Německé bardy Assassin jsem zaznamenal už s vydáním jejich debutu „The Upcoming Terror“ z roku 1986, a to když si jeden ze starších spolužáků dovezl toto album na kazetě z Polska. Jako malého floutka mě zaujal hlavně obal s hrozivě vyhlížejícím tankem, samotné muzice jsem větší pozornost zatím nevěnoval. Příběh Němců pak měl shodou okolností podobné paralely s jejich krajany Exumer, částečně i Accu§er, tedy vydání několika alb a následná dlouholetá odmlka. Assassíni zmizeli ze scény po vydání druhé řadovky „Interstellar Experience“ (1988) a vrátili se (jako první ze zmíněných spolků) v půli minulé dekády s fošnou „The Club“ (2005). Ani pak ale s nahráváním desek nespěchali, další řadovka „Breaking The Silence“ přišla o šest let později, dnes hodnocené dílo „Combat Cathedral“ je tedy teprve pátým plnohodnotným počinem kapely.
A je možné v pohodě tvrdit, že se čekání vyplatilo. Nejde sice o nic převratného, Němci autorsky nijak nepřekračují tradiční žánrové mantinely, mezi nimi si však počínají velmi sebejistě a hlavně s takovou energií, jako by šlo o náctileté mladíky. Jeden nátěr střídá druhý, rytmika se hrne kupředu s intenzitou sněžného pluhu, zpomaluje se pouze krátkodobě, jako třeba v úvodním songu s návodným titulem „Back From The Dead“, kterým prostupují mohutné kytarové valy, jež ve své zlověstné plíživosti působí, jakoby měly figurovat v nejkrvavější bitvě světových dějin. Většinou ale slyšíme krátký nájezd a následnou zabijačku s občasným vstupem crossových, hardcore nebo groovy prvků. Za všechna čísla uvádím „Ambush“ s uhrančivě bublající basou na počátku a slušně vystupňovaným refrénem, potažmo předposlední štych „Sanity From Insane“, který je čistokrevným masakrem, u kterého při živém hraní, pokud na něj dojde, musí nastat peklo pod pódiem.
Nutno však zmínit, že výtečně odvedené řemeslo, v tomto případě zahrnující i nového pěvce Inga Bajonczaka, skvělý zvuk a působivý cover z dílny Marcela Vasca, nemusí vždy úplně stačit. Thrash zažívá mimořádně úspěšné období, kdy vychází desítky nadprůměrných počinů ročně. Dalo by se tedy říci, že časové otálení vzalo novince Assassínů část jejího kouzla, neboť i přes své nesporné kvality nijak nevybočuje nad užší světovou konkurencí. Nicméně pravověrný thrasher si zde přijde na své, o tom není nejmenších pochyb.
|
