Těžko říct, kdy přesně se v hlavě bubeníka Mirky Rantanena zrodil nápad na rozběhnutí hard rockové kapely (jako kdyby těch hudebních působišť měl málo, že?). Každopádně chvíli po svém odchodu z Thunderstone se do realizace tohoto plánu pustil a začal tím, že dal přesně podle svojí vize dohromady partu lidí, se kterými už měl v průběhu své kariéry něco do činění. Ani v nejmenším nepřekvapí, že k mikrofonu se postavil Pasi Rantanen (Thunderstone), na nabídku bez váhání kývnul kytarista Antti Wirman, který s oběma Rantaneny muzicíroval ve Warmen, sestavu pak doplnil klávesák Jari Pailamo (ex- Twilight Guardians, ex-Kiuas) a basák Time Schleifer (Enfarce). A po přejmenování z původního a právně napadnutelného No Man`s Land na King Company se začalo mluvit o (téměř) all-star složení, po návratu Anttiho Wirmana ze záskoku u Children Of Bodom se zapokračovalo v práci na nových písní a po podpisu smlouvy s Frontier Records došlo na vydání prvotiny. To vše zabralo pouhé dva roky a podle alba „One For The Road“ ani v nejmenším nejde o uspěchanou práci.
Melodický hard rock v tradiční old-school podobě s moderní příchutí, čerpající z širokého hard rockového spektra od Whitesnake, Deep Purple, přes Dokken, pozdější Europe až kamsi k Pink Cream 69. Plný výrazně zpěvných melodií, svěžích a dobrých nápadů, nadhledu, občasných výletů k A.O.R. či k heavy metalu, neobjevující žádné nové cesty či horizonty, jehož největší silou jsou excelentní individuální výkony. Sem tam znějící hodně tradičně a klasicky (a tím pádem sice bez ztráty kytičky, ovšem ne příliš jiskřivě), sem tam s ambicí atakovat studnici hard rockových hitů. A King Company, zjevně vědomi si síly svých písní, koncepci desky pojali na dnešní dobu hodně nezvykle. Na úvod nasadili klasikou vonící obyčejnější skladby – otvírací titulka má sice nezpochybnitelný švih, zároveň je snad nejtuctovějším kouskem, který King Company na desce nabídnou. A čím víc se posluchač na povedených melodiích a nápadech proklouzává albem, tím víc chytlavé rafinovanosti může cestou posbírat – sytě dynamická „Farewell“ s krásně namíchaným mixem agresivity, dramatičnosti a napětí vrcholí v šikovně vygradovaném refrénu (a sledujte to hravé čarování kytary i decentní pikantnost kláves), šlapavá „Wings Of Love“ strhne svou dravostí a suverénním projevem Pasiho Rantanena,
s emocemi skvěle zacvičí piánem navolněná a v refrénu pompézně zmohutnělá „Cast Away“, (nejen zde Pasiho hlasivky chytají tak stylově dokonalé zabarvení, jako by hard rock byl jeho denním chlebem), v závěru při hutnější „One Heart“ pak King Company rozehrají dokonale jedem ochucené a majestátním refrénem (a zase ty chuťově dokonalé a přitom nepříliš nenápadné klávesy!) korunované představení.
V kontrastu k tomu, jak kýčovitě působí obal tohoto alba, vytáhli King Company hned napoprvé hodně silnou kartu. Inu, kdo umí, ten umí.
|
