Přiznám se, že když jsem si poprvé poslechl novinkové album libereckých Act Of God „Deception Of Freedom“, bezmála jsem tuhle partu proklel, takové bylo moje zklamání z toho, že kapela jednak ustoupila od šikovně opracované češtiny, jednak i hudebně docela důkladně zhrubla. Na rozdíl od předchozích alb Act Of God to tedy nebyla láska na první poslech, ale už nyní si troufám tvrdit, že se album „Deception Of Freedom“ objeví v letošní bilanci mezi nejsilnějšími tuzemskými počiny. I přes proběhlé změny Act Of God v sobě zjevně stále ten cit pro melodie mají! A že cesta ke vzniku „Deception Of Freedom“ byla podobně nesnadná, jako ta moje ke vstřebání téhle desky, přiblíží kytarista, klávesák a zpěvák Martin Hrachovec.
Od našeho posledního rozhovoru právě uběhlo deset let, ve kterých Act of God na jedné straně několikrát důkladně zaklepali se sestavou, de facto se i rozpadli, na straně druhé vydali i dvě alba. Jak bys tedy tu uplynulou desetiletku charakterizoval, bylo víc plusů nebo mínusů?
Přes všechny ty tzv. mínusy těch deset let hodnotím dobře. Všechno to negativní co kapelu potkalo, mělo nakonec dobrý konec. Tím myslím aktuální sestavu a aktuální album. Například z dnešního pohledu vidím svůj odchod z kapely na konci roku 2006 jako neuvážený a zbytečný. Na druhou stranu, díky tomu se kapela po obnovení mohla vyvíjet zase dál. Zkrátka, všechno zlé bylo pro něco dobré (smích).
S ohledem na zmíněné změny v sestavě představ prosím současné Act Of God. Když jsem se tě před deseti lety ptal na největší změny a posuny ve vaší tvorbě od vzniku kapely, odpověděl jsi, že jste se už trochu naučili hrát. Co bys po další desetiletce uvedl tentokrát, v čem vidíš největší rozdíly mezi Act Of God v jejich počátku a dnes?
Rozdíly? (smích). Ale jo, je jich mnoho. V podstatě, když by si někdo poslech alba „Hořící kříže“ a „Deception of Freedom“, nejspíš by netipoval, že se jedná o stejnou kapelu, takže asi tak (smích). Aktuální sestava se vlastně až zase tolik neliší od té z alba „…časem zapomenutí“. Zásadní změna nás potkala loni, kdy se ke kapele připojil Martin Hroněk. Krom toho, že basu ovládá skutečně nevídaně, tak má i dobrý nadhled nad tím, když se něco tvoří, to nám hodně pomohlo.
Asi nejpodstatnější zprávou je tedy skutečnost, že Act Of God mají venku novou desku „Deception Of Freedom“. Můžeš tuhle desku představit?
Album „Deception of Freedom“ jsme připravovali někdy od dubna 2015, když se ke kapele připojil Martin Hroněk. Původně měl následovník alba „Vzpomínky v zrcadlech“ vyjít už ke konci roku 2014, jenže to se nakonec ukázalo jako nereálné. Skladby, připravené pro tohle album, byly jedním slovem „divné“. Byl to pokus o něco, co bylo vlastně všechno možné, jen ne Act of God. Nakonec tohle nedokončené album skončilo v šuplíku a na „Deception of Freedom“ se začalo od začátku. Novinka je řekl bych syrovější, ostřejší a zásadní je, že je kompletně v angličtině.
Jaké máš na tuhle desku ohlasy a jak jsi s ní spokojen ty sám?
Ohlasy jsou zatím pozitivní. Samozřejmě, před vydáním jsem měl velké obavy, jak bude deska přijata, a myslím, že jsem zdaleka nebyl sám (smích). Třeba u „Vzpomínek“ jsem byl taky nervózní, jak si album povede, ale přece jen „Deception of Freedom“ je poněkud na jiné vlně než ostatní nahrávky. Za sebe řeknu, že jsem s nahrávkou rozhodně spokojený. Hlavně proto, že album vzniklo v naprosto uvolněné a tvůrčí atmosféře a bez nervů. Řekl bych, že i když je album tvrdší a syrovější, působí mnohem uvolněnějším dojmem, než třeba předchozí „Vzpomínky v zrcadlech“.
Tak jak je u Act Of God vlastně asi ne úplně chtěným zvykem, pauza mezi vydanými deskami je pět let. „Deception Of Freedom“ je poměrně odlišná od vaší předchozí, vznikala tedy tahle deska postupně a je odrazem celé pětiletky života kapely, anebo je to vyloženě obraz aktuální formy kapely?
Jak se to vezme. Na jednu stranu je na aktuální desce několik starších nápadů, jeden motiv je dokonce z období hned po albu „Vzpomínky v zrcadlech“, ale jak se postupně nové album formovalo a tvořilo, tak ty nápady dostaly úplně jiný charakter a ráz. Za těch pět let se výraz kapely trochu proměnil, ale základ zůstal tam, kde byl. Album je tedy rozhodně obrazem aktuální formy kapely, valná většina materiálu vznikla až za poslední rok, kdy jsme na albu pracovali intenzivně.
Act Of God jsou na nové desce tvrdší, zcela se rozloučili i s češtinou. Co bylo impulsem k takovým proměnám, šlo o přirozený vývoj nebo cílené rozhodnutí kapely? A co si od tohoto kroku slibuješ?
Chtěli jsme hlavně naší hudbu konečně nabídnout i „za kopcem“ a bez angličtiny to nešlo. Už někdy v roce 2003 byl zájem o kapelu i mimo naši vlast, ale tenkrát nebyl v kapele nikdo, kdo by to dokázal dotáhnout. Další úvaha o angličtině byla pak až na předchozí desce, nakonec se ale natočila jen česká verze. Což bylo dobře, protože aspoň nevzniklo nic polovičatého (smích). Když se do kapely v roce 2012 vrátila Anna, zkoušeli jsme několik málo skladeb nahrát v angličtině, ale nedopadlo to moc dobře. Každopádně to byl první impuls, že další album bude už pouze anglicky. Takže to byl přirozený vývoj (smích).
Vzhledem k tomu, že jsi dovedl velice obratně zacházet s češtinou, jak těžké pro tebe bylo rozhodování o přechodu k angličtině?
Rozhodování těžké nebylo, byl to cíl, že album bude anglicky, ale samotné psaní textů…to bylo těžší, než jsem si myslel (smích). Proto jsem byl rád, že se na textech podíleli i Anna s Martinem. Čeština dává obrovský prostor pro pojmenování myšlenek. V angličtině to dalo zabrat, aby aspoň trochu zůstala pro AoG typická lyrika. Ale byla to sranda (smích).
Se změnami sestavy souvisí i fakt, že autorsky je „Deception Of Freedom“ pestřejší než minulé album, pod kterým jsi kompletně podepsán ty sám. Jak to vidíš do budoucna, máš nějakou vizi a představu o tom, jak pojmout další desku? A máš i nějaký termín, do kdy bys jí chtěl vydat, hodláš zkrátit vaše tradiční několikaleté periody nebo ti takové tempo vyhovuje?
Ty pětiletky nejsou nic dobrého. Zatím nám to taky vždycky vyšlo z okolností, že se to trefilo na těch pět let. Rádi bychom další album stihli do dvou let. Myslím si, že je to reálné. Nápadů je dost a hlavně nechybí elán do skládání. Fakt, že se na „Deception of Freedom“ autorsky zapojili i Martin s Annou dokázal dát té nahrávce další prostor. Osobně jsem nechtěl být nikdy výhradní autor jako na předchozí desce. To taky vzešlo z okolností, které tu desku provázely. Nakonec to dopadlo dobře, ale už tenkrát bylo jasné, že další album takto vznikat nemůže. Rozhodně také není bez zajímavosti, že na „Deception of Freedom“ se částečně podílel i Eduard Smola, který sice kapelu opustil už v roce 2006, ale pořád jsme v kontaktu a jak je patrné z „Aimin‘ High“, tak ta spolupráce pořád funguje (smích).
Act Of God nebyli ani kdovíjak aktivní koncertní kapelou. Máš v plánu tohle nějak změnit, a pokud ano, jaké aktivity v tom vyvíjíš. Kde vás bude možné v dohledné době vidět?
Ano, to je pravda. Od roku 2010 šla početnost koncertů rapidně dolů, a třeba takový rok 2011 byl naprostá katastrofa. Určité nadechnutí přišlo v letech 2012-2013 ale pak přišel opět tradiční kolotoč v sestavě, takže opět sešup dolů. No ale to už je pryč. Teď se soustředíme na letošní a hlavně příští rok. Chceme se dostat zase na četnost koncertování jako v letech 2004-2006. Energie máme zatím pořád na rozdávání, tak proč ne (smích). V dohledné době se uvidíme třeba ve Vizovicích na Masters of Rock, na Rovenské rockové noci, na Fryyfestu… je toho , konečně, mnoho. Což je fajn (smích)
Festivalová sezóna je v plném proudu, jak ty to máš s festivaly, jsou ti bližší velké akce nebo máš raději intimnější klubovky?
Pokud jde o hraní, tak hraju rád všude bez rozdílu, jestli je to v klubu nebo na festivalu. Tu energii ti publikum předá všude úplně stejně. A pokud naše hudba zaujme, je jedno kde to je, radost z toho mám vždycky stejnou (smích). Pokud jde o navštěvování velkých akcí jako divák, tak mám raději klubovky, fobie z davu zatím bohužel vítězí (smích).
Aktuálně chystáte vystoupení na Masters Of Rock. Čím bys posluchače nalákal právě na váš set? A jaké jsou další plány Act Of God?
Tak hlavně na dobrou muziku (smích). Určitě bude i na co koukat, ale hrajeme od srdce a naplno, neumíme hrát divadýlko (smích). Tak jak už jsem říkal, tak teď se soustředíme na letošní a příští rok abychom stihli co nejvíce koncertů, zároveň budeme natáčet další videoklipy, no a do dvou let bychom rádi přivedli k životu nové album.
Moje poslední otázka je obligátní – je něco, na co se tě nikdy nikdo z novinářů či fanoušků nezeptal a ty bys na to přitom rád odpověděl?
Jelikož dost často působím na okolí jako „bubák“, tak zase tolik otázek nedostávám (smích), takže těžko říct. Třeba: vážně jsi takový „bubák“ jak vypadáš? Ne, nejsem…jenom tak vypadám (smích). Rád bych, ale poděkoval všem, co na nás těch patnáct let chodili a chodí, podporují a nás, a nejen nás ale celou scénu, a dávají nám energii pro další skládání a koncertování, takže i za ostatní z kapely, ještě jednou děkuji a děkuji za i tobě za rozhovor!
|
