Po veleúspěšné třetí desce kapela opět vyhlásila pauzu a členové se rozutekli ke svým vedlejším projektům. Ten nejznámější, Stone Sour, v roce 2006 vyrukoval s druhým albem „Come What(ever) May“ a sklidil úspěch i díky megahitu „Through Glass“. Corey Taylor se najednou prezentoval jako solidní zpěvák a skladatel a s Jimem Rootem začali absolvovat akustické dýchánky v komorních sálech. Tedy něco, co by ještě před pár lety bylo naprosto nepředstavitelné.
Kapely stárnou a zvolňují ze svých často dravých počátků, kdy všechno muselo být rychlé, hlasité a sprosté, což je ostatně i případ Slipknot. Jedná se o naprosto běžný jev, jenž má za následek ztrátu fanoušků, obhajujících starou tvorbu a příliv nových obdivovatelů, kterým se nový směr kapely zamlouvá. Tento přerod představovalo hlavně třetí album „Vol. 3: (The Subliminal Verses)“, jež docílilo rozšíření fanouškovské základny a zachování si svých trademarků (frenetické bicí, Taylorův hlas, samply, těžkotonážní podladěné riffy atd.) Od uvedení placky „All Hope Is Gone“ na trh se však změnila jedna věc, která souvisí se začátkem recenze: z členů Slipknot se staly osobnosti. Najednou to nebyla parta maskovaných bláznů, ale jména, za kterými stojí příběh, charakterizace, hudební projekty a úspěchy. Joey se stal uznávaným bubeníkem, Shawn se staral o klipy a dokumenty ke kapele, Sid byl vždycky DJ, co skáče do lidí, o Coreym a Jimovi řeč už byla…zkrátka a dobře na „All Hope Is Gone“ se poprvé v kapelní historii na psaní písní podíleli všichni členové Slipknot, kteří do studia donesli přes třicet skladeb.
Škrtalo se evidentně hodně. Na regulérní album se dostalo tucet písní a bonusový disk prozrazuje, že ostatní songy v sobě nesly experimentální a alternativní znaky, což ostatně v jednom z rozhovorů sama kapela potvrdila. Celá deska působí rozmáchlým a nesourodým dojmem. Řada písniček by si zasloužila konzistentnější aranže a vyškrtání některých pasáží, které působí spíš rušivě („Gematria“, „Vendetta“, „Wherein Lies Continue“). I když se často několik písní na minulém albu taktéž blížilo k pětiminutové stopáži, nepůsobily dojmem nápadů naházených za sebe, ale jejich pasáže na sebe navazovaly a dávaly smysl. Tady zřejmě zaúřadoval efekt několika kohoutů na smetišti, kde si chce každý uzmout kousek z výsledného koláče. Vyloženě nezajímavé jsou pak písně „Gehenna“ , „This Cold Black“ nebo „Butcher´s Hook“, které často sklouzávají k monotónnosti a neskrývají v sobě prakticky žádná atraktivní místa.
Kde se ovšem setkala invence s muzikálností a všechno do sebe krásně zapadlo, je třeba případ hitu „Psychosocial“ („virblová“ mezihra dává vzpomenout na předchozí „The Blister Exists“) nebo krásně nariffované „Sulfur“. Že Slipknot umí i polevit a vytáhnout se s baladou předvedli už minule. Tady se zadařilo snad ještě lépe a jak „Dead Memories“, tak především temná a naléhavá „Snuff“ patří k tomu nejlepšímu, co od devítky z Iowy zaznělo. Osobně kvituji s povděkem závěrečnou palbu „All Hope Is Gone“, která napravuje chuť z nemastné a neslané druhé půlky alba a končí ve velkém stylu. Výrazným plusem je i zvuk desky, který se nebojím označit za prozatím nejlepší v historii kapely. Slipknot nahrávali doma v Iowě v Sound Farm Studiu, přičemž o závěrečný mix se postaral Colin Richardson z Velké Británie, který v minulosti spolupracoval s kapelami jako Machine Head, Sepultura, Cradle of Filth, Fear Factory a řadou dalších. Na výsledku je to sakra poznat.
Směr nastolený předchozí deskou se naplnil jen z části. „All Hope Is Gone“ sice disponuje zatím zřejmě nejschůdnějším materiálem pro obyčejného posluchače (melodické linky, důraz na refrény, kytarová sóla), ale zároveň se taky snaží zavděčit větším „fajnšmekrům“ a do písní narvat opět pořádnou porci agresivity, brutality a rychlosti. Tyto dva přístupy se společně s devítkou skladatelů v konečném důsledku bijí a odnesou to hlavně písně, ve kterých při prvních posleších dřímal potenciál. I tak je to po všech těch námitkách i díky perfektnímu zvuku nadprůměrná záležitost. Singly totiž opět nezklamaly, což mělo samozřejmě opět vliv na popularitu a další příliv fanoušků. Ti ovšem ještě netušili, že se jedná o poslední album v původní sestavě. Jedna velká kapitola kapely se uzavřela.
|
