MERCURY FALLING - Introspection
Němci Mercury Falling balancují na stylovém rozhraní žánrů prog a power. Na scéně se pohybují již od roku 1997, s nahráváním alb ovšem nijak nespěchají. Debut „Panta Rhei“ vydali o šest let později, dnes hodnocený počin „Introspeciton“ je teprve čtvrtým zápisem jejich metalografie. Takové tempo můžeme nazvat jako příliš pomalé, to v případě, že nás hudba Mercury Falling baví, nebo uvážlivé a rozumné, když nám to je víceméně jedno. Což bude, obávám se, i můj případ, jakkoli není na místě tvorbu kapely šmahem odsoudit a naopak je nutné vypíchnout několik velmi slušných songů. Chytlavé je hned soundtrackově náladotvorné intro „Journey To The Dark Side“, dále songy „Of Sinners And Saints“ a „What Remains“ s dynamickou rytmikou a gotikou načichlými klávesami, případně flák „Save Me“ s příjemně uvolněnými vokálními linkami, nebo svižný kus „King For One Day“ s neoklasickou vložkou, líbivým refrénem i sólem. Bez problémů zaujme také balada „All Things Fall Apart“, a to díky zpěvákově procítěnosti, stejně jako vkusným popem nasáklému chorusu. Podstatným znakem ve skladbách kapely jsou každopádně ostré progové riffy a sóla, jež jsou ale mnohdy příliš obligátní a do písní vloženy jakoby z povinnosti, nikoli z organicky přirozeného pnutí. Další věcí, kterou lze autorům vyčítat, je, že chtějí pořádat velkolepou hostinu, aniž by měli po ruce dostatečné množství kvalitních surovin. Ideálním příkladem tohoto soudu je závěrečná titulní pentalogie, která byla zamýšleným vyvrcholením díla. Její první kapitola „Metamorphosis I“ sice po vzoru hlasově-divadelních hrátek Avantasie příjemně navnadí, další dění ale nepřinese nic výjimečného a v podstatě jen pokračuje v obvyklé linii předešlých kompozic. Tím se ovšem celková stopáž natahuje k bezmála hodinové hranici, která je, vzhledem k talentu německých hostitelů, zbytečně naddimenzovaná. Přesto si díky několika značně chutným jednohubkám naši návštěvu zaslouží.
6,5/10
YouTube ukázka - Of Sinners & Saints
RAINVEIL - Verses
Itálie nabízí melodickému světu další zajímavý přírůstek. Kapela Rainveil vznikla v roce 2013 a letos přišla s debutovým zápisem „Verses“. A není to vůbec špatné. Nejchytlavější hudební pozlátko na nás dýchne hned při startu songu „Macabre Ecstasy“, konkrétně ve formě ostrých kytar s thrashovým přívlastkem, které jsou podloženy dramatickými smyčci. Což je zpočátku velmi působivé, nicméně vlivem drobného schématu se postupem času začne zmíněný vzorec oposlouchávat. Situaci zachraňují jednak melodické vyhrávky a sóla, jednak vokální linky Mattea Ricciho, jehož emotivní zabarvení vnáší do hudby Italů temně-romantický charakter. Ku pomoci mu občas přichází některý z hostujících pěvců, jako Marika Vanni (Eternal Silence) nebo Giulio Capone (Bejelit), jde však pouze o krátké vstupy, největší díl leží na Matteovi. Album „Verses“ sice neoplývá strhujícím účinkem, přesto disponuje nemalým levelem zábavnosti. K nejlepším momentům počítejme již zmíněnou úvodní položku, případně první singl "Eleanore“ se svižnou rytmikou a líbivou orchestrální gradací, či závěrečný opus „Epilogue: Is This The End?“ s jemnou baladickou aurou a vychytanými pěveckými linkami ala norský narcis Pellek. Ku prospěchu je také střídmá stopáž, stejně jako čistý sound z dílny zkušeného Simone Mularoniho. Výsledkem je obstojný debut, který patří mezi milá překvapení letošní sezony.
6,5/10
YouTube ukázka - Eleanore
TRIBOULET - The March of the Fallen
Po delší době zde máme čest s čirým, power-speedmetalovým projektem, tentokrát až z exotického Chile. Šestice muzikantů přichází s debutovým počinem „The March Of The Fallen“, v jehož náplni je znatelná inspirace spolky jako Stratovarius nebo Angra, na tyto velikány ale Chilané, jak je asi možné předpokládat, nestačí. Stejně tak ale nelze jejich prvotinu odsoudit jako nepovedený brak nebo šlendrián. Pokud se instrumentální vyzrálosti týká, jsou na tom pánové více než slušně, navíc umí přijít s velmi pěknými melodickými motivy. Dílo jim nekazí ani zvuková produkce, menší problém lze tak spatřit (slyšet) pouze ve zpěvu Sebastiena Jaqua, který nepatří mezi vyložené mistry, nejde však o tak dramatický fail, jenž by zabraňoval poslechu. Je tedy na místě vyzdvihnout spídové jízdy „You´ll Never Be Alone“ a „Dreams Of Freedom“, případně dynamickými motivy nasáklé hitovky „To Start Over Again“ a „In Our Hands“, to vše jsou totiž výtečné stylové jednohubky, které prostě musí kované melodiky bavit. Od věci není ani balada „Lost Innocence“ s hostující pěvkyní Catherinou Nix (spolupracovala s Timo Tolkkim na projektu Chaos Magic). Ve výsledku jde o nahrávku, jejíž doporučení je zcela na místě, míří však hlavně k horlivým příznivcům power a speed metalu.
7/10
YouTube ukázka - To Start Over Again
|
