SOULS OF DIOTIMA - The Sorceress Reveals - Atlantis
Ambice italské kapely Souls Of Diotima jsou značné. Její autoři na ploše sedmdesáti minut předkládají koncepční příběh, který podporují nebývalým počtem různých intermezz, k tomu přidávají syté orchestrace, evidentní touhu po dramaticko-filmové naraci ala Hollywood i povedenou zvukovou produkci, která je při tvorbě obdobně velkolepých počinů nezbytná. Hned zkraje je však možné začít konstatováním, že se žádný zázrak nekoná. Italové totiž nejsou schopni své ideály podepřít konkrétní nápaditostí. Občas se jim sice zadaří v rovině orchestrací, téměř vždy ale selhávají vokální linky, jež jsou nejen málo atraktivní, ale dokonce utahané a nudné, navíc deklamované spíše průměrnou zpěvačkou Claudií Barsi. Ani výše zmíněné atmo-předěly nefungují, a místo, aby posouvaly story kupředu, spíše rozbíjí dynamiku celého díla. Nicméně když už se zdá, že si tato deska zaslouží jednoznačnou kritiku, v její druhé polovině se nakonec přece jenom vyloupnou zajímavější položky. Lépe vyznívá už „Tears Of Fury“, a to díky (vůbec prvnímu) zrychlení, stejně jako growlingu basáka Antonia Dora, který celý song posouvá k melody-deathovým končinám. Nejlépe si však vede kus „Zeus Unleashed“, jenž v souladu s názvem vypouští dravé a patřičně epické hudební struktury, včetně sborů, temně vtahujících symfonií nebo progových prvků. Sice to celé připomíná dílo „Imaginaerum“ od Nightwish, ale člověk je v tu chvíli vděčný za všechno. Obdobnou dynamikou hýří také skladba „Atlas Condemned“ a částečně i folkem načichlý opus „Our Atlantis“. Právě tyto kompozice dokazují, že by v italských autorech nakonec mohl dřímat jistý potenciál. Třeba se jej tedy podaří příště přetavit v daleko atraktivnější - a doufejme i podstatně kratší - hudební výlisek.
5,5/10
YouTube ukázka - Our Atlantis
SHIVER OF FRONTIER - Memory Of Destiny
Díky kapele Shiver Of Frontier se zase po delší době podíváme do Japonska. Osobně jsem se na její debut s názvem „Memory Of Destiny“ (tituly skladeb jsou sice přeloženy, ale zpěv probíhá v rodném jazyce) velmi těšil, neboť mu předcházel singl „Hope Of Eternity“, který představuje nejlepší mix speed metalu a pateticky vzletných melodií, tak příjemně typických pro Zemi vycházejícího slunce. Zároveň jsem doufal, že se podaří vyladit zvuk, jenž byl (pro Japonsko rovněž typicky) dosti průměrný. To se, žel, nepovedlo (v opačném případě by byla výsledná známka ještě o bod vyšší). Na albu každopádně zůstává zmíněný song jediným klenotem svého druhu, přičemž se mu některé položky v menší ("Pray", "Conflict") či větší míře přibližují (neoklasikou ovoněné tracky „Never Forget“ a „Crimson Of Despair“, hlavně pak závěrečné titulní číslo s uspokojujícím vkladem nadmíru chytlavých melodií), zbytek písní ovšem setrvává v kvalitativně rozporuplné rovině, která bude kvůli horšímu soundu snesitelná už jen pro zanícené japanofily (mezi které se částečně počítám, proto nadprůměrné hodnocení). Zbytek posluchačů udělá lépe, když bude předstírat, že tato kapela vůbec neexistuje.
6,5/10
YouTube ukázka - teaser
SYLVANIA - Recuerdos Del Mañana
Pokud ale někomu vadí i neanglicky zpívaná produkce, může jít rovnou o recenzi dál. Byla by to však trochu škoda, protože druhé album španělské Sylvanie není vůbec špatné. Sice nedosahuje jistějších kvalit debutové fošny „Lazos De Sangre“, ovšem pořád je na něm dostatečný počet zábavných skladeb a motivů. Při jejich tvorbě se autoři lehce odklonili od přímočaré power-speedové lajny, jíž nyní rozvětvili o občasné progové či folkové prvky. Ty jsou patrné už v intru „A Través De Los Siglos“, které je v podstatě x-tou variací hlavního tématu Pirátů z Karibiku, což ovšem neznamená, že se poslouchá blbě. Úvodní song „Un Mundo Infeliz“ pak kombinuje všechny výše zmíněné subžánry a činí tak s celkem funkční hudební dramaturgií. Jde rovnou o jeden z vrcholů desky, k těm dalším patří kus „La Tentación Del Mal“ s thrashovými drápky, neoklasickými klávesami i chutně našlehaným chorusem, dále položka „Finis Templarii“ s cembalovým dopingem, případně závěrečný, více než čtrnáctiminutový titulní track, který díky atraktivnímu obsahu - včetně působivých orchestrací - uteče jako voda. Náramně hezky se poslouchá také vybrnkávaná instrumentálka „Encantamiento“, čímž počet líbivých kompozic dosáhl rovné poloviny. Z té druhé zamrzí pouze dvojice veskrze průměrných položek „Oceános De Tiempo“ a „Libérate Y Despertarás“, celkově pak lze vznést námitku k méně vychytanému soundu. Nicméně nejde o takový fail, jako u výše zmíněných Japonců, proto není důvod novinku Sylvanie nedoporučit.
7/10
YouTube ukázka - Un Mundo Infeliz
|
