Česká metalová scéna je v posledních letech velice úrodná na kapely, které to s hudbou myslí vážně a leckdy i hudební laik usoudí - "Sakra tak tihle mají potenciál". To samé mohu prohlásit i o death metalových Misfolded, kteří právě vydali nové album "Restless Continuum". O jejich začátcích, plánech do budoucna a okolnostech kolem nového alba jsem pohovořil se dvěma frontwoman kapely, s Janou a Janou.
Pojďme to vzít od začátku. Co vás přimělo věnovat se muzice?
J.O.: K hudbě jsme se dostali každý po svém, většina z nás už v útlém dětství, nicméně jednoho dne se naše cesty setkaly. S Jančou jsme se v roce 2012 potkaly na lekcích zpěvu a vymýšlely jsme spolu různé vokální covery metalových věcí. Nedlouho na to jsem se potkala s Honzou a tvrdé jádro kapely bylo na světě.
Když se zeptám na hudební idoly, nebo vaše inspirace, kdo by to byl?
J.O.: V začátcích to byli Arch Enemy, The Agonist, Lamb of God a jsou dodnes, i když dnes už mám i spoustu dalších hudebních vzorů.
J.K.: Nevím, jestli idol je přesný výraz, ale z dřívějších dob třeba Slipknot, Korn, As I Lay Dying. Dnes mi inspirativní přijdou kapely, které i po letech dokážou přijít s něčím novým a nebojí se experimentovat v žánru, posouvat hranice a trochu provokovat.
V roce 2013 jste založili Misfolded. Jak k tomu vlastně došlo? Hledali jste ostatní členy kapely přes inzerci, nebo jste se už všichni znali a napadlo vás založit kapelu?
J.K.: Dalo by se říct, že původní sestavu kapely jsme dali dohromady jen z našich kamarádů. Další členy už jsme ale hledali přes inzerát, potřebovali jsme motivované muzikanty do našeho žánru.
Co vlastně název kapely představuje?
J.O.: Misfolded znamená špatně složený a celkem nás to i vystihuje, přeci jen, ty dva zpěvy nejsou v death metalu úplně běžné. A je pravda, že poskládat tuhle kapelu tak, aby fungovala, bylo dost obtížné, ale teď bychom se už možná mohli přejmenovat na „Folded“ (smích).
Po vydání debutového EP „Isolated“ jste se rozhodli, že přitvrdíte. Kdo s nápadem přišel?
J.K.: První EP Isolated byl trošku testovací počin. Kapela byla v té době v takové pubertě, ve vokálech jsme teprve začínaly experimentovat s growly. S příchodem nových členů se pak celá hudba Misfolded přirozeně a postupně vyvinula do melodic death-metalu, kde jsme se usadili.
J.O.:Takže to ve skutečnosti nebyl nápad jednoho člověka. A je pravda, že v původní sestavě jsme dost bojovali o to, jestli přitvrzovat nebo ne.
Pojďme se zaměřit na novou desku. Jak byste album svými slovy popsaly?
J.O.: Název alba vznikl, když jsme ve studiu diskutovali o měření gravitačních vln. "Restless Continuum" pro nás znamená neustálou změnu, pohyb. V hudbě nás baví dynamika, změna a moment překvapení a rádi prolínáme melodično s tvrdými riffovými pasážemi, takže jsme hledali i název alba, který by takovou neustálou změnu vyjadřoval, což se, myslím, povedlo.
Odkud nejčastěji čerpáte inspiraci?
J.O.: Většinu písniček skládám metodou náhodného spočinutí rukou na piánu nebo kytaře, ačkoli párkrát se mi stalo, že mě napadla nějaká nosná pasáž v koupelně nebo v práci a pak jsem spěchala, abych si to stihla nahrát. Nedá se ale říct, že bych se vysloveně inspirovala nějakou konkrétní kapelou, prostě se mi to samo urodí v hlavě.
JK: Co se týče textů, dost často jsou to impulzivní reakce na to, co se děje kolem nás. Častým tématem je pak lidská nezodpovědnost, hloupost a snadná manipulovatelnost.
V kapele zastupujete dva vokály. Neznám mnoho kapel se dvěma zpěvačkami a musím říct, že je to velice originální. Jak tato myšlenka vznikla?
J.O.:Společné zpívání pro nás bylo naprosto přirozené, protože jsme dost spolupracovaly už na hodinách zpěvu, kde jsme se potkaly.
J.K.:Výhoda dvou hlasů je výrazná interakce na pódiu a hlavně s diváky. Taky je to mnohem větší zábava a to pro obě strany. I díky naší předchozí spolupráci si můžu dovolit říct, že to nebyl žádný kalkul nebo hledání „díry na trhu“, takže ta originalita je naprosto nestrojená záležitost a jsem ráda, že to tak je.
Která z vás je vlastně tou frontwoman kapely?
J.O./J.K.: Obě! (smích) V tomhle ohledu jedeme padesát na padesát! Kdyby to byl živý rozhovor, asi by to zaznělo v unisonu (smích)
Song „Obsessions“ je velice energický a zaujal mě už na první poslech. Když byste měli song představit, o čem vlastně pojednává?
J.O.: Obsessions je song o zahleděnosti sám do sebe, se kterou se u některých lidí setkávám. Pracují v týmu, což je pro ně pohodlné, ale zároveň jsou jeho nejslabším článkem a přesto každou větu začínají „já“ a kladou si nesmyslné požadavky. Jinak je to jeden ze songů, který nás hodně baví jak naživo tak na nahrávce a chystáme se k němu vydat i klip!
Spousta kapel používá angličtinu a sem tam nahrají nějaký song v mateřské řeči. Máte do budoucna podobné plány? A jak se k češtině v metalu vlastně stavíte?
J.O.:Češtinu máme rádi, ale máme pocit, že pro tenhle typ hudby se moc nehodí. Takže si ji užijeme aspoň v rozhovorech (smích).
J.K.:Angličtina je v tomto směru pro nás výrazově mnohem přirozenější, nehledě na to, že si myslíme, že dobrý český text ocení převážně jen české publikum a není ani jednoduché jej vytvořit.
Jak byste obecně zhodnotily českou hudební scénu?
J.O.: Myslím, že minimálně v tvrdších žánrech tady vznikají super věci, v poslední době jsem nadšená hned z několika českých počinů. Dřív jsem se českým kapelám moc nevěnovala, ale s rozjezdem našeho zimního festu Winter Metal Madness jsme začaly dost aktivně poslouchat, co se v našich končinách děje.
J.K.: Za sebe musím říct, že český středoproud mě moc nebere. Co se tvrdších žánrů týče, je tady pár kapel, které mám dlouhodobě ve velké oblibě a nedám na ně dopustit, i když většinou to není přímo death metal. V poslední době mě baví Unaffected Evolution, už léta pak třeba crossoveroví Atari Terror.
Na jakém místě byste chtěly jednou koncertovat?
J.O.: Milujeme open-airy, takže něco opravdu velkého jako Wacken by byl super vrchol naší kariéry (smích).
J.K.: A pro začátek by nevadil ani Brutal Assault (smích).
Chod kapely dnes nepředstavuje jen samotné hraní. Je to i o spoustě organizačních a dalších přidružených činností. Jak je řešíte u vás?
J.K.:Je pravda, že v dnešní době s provozem kapely souvisí spousta dalších věcí, které musí jít ruku v ruce se samotným hraním. Mluvíme tu o domlouvání a organizování koncertů, přípravě grafických materiálů, výrobě merche, promofotek, případně videoklipu, komunikaci s fanoušky. Je skvělé, že už existují firmy, které některé z těchto oblastí pokryjí, v Misfolded jsme ale pyšní na to, že si všechny tyto činnosti zajišťujeme sami. Kromě toho, že nás to baví, nás to celkově posouvá a rozvíjí.
Moje častá otázka a neodpustím si ji ani tentokrát. Jak bojujete s trémou před živým vystoupením?
J.O.: My už asi ani trému nemáme (smích). Po nějakém čase člověk otupí. Na mě ale hodně působí, jak lidi reagují během prvních několika minut a když to není podle mých představ, dokáže mě to docela rozhodit.
J.K.: Jediný stres nastává, když je potřeba pořešit hodně technických věcí před začátkem hraní, všechny další potíže, vznikající v průběhu našeho setu, bereme s humorem. Kromě toho, co se nás jako vokální sekce týče, je tu i ta výhoda, že máme jedna druhou, takže i tohle je o dost snazší.
Poslechnete si ve volném čase žánr hudby, který tvoříte, nebo si raději odpočinete u jiných žánrů?
J.O.: Death metal miluju, ale snažím se ho kombinovat i s různými „odskoky stranou“, což myslím dost pomáhá k získání určitého nadhledu. Takže si ráda poslechnu třeba Between the Buried and Me, Blindead, Mastodon. V poslední době mě taky hodně zaujal debut české doomové kapely The Corona Lantern. A pak ráda zajdu i na jazz, optimálně něco s výraznou basou, to mě hodně baví.
J.K.: Většinu času poslouchám death metal, hlavně ten melodický, s odklony k nu-metalu, metalcore, hardcore. A asi kdykoliv můžu slyšet starší (hard)rockové a heavymetalové věci jako Led Zeppelin a Black Sabbath, které zněly u nás doma od malička.
Co byste doporučili začínajícím kapelám a lidem, kteří uvažují nad hraním v kapele?
J.K.: Těm co váhají, ať se určitě nebojí a vyzkouší to. A těm začínajícím, ať se nedají odradit případnými prvotními neúspěchy nebo rozporuplnými reakcemi a ať dělají, co je baví. Myslím, že kromě toho, že je to velká zábava, je to i ta nejlepší psychoterapie na světě.
Na závěr co byste vzkázaly fanouškům?
J.O.: Poslechněte si naše album a doražte se podívat naživo!
J.K.: Neseďte doma a podporujte své oblíbené kapely chozením na jejich koncerty, ať už je to pop, rock nebo metal. Pro absolutní většinu muzikantů je živé hraní a energie na koncertech právě ten důvod, proč hudbu dělají. Je to radost, o kterou se chceme podělit.
|
