš dělat něco, co máš rád. Já to vidím pozitivně. Říká se, že jedna z nejupřímnějších forem obdivu je napodobování. A pokud se taková kapela může setkat i se svými vzory, to je pak už třešnička na dortu toho všeho.
Hrál jsi na mnoha místech po světě. Zhodnotíš-li hraní v Evropě a v USA, v čem vidíš rozdíly?
Evropa má skvělé rockové zázemí. Musím říct, že tady je to takové živější, akčnější dalo by se říct. V USA to tak není, ale i přes to se nám tam hraje o trochu lépe. Možná kvůli tomu, že jsme na to zvyklí. Každopádně dneska se americká rocková scéna taky v určitém spektru mění. Důkazem mohou být festivaly, které mají úžasnou atmosféru a taková ta podle mě upjatá atmosféra pomalu vyprchává.
A co bys na závěr vzkázal českým fanouškům?
Nemůžu se dočkat, až přijedeme rozpoutat hudební šílenství! (smích) Slyšel jsem mnoho o vaší krásné zemi a fakt se těším. Uvidíme se 28. května.
|
