Francouzská parta Lonewolf měla vždy problém s udržením stálé sestavy. Muzikantů se v ní vystřídalo několik, z těch základních zbyl už jenom zpěvák a zároveň kytarista Jens Börner. A jelikož se personální nestabilita drží kapely i v posledních letech, na novince s názvem „The Heathen Dawn“ zase figurují dva noví hráči, konkrétně bicmen s hezkým jménem Bubu Brunner a druhý kytarista Michael Hellström, jinak také člen velmi slušné smečky Elvenstorm. V pořadí osmé album Lonewolfu pak nabízí jedenáctku skladeb, které jsou po hudební stránce značně chytlavé, přesto není možné psát tuto recenzi ve vyloženě oslavném tónu. Důvodem je právě Jens Börner.
Jeho zpěv totiž není dvakrát vábný. Jednou je podivně zajíkavý (např. „When The Angels Fall“), jindy na sílu zbytečně tlačící („Into The Blizzard“), a občas dokonce falešný („Heathen Dawn“). To pak může být muzika přímo mistrovská, jakmile však přijde ke slovu Börner, automaticky srazí její úroveň pod hranici průměru. Podle všeho ale existují posluchači, kterým Jensův projev nevadí a považují jej za atraktivní. Ty nechť moje výtky, potažmo výsledné hodnocení, neberou v potaz a soustředí se na (víceméně) pochvalný rozbor instrumentální sekce.
Intro „A Call To Wolfes“ zavoní pěknými melodiemi, které nadnáší jemná symfonická gradace. Navazující položka „Wolfsblut“ již naplno přiloží pod rytmický kotel, jehož obsahu vévodí tři základní příchutě. Tou první je šlapavé tempo, ve kterém se odehrává většina stopáže, což je více zábavné v první a objektivně kvalitnější půli alba, v té druhé už se začínají na mysl vkrádat myšlenky o zbytnělém autorském schématu, nemluvě o některých zcela nezáživných písních („The Birth Of A Nation“, „Song For The Fallen“). Druhou zásadní složkou je asociační podobnost s německými piráty Running Wild. Pokud tedy patříte mezi oblíbence Kasparka, hudební varianta v podobě produkce Lonewolf by pro vás měla být dosti zajímavá (rozhodně více, nežli pokusy jistého Švéda Ceda a jeho projektů Blazon Stone a Rocka Rollas). No a do třetice je nutné zmínit libá a mnohdy promakaně dlouhá sóla, stejně jako lákavé vyhrávky, jimiž je novinka Francouzů doslova prošpikována, a které musí blažit ušní soustavu každého správného melodika. To vše hraje této partě do karet, rozhodujícím lomítkem pro oblibu se tedy stává jen a pouze specifický Jensův zpěv, což je faktor, který si musí každý rozhodnout sám za sebe.
|
