Dánové Iron Fire jsou zpět s novinkou „Among The Dead“. Tentokrát už pouze jako trojčlenná posádka, která krom kapitána Martina Steena (zpěv a baskytara) zahrnuje i kytarového souputníka Kirka Backaracha, a po šestnácti letech také navrátivšího se bicmena Gunnara Olsena. Napnutí černobílých klávesových plachet již nečekejme, nyní vše kupředu táhne výkonný heavy-powermetalový motor a na palubě není místo pro zábavu. Zemi totiž zachvátila zombie apokalypsa a je třeba se jí neohroženě postavit.
Ok, pokud se hlavního tématu týká, nejsou Dánové dvakrát originální, spíše jsou nepěkně tuctoví. To ale vem čert (nebo zombík), důležitá je samozřejmě hudba a nic jiného. Intro s rádiovými zprávami o právě vypuklém pekle je dostatečnou záminkou k uchopení instrumentálních zbraní a rozpoutání urputné metalové řeže. To se zpočátku opravdu daří, neboť trojice bojovníků disponuje štítem v podobě bytelného ozvučení, nezdolatelným trumfem se pak stává alfa-samec Martin, jehož hrdlo zní dostatečně bojově a machisticky. Posun od čistého a lehce upištěného vokálu na debutu „Thunderstorm“ k nynější charismaticky „vykouřené“ podobě je vpravdě dramatický. A jinde je i samotná hudba, ve které už nemůžeme očekávat silně pro-melodické hymny typu „Until The End“, nyní je vše osekáno na základní metalový suk, jenž jenom výjimečně obalí jemnější melodická hmota.
Úvodní titulka zahltí posluchače riffovými valy, které své hroty ostří o thrashový brousek, nechybí ani rytmické zrychlení v refrénu a v tomto případě i growlové vokály. Nutno zmínit, že navzdory absenci kláves vše zní velmi bohatě a sytě. Položku „Hammer Of The Gods“ načíná bezmála hardrocková vyhrávka, která se posléze přelije do typického bojového marše ala Manowar. Pořád tomu nechybí síla, kterou ještě umocní thrashový nástup a svižný kvalt následující dardy „Tornado Of Sickness“. V „Higher Ground“ zafungují punkové kytarové drifty kontra hitový a glam metalem načichlý refrén. Počínaje songem „Iron Eagle“ se ale začne projevovat jednodušší tvůrčí algoritmus, ve kterém stále figurují ostré riffy, dynamická rytmika a občasné melody vyhrávky, nicméně ničeho významně atraktivního se již nedočkáme. Obecně pak platí, že chorusy nejsou dvakrát chytlavé, zároveň ale netrpí bolístkou, která se projevuje u kapel podobného ražení, tedy tupým vyřváváním jednoho a téhož motivu (až na jednu výjimku, jíž je song „No Sign Of Life“).
Samotný závěr ještě osvěží vkusná balada „When The Lights Go Out“, jako bonus je ale přítomen zhola zbytečný cover song „For Whom The Bell Tolls“ od Metallicy. Výsledkem je nijak strhující, nicméně i tak solidní a slušně nadprůměrné album, které zřejmě potěší konzervativní fanoušky řízného heavy-power metalu, ostatní nechť mu věnují pozornost dle své aktuální nálady.
|
