Když jsem slyšel slovní spojení „samurajský metal“, nemohl jsem odolat. Tenkrát spíše ze zvědavosti, nějaké větší naděje mi nabourávala domněnka, že zcela jistě půjde o japonskou kapelu, a lze tedy předpokládat velmi specifické pojetí, balancující na hraně absurdity, navíc s pochybným zvukem. Jenže realita je zcela jiná! Parta Whispered pochází z Finska a Země vycházejícího slunce zde zastává „pouze“ inspirativní pozici. Čímž se zároveň vyloučily obě výše zmíněné varianty, tedy pro typického evropského posluchače „divné“ tóny a syntetický sound. Produkce Finů totiž funguje parádně, ať už na hudební, nebo technické úrovni.
Lze samozřejmě spekulovat, s jakou citlivostí a v jak autentické formě jsou zde japonské folklorní prvky prezentovány, případně do jaké míry autoři čerpají z filmové tvorby ala „Poslední samuraj“, podobné úvahy ale přenechme expertům, my se můžeme v pohodě spokojit s konstatováním, že tvorba Whispered disponuje dostatečným levelem zábavnosti a hlavně metalového drajvu. Jeho žánrové rozmezí osciluje na hranici melodického deathu (zpěv, blast beaty), s občasným power-speedmetalovým vzletem (sóla) či progovými záseky, vše tu a tam proloženo typickým zvukem japonských nástrojů, ale také pro-bojově laděnými výkřiky. Jako třeba hned na startu úvodní dardy „Strike!“, kde Finové bez okolků vyloží karty na stůl. Dočkáme se tedy esa ve formě členité struktury, rytmicky měňavého „filka“, nebo vokálního krále Juoni Valjakka, jehož barvitá poloha ve spojení s některými hudebními pasážemi evokuje tvorbu Children Of Bodom kolem alba „Follow The Reaper“.
Následující dění je dokonce ještě vymazlenější, uslyšíme řadu melodických vyhrávek, modernou napuštěných riffů („Sakura Omen“), klávesové dynamiky („Kensei“), dravé a přímočaré jízdy („Victory Grounds Nothing“), epické dramatiky s filmovým ozvukem Burtonovy školy („Bloodred Shores Of Enoshima“), nebo cirkusově psychedelické vložky („Exile Of The Floating World“). V hudbě Finů se zkrátka pořád něco děje, výslednou skrumáž se jim přitom daří držet v dostatečně atraktivní podobě, několik hlušších míst je záležitostí výjimečnou a ojedinělou, jež jde paradoxně na vrub variabilní zhuštěnosti (např. instrumentálka „Warriors Of Yama“). Nicméně pokud hledáte malinko jiný zážitek a zároveň vám nevadí ostřejší metalová tonáž, mohla by pro vás být novinka Finů tím pravým ořechovým.
|
