Ještě předtím, než vyhlásili časově neohraničenou pauzu, o sobě dali brněnští Kern studiově vědět. Fanoušci si na novinku museli počkat až do nového tisíciletí, kdy se Kern přihlásili o slovo s albem „Síla zvyku“. A jediné, čím se dala „Síla zvyku“ spojovat s minulostí byla skutečnost, že poprvé od vydání prvních dvou alb Kern nahráli tehdejší novinku v pozměněné sestavě. Krátce po vydání desky „Mistr čas“ odešel bubeník Karel Vodička, kterého nahradil Vít Franěk a o rok později se ke Kernu připojil druhý kytarista Michal Kugler. Hudebně pak Kern nabral zase jinou vizáž.
Pryč byla (z velké části) uštěkanost a hrubost z desky minulé, pryč byla i bigbítově lidová melodičnost časů dávno minulých. „Síla zvyku“ je písničkářsky – rocková deska. Ze které chvílemi dýchá úžasná pohoda a nadhled, občas se vystrčí rockové a lehce komplikované drápky. Stavět se dá především na obratném charismatu zpěváka Jaroslava Alberta Kronka, na šikovných kytarách a na vláčných neútočných melodiích, které nejsou stavěny na jednorázový efekt či podpódiové halekání, ale spíš na intimní klubovou atmosféru.
Asi nepřekvapí, že nejsilnější položky, vycházející z těchto ingrediencí, jsou zařazené na úvod alba. Pohodová, příjemně se rozvíjející barovka „Noci vládnou barmani“ s líně vláčnou náladou, písničkářskou noblesou a povedeným textem, zdůrazněným šikovným žonglování se slovy („minulas mě minulou noc…“) a nenápadně šikovnou kytarou, lehce ostřejší, melancholií ochucená a náladově proměnlivá „Daleko a navždy“, i dokonale ležérní a uvolněně houpavá pijácká hymna „Hlava“, představují velice silný vstup s působivou atmosférou. Ta sice pomalinku začne vychládat (např. „Samá voda“), či se zostřovat („Divný lidi“), ale stále si drží svojí kvalitu a vytrvale koketuje s rockovým písničkářstvím. V závěru alba jako by chtěl Kern zavzpomínat na předchozí počiny – dusavá „Krásnej pilot“ houstne do odstínů z „Totálního tunelu“, závěrečná „Všechno pro lásku“ pak přímo odkazuje na skladbu „To platím já“ z alba „Ztráty a nářezy“. Kern představil svou další nezvyklou tvář. Rezignoval na hitovost, upustil tlak, vykašlal se na naštvanost a agresivitu. Výsledkem je velice příjemná a pohodová rocková deska.
V rámci „Kern Remeber Tour 2003“ vzniklo live album „Kdo s koho“. Není náhodou, že tento záznam je založen na skladbách z raných let kapely. Jednak se na pódiu sešla původní sestava Kernu, jednak z tohoto období pochází největší pecky a hlavně, právě v těchto písních je (alespoň pro generaci, která toto období zažila) pravá podstata kapely Kern. A byť nejsem přítelem všelijakých výběrů či živáků, v tomto případě, pokud chcete hledat kořeny brněnské kapely, nechte (alespoň pro začátek) stranou řadová alba a sáhněte buď po „Kdo s koho“ nebo po „Mistr čas“. Ne snad, že by se po „Kern Remember Tour“ po Kernu totálně slehla zem, přesto kdovíjak velkou aktivitu snad už nikdo nečekal. Ale jak v tuto chvíli již známo, po patnáctiletém mlčení Kern aktuálně připsal novou kapitolu v podobě alba „Hrnu to k tobě“.
|
